61 C 147/2023-41 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud zavázal žalovaného k povinnosti odstranit z obchodního profilu žalobce na veřejně přístupné síti internet na portále google.com recenzi ve znění podle výroku tohoto rozsudku. Uvedl, že je podnikající fyzickou osobou v oblasti obchodu s historickými mincemi, široké veřejnosti se prezentuje jako odborník a je takto i vnímán. Numizmatice se věnuje po celý život, patří k respektovaným osobám v daném oboru, s konzultacemi ohledně odborného poradenství se na něj obracejí nejen soukromé subjekty, ale např. i orgány činné v , podezřelý výraz, řízení. Podle žalobních tvrzení o něm žalovaný na portále google.com zveřejnil nepravdivou a difamující recenzi vztahující se k jeho obchodní činnosti ve znění podle výroku tohoto rozsudku, přičemž tato recenze je podle žalobce naprosto nepravdivá. Žalobce si předně není vědom toho, že by ho žalovaný navštívil a nechal si zde ocenit minci, obecně však ryzost materiálu, ze kterého je zhotovena mince, je v jeho provozovně prověřována příslušným přístrojem a pokud zde byla zjištěna nižší ryzost, než by u dané mince měla být, byl na to nepochybně zákazník upozorněn. Dále poukázal na to, že pokud žalovaný v recenzi tvrdí, že si nechal nacenit dvoutolar a že v jiné provozovně mu pak bylo sděleno, že je mince z ryzího zlata, pak toto tvrzení samo o sobě nemůže být pravdivé, neboť dvoutolar byla mince vyrobená ze stříbra, nikoliv ze zlata. Hodnocení v recenzi, že žalobce je „smrad a podvodník“, se dotýká žalobce nejen v profesní rovině, ale také zasahuje do jeho osobní cti. Z uvedených důvodů, když daná recenze je nepravdivá, se žalobce domáhal jejího odstranění z internetu.2. Žalovaný se žalobou nesouhlasil a tvrdil, že skutkové okolnosti popsané v dané recenzi odpovídají skutečnému průběhu, tedy že jsou pravdivé. U jednání upřesnil, že neví, zda daná mince byla dvoutolar nebo dvoudukát, protože není odborník na staré mince. Označení žalovaného za „podvodníka a smrada“ použil proto, že mu žalobce poskytl nepravdivou informaci o tom, že daná mince je bezcenná, přitom v jiné provozovně tuto minci vykoupili jako zlatou.3. Soud projednal věc při ústním jednání, provedl navržené důkazy s výjimkou výslechu svědkyně, který navrhoval žalovaný, a to z dále uvedených důvodů. Na základě provedených důkazů soud dospěl k následujícím skutkovým zjištěním.4. Předně má soud za prokázané, že žalovaný umístil na portále google.com recenzi ve znění obsaženém ve výroku tohoto rozsudku. Toto vyplývá jednak z notářského zápisu předloženého žalobcem, dále z výpisu z uvedeného portálu pořízeného soudem aktuálně v době rozhodování o této věci, a ostatně je tato skutečnost mezi účastníky i nesporná. Oproti tomu nemá soud za jednoznačně prokázané, zda skutečně žalobce předložil žalovanému k posouzení minci, zda byla vyhodnocena jako nepravá, zda tuto minci žalovaný následně předložil v prodejně , Anonymizováno, , kde ji odkoupili jako pravou a z ryzího zlata, a že se jednalo o totožnou minci. Tato tvrzení nejsou mezi účastníky nesporná, odpovídají pouze tvrzením žalovaného. Žalobce k tomu uvedl, že si na návštěvu žalovaného konkrétně nevzpomíná, vyloučil však, že by pravá mince byla posouzena jako falešná. Jelikož je na žalovaném, aby prokázal pravdivost svých tvrzení obsažených v předmětné recenzi, vyzval soud opakovaně žalovaného k označení důkazů k prokázání pravdivosti svých tvrzení, a to nejprve usnesením z , datum, a poté osobně u jednání dne , datum, . Žalovaný předložil soudu k důkazu pouze potvrzení společnosti , právnická osoba, . se sídlem v , adresa, , ze kterého soud zjistil, že jmenovaná společnost odkoupila od žalovaného zlatý „slitek“ o hmotnosti 6,90 g, ryzosti 90 %, výtěžnosti 99 %, za částku , částka, , a to dne , datum, ; bližší charakteristika slitku, tedy zda se jednalo o minci a jakou nebo o jakýkoliv jiný tvar kovu, není z potvrzení patrné. Soud dále v té souvislosti provedl důkaz listinou „pojmy numizmatiky“, ze které zjistil, že pojem tolar označuje stříbrnou minci zavedenou na přelomu 15. a 16. století, oproti tomu pojem dukát představuje zlatou obchodní minci. Žalovaný navrhoval provést výslech svědkyně, která s ním byla v prodejně žalobce, poté v prodejně , Anonymizováno, už ale nebyla. Soud tento důkaz neprovedl. K tomu je nutno uvést, že pro prokázání pravdivosti skutkového děje tak, jak byl popsán v napadené recenzi, by bylo nutno prokázat