21 C 513/2023-32 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala na žalovaném uhrazení částky 12 399 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 12. 10. 2017, kterou uzavřel právní předchůdce žalobkyně společnost , právnická osoba, , IČ , IČO, (dál jen „právní předchůdce“) s žalovaným. Žalovanému byl na základě této smlouvy poskytnut právním předchůdcem žalobkyně úvěr ve výši 12 500 Kč, který se žalovaný zavázal vrátit do 11. 11. 2017. Žalovaný na pohledávku uhradil pouze 101 Kč. Vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2019 a postoupení bylo oznámeno žalovanému.2. Žalovaný se k věci nevyjádřil.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci:4. Ze smlouvy o úvěru č. , tel. číslo, ze dne 12. 10. 2017 soud zjistil, že jako smluvní strany jsou zde uvedeny právní předchůdce žalobkyně jako věřitel a žalovaný jako klient. Z této listiny soud nemá prokázáno, že by měla být uzavřena smlouva o úvěru právním jednáním učiněným elektronickými či jinými technickými prostředky umožňujícími zachycení jeho obsahu a určení jednající osoby. Z výpisu z účtu ze dne 12. 10. 2017 soud zjistil, že žalovanému byla zaslána na účet právním předchůdcem žalobkyně částka 12 500 Kč. Z tvrzení žalobkyně soud zjistil, že na vymáhanou pohledávku bylo uhrazeno 101 Kč. Ze smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 28. 11. 2019, oznámení ze dne 19. 12. 2019 a podacího archu ze dne 19. 12. 2019 soud zjistil, že vymáhaná pohledávka byla postoupena na žalobkyni a žalovanému bylo postoupení oznámeno. Z výzvy ze dne 18. 11. 2022 a podacího archu ze stejného dne soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě žalované částky do 25. 11. 2022.5. Podle § 2991 odst. 1 zákona č. 89/2012 S., občanský zákoník, v účinném znění (dále jen „o. z.“), kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.6. Podle § 2993 o. z., plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.7. Podle § 1879 o. z., může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi).8. Co se právního hodnocení věci týče, dospěl soud k závěru, že nárok žalobkyně je převážně důvodný. V řízení nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěry mezi stranami, neboť listina, která měla uzavření smlouvy prokazovat, nebyla podepsány žalovaným, a ani nebylo prokázáno uzavření smlouvy o úvěru prostřednictvím prostředků komunikace na dálku. V řízení ovšem bylo prokázáno, že žalovanému byla na jeho účet poskytnuta právním předchůdcem žalobkyně bez právního důvodu částka ve výši 12 500 Kč. Žalovaný se tak na účet právního předchůdce žalobkyně bezdůvodně obohatil ve smyslu § 2991 odst. 2 o. z., po odečtení úhrady ve výši 101 Kč, o částku 12 399 Kč. Vymáhaná pohledávka pak byla postoupena na žalobkyni smlouvou o postoupení pohledávek v souladu s § 1879 a násl. o. z. a postoupení pohledávky bylo oznámeno žalovanému. Žalovaný je proto v souladu s § 2991 odst. 1 o. z. povinen žalobkyni bezdůvodné obohacení vydat. Žalobkyně odeslala žalovanému výzvu k plnění do 25. 11. 2022. Soud proto rozhodl ve výroku I. tohoto rozsudku o povinnosti žalovaného uhradit jistinu postoupené pohledávky z bezdůvodného obohacení a úroky z prodlení podle § 1970 o. z. ve spojení s § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. od 26. 11. 2022 do zaplacení. Ve zbylé části nároku byla žaloba ve výroku II. tohoto rozsudku zamítnuta, neboť tato část nároku představuje úroky z prodlení za období ve kterém nebylo prokázáno prodlení žalovaného s uhrazení dlužné částky.9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla ve věci úspěšná v rozsahu kapitalizované částky ke dni vydání rozsudku ve výši 14 128,25 Kč (tj. v rozsahu 74%), přiznal na náhradě nákladů řízení částku 1 080,96 Kč, která přestavuje 48% z následujících nákladů řízení: soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměnu advokáta za tři úkony právní služby (převzetí a příprava, předžalobní výzva, sepis žaloby) ve výši 900 Kč podle § 14b odst. 1 písm. c) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif (dále jen „AT“), 3 x paušální náhradu hotových výdajů po 100 Kč podle § 14b odst. 5 písm. a) AT a 21% DPH z odměny a náhrad podle § 137 odst. 3 o. s. ř.