132 C 14/2025-27 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne 27. 5. 2025 se žalobce po žalovaném domáhal zaplacení částky ve výši 148 055 Kč s odůvodněním, že žalobce uzavřel dne 11. 10. 2021 s žalovaným Smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které poskytnul žalovanému úvěr v celkové výši 48 000 Kč, byla ujednána nominální úroková sazba 64,6 % ročně. Žalobou požadovaná částka představuje:- částku odpovídající dlužné nové jistině úvěru v celkové výši 119 390,56 Kč (odpovídá zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 534,07 Kč a dlužnému úroku za poskytnutí úvěru přirostlého ke dni zesplatnění úvěru ve výši 71 856,49 Kč) s příslušenstvím,- smluvní pokutu v celkové výši 499,00 Kč s příslušenstvím,- náhradu nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného v celkové výši 7 000,00 Kč s příslušenstvím,- smluvní pokutu ve výši 0,1 % z dlužné nové jistiny úvěru ve výši 119 390,56 Kč za každý den prodlení žalovaného s její úhradou, a to počínaje dnem 04.12.2024 do zaplacení pouze k datu vyhotovení této žaloby, tedy ve výši 20 773,86 Kč,- úrok za poskytnutí úvěru z částky odpovídající zbývající dlužné původní jistině úvěru ve výši 47 534,07 Kč ode dne 04.12.2024 do zaplacení. Žalobce touto žalobou požaduje tento úrok v nominální roční úrokové sazbě 64,6 % p.a. za dobu od 91. dne prodlení žalovaného (tedy za dobu od 16.04.2022) v souladu s § 122 odst. 4 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru tento úrok uplatňuje v zápůjční úrokové sazbě ve výši repo sazby stanovené Českou národní bankou pro první den kalendářního pololetí, v němž došlo k prodlení, zvýšené o 8 procentních bodů, tj. v nominální úrokové sazbě 11.75 % p.a.,- úhradu za pojištění schopnosti klienta splácet úvěr ve výši celkem 393,00 Kč (Podle přílohy č. 1 smlouvy činila tato úhrada za pojištění částku 393,00 Kč měsíčně a tvořila součást všech splátek úvěru. Do dnešní doby zůstala neuhrazena měsíční úhrada za pojištění obsažená ve splátkách č. 3, tedy úhrada za pojištění v celkové výši 1x 393,00 Kč).Žalovaný dosud zaplatil žalobci celkem 8 288,36 Kč.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. K jednání se nikdo z účastníků ani jejich zástupců nedostavil, když zástupce žalobce svou neúčast u jednání písemně omluvil. S ohledem na nepřítomnost účastníků a jejich zástupců soud ve věci jednal v souladu s ustanovením § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „o.s.ř.“) a rozhodoval pouze na základě obsahu spisu a provedených důkazů.4. Ve věci byl zjištěn tento závěr o skutkovém stavu:5. Dne 11. 10. 2021 byla žalovanému vyplacena částka 48 000 Kč a v rozmezí od 15. 11. 2021 do 5. 11. 2024 zaplatil celkem 8 288,36 Kč.6. Po právním zhodnocení shora zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že mezi žalobcem a žalovaným nebylo prokázáno platné uzavření smlouvy o úvěru o poskytnutí finančních prostředků, když ujednání o poplatku za poskytnutí úvěrových prostředků představuje poplatek přesahující částku samotného úvěru, což není v souladu s ust. 113 odst. 1 z. č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, kdy zajištění spotřebitelského úvěru nesmí být k okamžiku uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru ve zcela zjevném nepoměru k hodnotě zajišťované pohledávky. Také lze odkázat za nález Ústavního soudu ČR sp. zn. I. ÚS 199/11, kdy se v daném jedná o neoddělitelné ujednání ve smlouvě a znamená tak absolutní neplatnost smlouvy. Vzhledem k tomu, že bylo prokázáno, že žalovanému byla žalobcem poukázána částka ve výši 48 000 Kč, má soud za to, že lze vycházet z poskytnutí těchto finančních prostředků žalovanému, avšak nikoliv z titulu smlouvy o úvěru, ale soud si uvedené vyhodnotil v souladu s ust. § 2991 a následující zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku účinného od 1. 1. 2014 (dále jen o. z.) jako bezdůvodné obohacení na straně žalovaného. Pokud žalovaný dosud zaplatil částku ve výši 8 288,36 Kč, zbývá zaplatit 39 711,63 Kč a výrokem I. tak bylo žalobě vyhověno v uvedeném rozsahu.7. Výrokem II. byly pro uvedené zamítnuty ostatní nároky uplatněné žalobcem s ohledem na skutečnost, že soud nevycházel z uzavřené smlouvy o úvěru, když tato nebyla co do zajištění uzavřena platně, nelze žalobci přiznat více než částku, která představuje reálnou hodnotu, kterou žalovaný obdržel a dosud nezaplatil. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s ust. § 160 odst. 1 o. s. ř., když ke stanovení lhůty odlišné soud neshledal důvodu.8. Výrokem III. pak bylo rozhodnuto o tom, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť převážně byl ve věci úspěšný žalovaný a ten náhradu nákladů řízení nepožadoval, prokazatelně mu nevznikla.