28 C 77/2024-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se svým návrhem na vydání elektronického platebního rozkazu došlým soudu dne 3. 8. 2022 domáhal po žalované zaplacení částky 34 119,32 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že právní předchůdce žalobce , právnická osoba, dodával žalované na základě Smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 31. 7. 2017 a platných obchodních podmínek, které jsou nedílnou součástí smlouvy, do odběrného místa , adresa, a žalovaná elektřinu odebírala. Fakturou č. , hodnota, na částku 20 906 Kč vyúčtoval žalobce žalované dodávku elektřiny za období od 13. 9. 2018 do 11. 9. 2019, faktura byla splatná 30. 9. 2019 a fakturou č. , hodnota, na částku 13 213,32 Kč vyúčtoval žalobce žalované dodávku elektřiny za období od 12. 9. 2019 do 3. 2. 2020, faktura byla splatná 24. 2. 2020. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 na žalobce tyto pohledávky přešly. Předžalobní výzvou ze dne 22. 7. 2022 byla žalovaná vyzvána žalobcem k úhradě dlužných částek. Na dlužnou částku přesto žalovaná neuhradila ničeho, dostala se tak do prodlení a žalobce požadoval od splatnosti faktur také úroky z prodlení.2. Okresní soud vydal ve věci platební rozkaz, který byl usnesením ze dne 13. 7. 2023 zrušen, neboť se jej žalované nepodařilo doručit do vlastních rukou.3. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.4. Vzhledem k tomu, že nastaly podmínky ve smyslu § 115a o.s.ř., když účastníci vyjádřili s projednáváním věci bez nařízení jednání souhlas, soud vydal ve věci meritorní rozhodnutí bez nařízení jednání, když vycházel z obsahu žalobních tvrzení a důkazů předložených žalobcem.5. Soud činí skutkový závěr, že žalobce jako prodávající a žalovaná jako kupující uzavřeli dne 31. 7. 2017 smlouvu o dodávkách elektřiny do odběrného místa , adresa, . Žalovaná nezaplatila dodanou elektřinu za výše uvedená období uvedenými fakturami v částce 20 906 Kč a 13 213, 32 Kč. Smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 13. 10. 2017 byla prokázána aktivní legitimace žalobce, přičemž žalované bylo postoupení pohledávek oznámeno společností , právnická osoba, dne 22. 7. 2022. Přes upomínky původního žalobce žalovaná dlužné částky neuhradila. Předžalobní upomínkou ze dne 22. 7. 2022 žalobce vyzval žalovanou k úhradě dluhu ve výši 35 266,82 Kč do 7 dnů od doručení výzvy, avšak bezvýsledně.6. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. V daném případě byla mezi žalobcem a žalovanou uzavřena dne 31. 7. 2017 smlouva na dodávku elektřiny do uvedeného odběrného místa s tím, že žalobce se zavázal dodávat komoditu do odběrného místa vymezeného ve smlouvě a žalovaná se zavázala hradit zálohy na tyto dodávky a uhradit vyúčtování jejich skutečného odběru na základě doručených faktur. Žalovaná tak neučinila, když výše uvedené faktury na částky 20 906 Kč a 13 213, 32 Kč ve lhůtě splatnosti neuhradila. Soud vzal za prokázány skutečnosti uvedené v žalobě a v souladu s ust. § 2079 zákona č. 59/2012 zavázal žalovanou k úhradě dlužných faktur. Žalovaná se dostala do prodlení s úhradou faktur, a proto byla dále dle § 1970 o.z. zavázána k úhradě úroků z prodlení dle splatnosti faktur, když výše úroků z prodlení vyplývá z vyhlášky č. 351/2013 Sb. v platném znění.7. Soud uložil žalované zaplatit žalobci dlužnou částku včetně příslušenství do tří dnů od právní moci rozhodnutí, když lhůta k plnění je dána ust. § 160 odst. 1 o.s.ř.8. Protože byl žalobce se svou žalobou plně úspěšný, byla žalovaná dle ust. § 142 odst. 1 o.s.ř. zavázána zaplatit žalobci vzniklé náklady řízení ve výši 4 269 Kč. Tyto náklady představují 1 365 Kč za zaplacený soudní poplatek a náklady na právní zastoupení žalobce spočívající v odměně zástupce ve výši 500 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za 3 úkony 1 500 Kč (převzetí věci, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) dle ust. § 114b odst. 1 vyhl. č. 177/96 Sb., hotové výdaje stanovené paušální částkou 300 Kč za jeden úkon právní pomoci, tj. za 3 úkony 900 Kč dle ust. § 14b odst. 5 vyhl. č. 177/96 Sb. a 21 % DPH ve výši 504 Kč dle § 137 odst. 3 o.s.ř. Pokud žalobce požadoval odměnu advokáta ve smyslu § 7 vyhl. č. 177/96 Sb., soud se s tímto názorem žalobce neztotožňuje, neboť v daném případě se jedná o typický příklad žalobního nároku opakovaně uplatňovaného na ustáleném vzoru týmž žalobcem ve skutkově a právně obdobných věcech, což je soudu známo z úřední činnosti, když v předmětném řízení je peněžité plnění a tarifní hodnota nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a v němž byla přiznána žalobci náhrada nákladů řízení. Tedy popsaná situace zcela koresponduje s ust. § 14b vyhl. č. 177/96 Sb. Soud uložil žalované, s ohledem na jeho neúspěch ve věci, zaplatit žalobci takto vyčíslené náklady řízení do tří dnů od právní moci rozhodnutí k rukám zástupce žalobce (§ 149 odst. 1 o.s.ř.).