61 C 282/2023-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhala po žalované zaplacení částky , částka, s příslušenstvím. Uvedla, že žalovaná uzavřela dne , datum, s právním předchůdcem žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , smlouvu o půjčce číslo, tel. číslo, , na základě této smlouvy poskytl původní věřitel žalované peněžní prostředky ve výši , částka, , které žalovaná převzala hotově v den uzavření smlouvy. Žalovaná se zavázala vrátit původnímu věřiteli půjčku , částka, a dále tzv. souhrnný poplatek , částka, . Půjčka měla být splácena v hotovosti v 52 pravidelných týdenních splátkách. Žalovaná uhradila na svůj dluh pouze částku , částka, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, uzavřené mezi původním věřitelem a přechodným věřitelem společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, , Anonymizováno, l. došlo s účinností ke dni , datum, k postoupení pohledávky na přechodného věřitele. Změna osoby věřitele byla žalované oznámena přípisem ze dne , datum, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi přechodným věřitelem spol. , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalobkyní , Anonymizováno, , Anonymizováno, pak došlo k postoupení předmětné pohledávky na žalobkyni, žalovaná byla o změně věřitele informována přípisem.2. Žalovaná se ve věci žádným způsobem nevyjádřila.3. K ústnímu jednání se žádný z účastníků nedostavil, ačkoliv oba byli řádně a včas předvoláni. Žalobkyně požádala, aby věc byla projednána a rozhodnuta v její nepřítomnosti. Soud proto jednal v souladu s ust. § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu v účinném znění (dále jen „o. s. ř.“), v nepřítomnosti účastníků., právnická osoba, jednání soud provedl důkazy listinami založenými žalobkyní do spisu. Z provedených důkazů soud dospěl ke skutkovým zjištěním odpovídajícím žalobě. Dne , datum, uzavřela žalovaná se společností , právnická osoba, smlouvu o půjčce číslo, tel. číslo, , podpisem smlouvy žalovaná potvrdila převzetí jistiny v hotovosti a zavázala se ve splátkách uhradit poskytnuté peněžní prostředky ve výši , částka, a souhrnný poplatek ve výši , částka, (zjištěno z citované Smlouvy o půjčce). Žalobkyně tvrdila, že žalovaná zaplatila původnímu věřiteli a žalobkyni na poskytnutou půjčku celkem , částka, . Tato pohledávka za žalovanou byla poté smluvně postoupena na společnost , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., se sídlem v , Anonymizováno, , reg. č. B , Anonymizováno, , a posléze na žalobkyni (zjištěno ze Smluv o postoupení pohledávek včetně příloh a z oznámení o postoupení pohledávek).5. Podle ust. § 1879 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen o. z.), může věřitel celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). V posuzované věci má soud za prokázáno, že předmětná pohledávka původního věřitele společnosti , právnická osoba, za žalovanou byla platně postoupena nejprve na společnost , Anonymizováno, S.à.r.l. a následně na žalobkyni, která je tak aktivně legitimována k podání žaloby.6. Z hlediska hmotněprávního soud v posuzované věci posoudil nárok žalobkyně uplatněný žalobou podle ust. § 3028 odst. 3 o. z. podle právních předpisů platných v době uzavření smlouvy o půjčce, a to konkrétně zákona č. 40/1964 Sb., občanský zákoník ve znění účinném do , datum, (dále jen obč. zák.), a to s výjimkou ustanovení první části hlavy I. o. z. (§ 3030 o. z.).7. Podle ust. § 657 obč. zák. smlouvou o půjčce přenechává věřitel dlužníkovi věci určené podle druhu, zejména peníze, a dlužník se zavazuje vrátit po uplynutí dohodnuté doby věci stejného druhu.8. Pojmovými znaky smlouvy o půjčce jsou tedy přenechání určitého množství věcí druhově určených věřitelem dlužníkovi k volnému nakládání a závazek dlužníka vrátit věřiteli po určité době věci stejného druhu. Smlouva o půjčce jako reálný kontrakt dále ke svému vzniku vyžaduje skutečné odevzdání předmětu půjčky. V posuzované věci si smluvní strany sjednaly, že obchodní společnost , právnická osoba, jako věřitel poskytne žalované půjčku ve výši , částka, , kterou se žalovaná zavazuje zaplatit spolu se souhrnným poplatkem , částka, , v týdenních splátkách. Současně s uzavřením smlouvy žalovaná převzala v hotovosti částku , částka, .9. Není sporu o tom, že předchůdce žalobkyně (tj. původní věřitel) poskytoval žalované půjčku v rámci své podnikatelské činnosti ve smyslu zákona č. 321/2001 