18 C 237/2024-15 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 26. 9. 2023 domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 320 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalovaný uzavřel dne 19. 5. 2006 s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce číslo, tel. číslo, . Na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalovanému peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč, které žalovaný převzal hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaný se zavázal vrátit původnímu věřiteli částku 33 280 Kč (půjčka 20 000 Kč + souhrnný poplatek 13 280 Kč). Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách. Smlouva zanikla uplynutím doby, na kterou byla sjednána, tedy 18. 5. 2007. Žalovaný uhradil na svůj dluh pouze částku 20 960 Kč. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem společností SECAPITAL S.à.r.l. došlo s účinností ke dni 1. 7. 2015 k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna v osobě věřitele byla žalovanému oznámena přípisem ze dne 25. 6. 2015. Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 24. 8. 2018 mezi přechodným věřitelem spol. SECAPITAL S.à.r.l. a žalobkyní InvestCapital LTD došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni. Žalovaný byl o změně věřitele informován přípisem ze dne 14. 9. 2018. Poslední upomínka před podáním žaloby byla žalovanému zaslána dne 11. 9. 2023.2. Žalovaný se ve věci žádným způsobem nevyjádřil.3. K ústnímu jednání dne 13. 6. 2024 se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků., právnická osoba, jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl k těmto skutkovým zjištěním. Dne 19. 5. 2006 uzavřel žalovaný se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo, tel. číslo, . Žalovaný byl ve smlouvě označen jménem a příjmením, rodným číslem, adresou svého bydliště. Podpisem smlouvy žalovaný potvrdil převzetí jistiny v hotovosti a zavázal se uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši 20 000 Kč a souhrnný poplatek ve výši 13 280 Kč, tj. celkem 33 280 Kč, a to v 52 týdenních splátkách po 640 Kč (zjištěno ze Smlouvy o půjčce číslo, tel. číslo, ). Ze Smluvních podmínek Smlouvy o půjčce soud neučinil žádná relevantní skutková zjištění. Žalobkyně tvrdila, že žalovaný zaplatil původnímu věřiteli a žalobkyni na poskytnutou půjčku celkem 20 960 Kč. Tato pohledávka za žalovaným byla dne 19. 6. 2015 postoupena na společnost SECAPITAL S.à.r.l., se sídlem v Lucembursku, reg. č. B 108305 (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 19. 6. 2015 včetně přílohy). Dne 30. 7. 2015 odeslal , právnická osoba, na adresu žalovaného oznámení o postoupení pohledávky na společnost SECAPITAL S.à.r.l. a zároveň vyzval žalovaného k uhrazení dlužné částky do 10 dnů po obdržení dopisu (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 25. 6. 2015 ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 30. 7. 2015). Tato pohledávka za žalovaným byla dále dne 24. 8. 2018 postoupena ze společnosti SECAPITAL S.à.r.l. na žalobkyni (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávky ze dne 24. 8. 2018 včetně přílohy). Dne 19. 9. 2018 odeslala společnost SECAPITAL S.à.r.l. na adresu žalovaného oznámení o postoupení pohledávky na žalobkyni (zjištěno z Oznámení o postoupení pohledávky ze dne 14. 9. 2018 ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 19. 9. 2018). Dne 12. 9. 2023 odeslala žalobkyně prostřednictvím svého zástupce na adresu žalovaného předžalobní výzvu k úhradě pohledávky v celkové výši 12 320 Kč vyplývající ze smlouvy číslo, tel. číslo, nejpozději do 20. 9. 2023 (zjištěno z Výzvy před podáním žaloby ve spojení s Poštovním podacím archem ze dne 12. 9. 2023).5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena 19. 6. 2015 na společnost SECAPITAL S.à.r.l. a následně 24. 8. 2018 na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k podání žaloby.6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do 31. 12. 2013 (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.).7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost , právnická osoba, jako věřitel poskytne žalovanému půjčku ve výši 20 000 Kč, kterou se žalovaný zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem 13 280 Kč, tj. celkovou částku ve výši 33 280 Kč, v 52 týdenních splátkách. Současně s uzavřením smlouvy žalovaný převzal v hotovosti částku 20 000 Kč.9. Není sporu o tom, že předchůdce žalobkyně poskytoval žalovanému půjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předchůdce žalobkyně je kapitálovou obchodní společností podnikající v oblasti finančnictví v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřených smluv o půjčce, neboť úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují cenu poskytnutého kapitálu. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky, je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvním ujednání stran, avšak v posuzované věci není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky.10. Nejvyšší soud dovodil v rozsudku ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, , že v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě smlouvy o půjčce představuje souhrnný poplatek 66,40 % jistiny půjčky za dobu 52 týdnů, přičemž podle soudu je cenou nepřiměřeně vysokou, která minimálně čtyřikrát přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky, což je soudu známo z úřední činnosti. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úrok ve výši 66,40 % z jistiny je proto nutno posoudit jako hraničící s lichvou a tedy odporující dobrým mravům, jak má na mysli ust. § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu ust. § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.11. Podle ust. § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.12. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne 15. 12. 2004, sp. zn. , spisová značka, ). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalovanému při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musel platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o souhrnném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce.13. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž b