38 C 250/2024-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 4. 1 2024 domáhala po žalovaném zaplacení částky 16 000 Kč s příslušenstvím v podobě zákonných úroků z prodlení s odůvodněním, že žalobkyně nabyla pohledávku za žalovaným na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, , IČO , IČO, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, jako postupníkem a novým věřitelem. Původní věřitel uzavřel s žalovaným dne 15. 2. 2023 smlouvu o úvěru číslo , hodnota, , na jejímž základě poskytl žalovanému úvěr v původní výši 16 000 Kč. Žalovaný následně využil svého práva na navýšení úvěru a načerpal úvěr v celkové výši 16 000 Kč, který měl být splacen nejpozději dne 17. 3. 2023. Žalovaný úvěr v poskytnuté výši čerpal, avšak do uvedeného data splatnosti poskytnuté peněžní prostředky nevrátil. Předmětem žalobního návrhu je pohledávka skládající se z dosud nesplacené jistiny úvěru ve výši 16 000 Kč. Žalovaný dosud poskytnuté peněžní prostředky nevrátil.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil.3. Po provedeném dokazování soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Ze Smlouvy o úvěru číslo , hodnota, soud zjistil, že tato listina není podepsána žalovaným. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , právnická osoba, , IČO , IČO, jako věřitel a žalovaný jako klient. Předmětem smlouvy je závazek společnosti, že poskytne klientovi peněžní prostředky 16 000 Kč na uvedený bankovní účet s tím, že klient poskytnuté peněžní prostředky vrátí společnosti do 17. 3. 2023. Z výpisu z účtu soud zjistil, že společnost , právnická osoba, odeslala na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, dne 15. 2. 2023 částku 16 000 Kč. Ze sdělení , Anonymizováno, . ze dne 12. 9. 2024 soud zjistil, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný, který má k tomuto účtu také dispoziční právo. Z předžalobní výzvy soud zjistil, že společnost , právnická osoba, vyzvala dne 20. 4. 2023 žalovaného k okamžité úhradě částky ve výši 16 628 Kč. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že dne 15. 9. 2023 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě částky ve výši 18 836 Kč na bankovní účet žalobkyně do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla odeslána žalovanému doporučeně poštou dne 15. 9. 2023. Ze smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil, že na základě této smlouvy uzavřené dne 8. 12. 2022 mezi společností , právnická osoba, jako postupitelem a společností , Jméno žalobkyně, . jako postupníkem nabyla žalobkyně předmětnou pohledávku za žalovaným. Z oznámení o postoupení pohledávky soud zjistil, že společnost , právnická osoba, oznámila dne 15. 9. 2023 žalovanému, že pohledávka ve výši 18 836 Kč vzniklá z titulu neuhrazeného spotřebitelského úvěru byla postoupena na žalobkyni.4. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.) může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci bylo prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovaným byla platně postoupena dne 8. 12. 2022 na žalobkyni a žalobkyně je tak aktivně legitimována k podání žaloby.5. Soud dále konstatuje, že v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi předchůdkyní žalobkyně jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o úvěru“, nicméně z této listiny se uzavření smlouvy s žalovaným nepodává, resp. nebylo v řízení prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalovaného, když na této listině není připojen podpis žalovaného ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Nebylo tedy prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovaným a společností , právnická osoba, uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě Internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen o. z.), postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. Oproti tomu soud považuje provedené důkazy za dostatečné k prokázání tvrzení, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému částku v celkové výši 16 000 Kč převodem na jeho bankovní účet.6. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu soud uzavírá, že předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 16 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil ve smyslu ust. § 2991 o. z., a proto je povinen žalobkyni toto obohacení vrátit. Na svůj dluh žalovaný dosud neuhradil ničeho, a proto soud žalobě vyhověl ohledně částky 16 000 Kč představující nevrácené peněžní prostředky. Žalobkyně odeslala žalovanému dne 15. 9. 2023 výzvu k úhradě dluhu, když soud má podle § 573 o. z. za to, že uvedená zásilka se dostala do dispozice žalovaného 20. 9. 2023. Jelikož byl žalovaný vyzván k zaplacení dlužné částky do tří dnů od obdržení této výzvy, tj. do 23. 9 2023, přiznal soud žalobkyni podle § 1970 o. z. úroky z prodlení z dlužné částky od 24. 9. 2023, tj. ode dne, kdy se žalovaný dostal do prodlení (výrok I.). Ohledně zákonného úroku z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 16 000 Kč od 21. 4. 2023 do 23. 12. 2023 soud žalobu zamítl.7. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 3 o. s. ř., kdy žalobkyně byl se svou žalobou převážně procesně úspěšná, byl jí proto přiznáno právo na náhradu nákladů řízení v plné výši. Soud žalobkyni přiznal odměnu za celkem 3 úkony právní služby, a to za převzetí věci, odeslání předžalobní výzvy, sepis žaloby dle ust. § 11 odst. 1 písm. a) a 2x písm. d) vyhlášky č. 177/1996 Sb., v účinném znění (dále jen vyhlášky). Odměna za tři úkony byla stanovena podle ust. § 14b odst. 1 vyhlášky ve výši 900 Kč (3 x 300 Kč) plus DPH 21 % celkem 189 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Za každý úkon právní služby soud žalobkyni přiznal i náhradu hotových výdajů podle ust. § 14b odst. 2 vyhlášky ve výši 300 Kč (3 x 100 Kč) plus DPH 21 % celkem 63 Kč dle ust. § 137 odst. 3 o. s. ř. Dále soud žalobkyni jako součást nákladů řízení přiznal zaplacený soudní poplatek žalobkyní ve výši 800 Kč, kdy tyto náklady soud považuje za účelně vynaložené. Soud má za to, že v předmětné věci byly splněny podmínky pro aplikaci ustanovení § 14b vyhlášky, protože z úřední činnosti je soudu známo, že u něj byly projednávány další shodné návrhy, které žalobkyně podala po 1. 7. 2014, tedy za účinnosti ust. § 14b vyhlášky. V souladu s nálezem Ústavního soudu Pl. ÚS 25/12 ze dne 17. 4. 2013 byla stanovena přiměřená odměna advokáta podle výše uvedené vyhlášky, neboť soud má zato, že tato částka odpovídá účelně vynaloženým nákladům, které žalobkyně musela vynaložit, aby úspěšně hájila své právo u soudu.8. Dlužnou částku včetně příslušenství, jakož i náklady řízení byl žalovaný zavázán zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř., k náhradě nákladů řízení soud žalovaného zavázal k rukám zástupce žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.