Sb., o některých podmínkách sjednávání spotřebitelského úvěru. Předchůdce žalobkyně je kapitálovou obchodní společností podnikající v oblasti finančnictví v nebankovním sektoru. Hlavním smyslem obchodní společnosti jako podnikatele je vytvářet zisk, což bylo i smyslem uzavřených smluv o půjčce, neboť úroky dohodnuté při poskytnutí peněžité půjčky představují cenu poskytnutého kapitálu. Materiálním zdrojem zisku, který zde nahradil obvykle sjednaný úrok, byl souhrnný poplatek. Poplatek na rozdíl od úroků, které představují příslušenství pohledávky, je samostatnou pohledávkou mající základ ve smluvním ujednání stran, avšak v posuzované věci není pochyb o tom, že jednoznačně plnil funkci úroku z předmětné půjčky.10. Jak dovodil Nejvyšší soud v rozsudku ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , v rozporu s dobrými mravy je zpravidla výše úroků sjednaná ve smyslu ustanovení § 658 odst. 1 obč. zák., která podstatně přesahuje úrokovou míru v době jejich sjednání obvyklou, stanovenou zejména s přihlédnutím k nejvyšším úrokovým sazbám uplatňovanými bankami při poskytování úvěrů nebo půjček. V případě této smlouvy o půjčce představuje souhrnný poplatek 66 % jistiny půjčky za dobu 52 týdnů, přičemž podle soudu je tato výše cenou nepřiměřeně vysokou, která výrazně přesahuje průměrnou odměnu bank za jimi poskytované spotřebitelské úvěry a půjčky, jak je soudu známo z úřední činnosti. Není pochyb o tom, že nepřiměřeně vysoké úroky sjednané při peněžité půjčce jsou považovány za odporující obecně uznávaným pravidlům chování a vzájemným vztahům mezi lidmi a mravním principům společenského řádu a že tedy jsou v rozporu s dobrými mravy. Úroky, resp. souhrnný poplatek sjednaný v této věci, tedy podle názoru soudu odporuje dobrým mravům, jak má na mysli § 3 odst. 1 obč. zák., což činí ujednání o souhrnném poplatku (úroku) neplatným, přičemž se ve smyslu § 39 obč. zák. jedná o neplatnost absolutní.11. Podle § 41 obč. zák. vztahuje-li se důvod neplatnosti jen na část právního úkonu, je neplatnou jen tato část, pokud z povahy právního úkonu nebo z jeho obsahu anebo z okolností, za nichž k němu došlo, nevyplývá, že tuto část nelze oddělit od ostatního obsahu.12. Z výše citovaného zákonného ustanovení vyplývá, že smlouva o půjčce by při zachování platnosti smlouvy jako celku byla stižena dílčí neplatností v ujednání o výši úroků jen tehdy, pokud oddělení této části od ostatního obsahu nebrání okolnosti, za nichž ke smlouvě došlo (srov. rozsudek Nejvyššího soudu ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, ). Za situace, kdy právní předchůdce žalobkyně jako podnikatel generuje svůj zisk právě ze sjednaného poplatku, jedná se o formulářovou smlouvu, kdy i žalované při uzavírání smlouvy muselo být zřejmé, že neobdrží půjčku, aniž by musela platit odměnu za její poskytnutí, je nutno dojít z těchto konkrétních okolností k závěru, že neplatné ujednání o souhrnném poplatku nelze oddělit od zbytku smlouvy, a tudíž absolutně neplatnou je proto celá smlouva o půjčce.13. S ohledem na vše výše uvedené tak soud dospěl k závěru, že smlouva o půjčce, v níž byl sjednán spotřebitelský úvěr, nebyla platně uzavřena. Žalobkyně má však právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu ust. § 451 a násl. obč. zák., při stanovení výše tohoto bezdůvodného obohacení se vychází z ust. § 457 obč. zák. V tomto případě bylo prokázáno, že žalované byla poskytnuta předchůdcem žalobkyně částka , částka, . Žalovaná fakticky zaplatila , částka, , a proto žalobkyni z titulu bezdůvodného obohacení náleží rozdíl (nevrácená část jistiny) ve výši , částka, . Soud proto přiznal žalobkyni nárok na zaplacení uvedené částky, spolu s úrokem z prodlení v souladu s § 517 odst. 2 obč. zák. za současné aplikace ustanovení § 1 nařízení vlády č. 142/1994 Sb. Ve zbývajícím rozsahu soud žalobu zamítnul z výše uvedených důvodů.14. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 2 o. s. ř. a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Žalobkyně se touto žalobou domáhala co do základu zaplacení částky , částka, , úspěšná byla co do částky , částka, (výrok I. tohoto rozhodnutí) a neúspěšná byla co do částky , částka, (výrok II. tohoto rozhodnutí). Celkový úspěch žalobkyně tak představuje méně než 50 % předmětu sporu, takže právo na náhradu nákladů řízení v poměrné výši by mělo náležet žalované. Z obsahu spisu však vyplývá, že jí žádné náklady řízen