všechny části tohoto děje, tedy že skutečně žalovaný navštívil prodejnu žalobce a mince zde byla posouzena jako nepravá, že následně v prodejně , Anonymizováno, byla posouzena jako pravá, tj. zlatá, ale také to, že se jednalo o totožnou minci a že skutečně šlo o minci zlatou. Z provedených důkazů nelze tento skutkový děj jednoznačně vyloučit, ale v žádném případě jej nelze ani potvrdit. Jinými slovy, z provedených důkazů může vyplývat i to, že žalovaný prodejnu žalobce vůbec nenavštívil, nebo že zde předložil jinou minci než v prodejně , Anonymizováno, , nebo že byla sice předložena totožná mince, ale došlo k chybnému posouzení ze strany zaměstnanců prodejny , Anonymizováno, . Nelze odhlédnout také od skutečnosti, že žalovaný v recenzi jednoznačně hovoří o dvoutolaru, který měl být nakonec posouzen jako zlatý, přitom obecně tolary nebyly vyrobeny ze zlata, nýbrž ze stříbra; tato okolnost rovněž snižuje pravděpodobnost, že verze uvedená v recenzi je bezezbytku reálná.5. Pokud jde o žalovaným navržený výslech svědkyně, pak tento soud neprovedl proto, že by jím nebyl skutkový děj dostatečně objasněn, tzn. nevedl by k prokázání tvrzení žalovaného. Žalovaný sám totiž k tomu uvedl, že tato svědkyně byla s ním pouze v prodejně žalobce, nebyla však již v prodejně , Anonymizováno, . Tento důkaz by tedy nebyl způsobilý prokázat tvrzení žalovaného o tom, že totožná mince byla předložena v prodejně , Anonymizováno, , proto soud tento důkaz neprovedl jako nadbytečný.6. Na takto zjištěný skutkový stav soud aplikoval zejména ustanovení § 81 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku.7. Podle § 81 občanského zákoníku je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv, každý je povinen ctít svobodné rozhodnutí člověka žít podle svého. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.8. Podle § 82 odst. 1 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo neoprávněného zásahu upuštěno, nebo aby byl odstraněn jeho následek.9. Žalovaný svou nepříznivou recenzí na žalobce, která je veřejně dostupná, negativně zasáhl do cti a soukromí žalobce. Pokud jde o skutková tvrzení uvedená v recenzi, tato by byla obecně přípustná, pokud by odpovídala reálnému ději. Důkazem pravdy je přitom zatížen žalovaný jako původce výroku. To znamená, že pokud žalovaný o žalobci něco tvrdil, je na něm, aby tato svá tvrzení v řízení i prokázal. Žalovaný však v tomto směru důkazní břemeno neunesl, tedy neprokázal pravdivost svých tvrzení obsažených ve sporné recenzi. Z provedených důkazů, jak již bylo naznačeno, totiž jednoznačně nevyplývá, že by došlo k událostem tak, jak jsou popsány v recenzi; provedené důkazy sice neodporují verzi předestřené žalovaným, ale ani nevyvracejí verzi žalobce (tzn. v řízení nebylo prokázáno, že by tvrzení v recenzi byla nepravdivá, ale ani že by byla pravdivá, provedené důkazy v tomto směru neumožňují dospět k jednoznačnému závěru). Pokud z provedených důkazů nelze zjistit skutečný skutkový stav zcela jednoznačně, ale provedené důkazy umožňují závěry o různých skutkových dějích, jde tato situace k tíži žalovaného jakožto původce výroku, který by v rámci procesní obrany musel svá v recenzi obsažená tvrzení prokázat bez důvodných pochybností. Pokud žalovaný pravdivost svých tvrzení neprokázal, nezbývá než danou recenzi považovat za neoprávněný zásah do osobnostních práv žalobce, tj. do jeho práva na ochranu cti (jak profesní, tak lidské) a soukromí. Nejedná se přitom jen o tzv. oprávněnou kritiku, protože ta by musela mít reálný (co do skutkového stavu prokázaný) základ, což v tomto případě nebylo prokázáno.10. Na popis skutkového děje v dané recenzi pak navazuje hodnotící část, kdy žalovaný označil žalobce za podvodníka a smrada. Tato část má zjevně přenesený a difamující smysl, když bezesporu žalovaný v recenzi nezamýšlel uvést, že by se žalobce dopustil , podezřelý výraz, činu podvodu nebo že by zapáchal. Za situace, kdy žalovaný neprokázal pravdivost skutkových tvrzení (skutkového děje) podle recenze, z povahy věci z toho vyplývá, že ani následný difamující úsudek není oprávněný. Soud se tedy vůbec nezabýval tím, zda použitá slova jsou příliš vulgární, zda sama o sobě by zasáhla do cti a vážnosti žalobce za situace, kdyby bylo prokázáno, že se žalobce vůči žalovanému dopustil nějakého pochybení; jelikož ale nic takového ve skutkové rovině prokázáno nebylo, neměl žalovaný sebemenší právo použít tyto výrazy vůči žalobci. I touto částí