26 C 583/2023-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu, který byl doručen Okresnímu soudu v Ostravě dne 23. června 2023, se žalobkyně domáhala po žalované zaplacení částky 69 092,58 Kč s příslušenstvím z titulu uzavřené smlouvy o úvěru.2. Žalovaná své procesní stanovisko nevyjádřila.3. Ze smlouvy o úvěru, z dokladu o načerpání úvěru, z všeobecných obchodních podmínek a z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalobce společnost , Jméno zainteresované společnosti 0/0, , IČO , IČO zainteresované společnosti 0/0, , se sídlem , adresa, („dále jen jako , Anonymizováno, “), uzavřel s žalovaným Smlouvu o úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. 0244374447, na jejímž základě se zavázal dle čl. II. odst. 1 Smlouvy poskytnout žalovanému úvěr ve výši 62 000 Kč. V čl. II. odst. 4 Smlouvy o úvěru bylo sjednáno splacení úvěru v počtu pevně stanovených měsíčních anuitních splátek, v ujednané výši, skládajících se z platby na jistinu a úrok, zde konkrétně 1 449,36 Kč. Splatnost jednotlivých splátek byla ujednána vždy k příslušnému dni v měsíci, s uvedením konkrétního data splatnosti první a poslední ze splátek. Roční úroková sazba smluvního úroku byla stanovena v čl. II odst. 5 Smlouvy o úvěru a RPSN bylo ujednáno ve výši specifikované v čl. II odst. 6 Smlouvy o úvěru. Žalobce v souladu s požadavky zákona účinného ke dni uzavření smlouvy, tj. ust. § 86 zákona č. 257/2016 Sb., případně § 9 zákona č. 145/2010 Sb. provedl s odbornou péčí a v souladu s jím nastavenou politikou obezřetného úvěrování přísně individuální posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Při posuzování úvěruschopnosti žalovaného vycházel žalobce z informací získaných od spotřebitele. Úvěrovaný byl zejména dotazován s ohledem na výši úvěru na veškeré možné relevantní údaje pro posouzení příjmové a výdajové stránky. Zároveň se však žalobce nespokojil toliko s tvrzeními žalovaného o příjmové a výdajové stránce a vyvinul aktivní činnost k získání informací o finančních poměrech úvěrovaného. Především pak ověřil získané informací nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Zejména došlo k vyvinutí zákonem zamýšleného úsilí ověřit informace od žalovaného nahlédnutím do BRKI, NRKI, a insolvenčního rejstříku ISIR, databáze Ministerstva vnitra ČR a jiné. Zároveň žalobce zohlednil státem publikované údaje o životním a existenčním minimu dle zákona č. 110/2006 Sb., a o průměrných výdajích obyvatelstva dostupných z databáze Českého statistického úřadu. Porovnáním příjmové a výdajové stránky úvěrovaného stanovil žalobce výši disponibilních příjmů klienta, kterou poměřil výdajovou stránkou úvěrovaného, jejíž výši si ověřil z interních i externích zdrojů. V případě žalovaného po individuálním vyhodnocení poměrů úvěrovaného při zohlednění výše stanovené splátky a při respektování politiky obezřetného úvěrování shledal, že žalovaný je schopen poskytnutý úvěr splácet. Úvěr ve výši 62 000 Kč byl žalovaným načerpán převodem na bankovní účet specifikovaný v čl. III Smlouvy o úvěru, což plyne z dokladu o načerpání úvěru.4. Z oznámení o prohlášení úvěru za splatný Všeobecnými obchodními podmínkami soud zjistil, že jelikož ze strany žalovaného docházelo k opakovanému porušování smluvních ujednání (prodlení s úhradou měsíčních splátek ze strany žalovaného, zaslal mu žalobce v souladu s čl. 31 písm. d) ve spojení s čl. 32 písm. a) Všeobecných obchodních podmínek Oznámení o prohlášení úvěru za splatný, kde žalovaného informoval o prohlášení jeho úvěru za splatný ke dni 18. 10. 2022 a současně ho vyzval k úhradě již splatné částky.5. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná. V řízení bylo prokázáno, že mezi účastníky byla uzavřena úvěrová smlouva ve smyslu zákona číslo 257/2016 Sb., přičemž před uzavřením této smlouvy žalobkyně řádně zkoumala ve smyslu ustanovení § 86 tohoto zákona úvěruschopnost žalované. Žalobkyně dále prokázala, že žalované z této smlouvy vznikl dluh ve výši 69 092,58 Kč spolu s úrokem z prodlení z částky 63 091,58 Kč za dobu od 30. 5. 2023 do zaplacení ve výši 15 % ročně. Právo na úroky z prodlení plyne z ustanovení § 1970 občanského zákoníku a výše těchto úroků odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.6. Procesně úspěšná žalobkyně má také proti žalovanému právo na náhradu nákladů řízení podle ust. § 142 odst. 1 o. s. ř., přičemž tato náhrada nákladů řízení spočívá v zaplaceném soudním poplatku ve výši 2 764 Kč. Dále byla přiznána žalobkyni v rámci této náhrady odměna právního zastoupení podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen advokátní tarif), přičemž zástupce žalobkyně učinil v této věci 3 úkony právní služby (příprava a převzetí věci, sepis žaloby a předžalobní výzva) a sazba mimosmluvní odměny za 1 úkon právní služby podle ust. § 7 advokátního tarifu činí 3 900 Kč, a proto při 3 úkonech právní služby je odměna 11 700 Kč. Dále byla v rámci náhrady nákladů řízení přiznána žalobkyni náhrada hotových výdajů, a to 3 režijní paušály po 300 Kč. Celkem tak náhrada nákladů řízení včetně 21 % DPH činí 18 010 Kč.7. Dlužnou jistinu včetně příslušenství, jakož i náhradu nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit ve lhůtě 3 dnů od právní moci tohoto rozsudku v souladu s ust. § 160 odst. 1 věta před středníkem občanského soudního řádu. Náhradu nákladů řízení je žalovaná povinna zaplatit k rukám zástupce žalobkyně v souladu s ustanovením § 149 odst. 1 občanského soudního řádu.