32 C 123/2022-82 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, a doplněnou podáními ze dne , datum, a , datum, domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zveřejnit v radničním zpravodaji vydávaném Úřadem městského obvodu , adresa, omluvu žalobci, a dále povinnost zaplatit žalobci částku 51 000 Kč jako náhradu nemajetkové újmy. V žalobě uvedl, že ve dnech , datum, , , datum, , , datum, , , datum, , , datum, a , datum, se dostavil do ordinace praktického lékaře ve zdravotním středisku provozovaném žalovanou na adrese , adresa, , , adresa, , při těchto návštěvách nepoužil ochranu dýchacích cest (respirátor či roušku), ze strany lékařů žalované mu byla odmítnuta lékařská pomoc, byl vyzván k nasazení ochrany dýchacích cest, což v některých případech učinil a v některých nikoliv, v několika případech ze strany zaměstnanců žalované byla předvolána hlídka Policie ČR, která jej vyvedla z budovy. Žalobce postup žalované považuje za protiprávní a tvrdí, že jím bylo zasaženo do jeho osobnostních práv, že byl ponížen tím, že k událostem došlo před třetími osobami a byla na něj dokonce přivolána policie. Žalobce má za to, že nebyl povinen používat ochranu dýchacích cest, že mu to neukládal žádný právní předpis, když mimořádné opatření ministerstva zdravotnictví nepovažuje za takovýto předpis. Žalobce tvrdí, že nepoužívání ochrany dýchacích cest bylo v dané době jeho občanským právem. Uvedl, že byl zdravý, jeho pobyt ve zdravotnickém zařízení bez ochrany dýchacích cest nikoho neohrožoval, postup zaměstnanců žalované i policistů považuje za protiprávní.2. Žalovaná se žalobou nesouhlasila. Nerozporovala tvrzní, že se žalobce v několika případech v daném období dostavil do uvedeného zdravotnického zařízení, aniž by použil ochranu dýchacích cest, byl k tomu důrazně vyzýván ze strany zaměstnanců žalované a pokud situace eskalovala, skutečně přivolali zaměstnanci žalované hlídku Policie ČR. Postup zaměstnanců považuje žalovaná za oprávněný, resp. jediný možný, neboť podle tehdy účinných mimořádných opatření ministerstva zdravotnictví platila povinnost všech osob používat ve vnitřních prostorách zdravotnických zařízeních ochranu dýchacích cest, a pokud tak žalobce odmítal učinit, reagovali zaměstnanci žalované správně. Žalovaná k tomu ještě podotkla, že se jednalo o období, kdy sílila epidemie onemocnění Covid-19, a kromě toho, že používání ochrany dýchacích cest ve vnitřních prostorách budov bylo povinné, bylo zvláště v prostorách zdravotnických zařízení i mimořádně vhodné a důvodné.3. Soud projednal věc při jednání za přítomnosti obou stran, provedl dokazování v rozsahu potřebném pro rozhodnutí, dal oběma stranám při jednání prostor k vyjádřením, a dospěl k následujícím závěrům.4. Mezi stranami je ze skutkového hlediska nesporné, že se žalobce v několika případech v době od září do listopadu 2021 dostavil do zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou na shora uvedené adrese, přičemž nepoužil ochranu dýchacích cest, k nasazení respirátoru byl vyzván pracovníky žalované, což odmítl učinit, v několika případech byl ze zdravotnického zařízení vyveden hlídkou Policie ČR přivolanou pracovníky žalované. Žalovaná nad rámec toho tvrdila, že se žalobce choval nevhodně, byl verbálně agresivní vůči pracovníkům žalované a ostatním pacientům, žalobce naopak takové údajné jednání popírá.5. Soud v této věci vyšel z nesporných tvrzení účastníků, jak jsou popsána v předchozím odstavci. Nad rámec toho učinil důkaz listinou datovanou , datum, , označenou „Oznámení o ukončení péče praktického lékaře“, ze které zjistil, že , tituly před jménem, , jméno FO, v zastoupení žalované tímto přípisem oznámila ukončení péče praktického lékaře o žalobce z důvodu, že závažným způsobem omezoval práva ostatních pacientů, a to především jejich právo na ochranu zdraví, kdy je opakovaně vystavil možnému riziku nákazy nemocí Covid-19; v oznámení o ukončení péče je popsáno několik návštěv žalobce u žalované v období od , datum, do , datum, , kdy se žalobce dostavil bez ochrany dýchacích cest a situace více či méně gradovala. Soud již neprováděl další navržené důkazy, neboť jsou pro rozhodnutí ve věci nadbytečné. Pro rozhodnutí o věci samé byl skutkový stav dostatečně prokázán nespornými tvrzeními účastníků, jak bude vyloženo dále.6. Podle § 81 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, je chráněna osobnost člověka včetně všech jeho přirozených práv. Ochrany požívají zejména život a důstojnost člověka, jeho zdraví a právo žít v příznivém životním prostředí, jeho vážnost, čest, soukromí a jeho projevy osobní povahy.7. Podle § 82 občanského zákoníku, člověk, jehož osobnost byla dotčena, má právo domáhat se toho, aby bylo od neoprávněného zásahu upuštěno nebo aby byl odstraněn jeho následek.8. Podle mimořádného opatření ministerstva zdravotnictví ze dne , datum, č. j. MZDR , č. účtu, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, se mimo jiné všem osobám s účinností od , datum, zakazuje pohyb a pobyt bez ochranných prostředků dýchacích cest (nos, ústa), kterým je respirátor nebo obdobný prostředek (vždy bez výdechového ventilu), ve vnitřních prostotách staveb, které slouží jako zdravotnické zařízení (bod 1 odst. a/ písm. iii/ mimořádného nařízení). Shodná povinnost (resp. zákaz pohybu a pobytu bez ochranných prostředků dýchacích cest) byla následně uložena mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, s účinností od , datum, a poté mimořádným opatřením ministerstva zdravotnictví ze dne , datum, č. j. , Anonymizováno, , č. účtu, -, Anonymizováno, /, Anonymizováno, /, Anonymizováno, s účinností ode dne , datum, .9. Soud aplikoval zmíněnou právní úpravu na zjištěný skutkový stav a dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Soud především na základě nesporných tvrzení účastníků má za prokázané, že se žalobce v několika případech v době od září 2021 do listopadu 2021 dostavil do zdravotnického zařízení provozovaného žalovanou bez nasazené ochrany dýchacích cest a domáhal se zde poskytnutí lékařské péče, ze strany pracovníků žalované byl vyzván k použití respirátoru, což žalobce zpravidla odmítl, situace více či méně gradovala, neboť obě strany trvaly na svém stanovisku, v několika případech byla posléze přivolána hlídka Policie ČR. Pro posouzení věci není zásadní, v kolika případech přesně a v kterých přesných dnech k těmto situacím došlo (když nesporné je zmíněné období od září do listopadu 2021), ani to, zda byl či nebyl žalobce verbálně agresivní proti zaměstnancům žalované či jiným pacientům, případně, zda se jinak choval vhodným či nevhodným způsobem. Podstatné pro tuto věc je, že se žalobce v tomto období dostavil a pobýval ve zdravotnickém zařízení provozovanou žalovanou bez ochrany dýchacích cest. V daném období a v daném prostoru byl však takový pobyt zakázán, tzn. jinými slovy, platila povinnost ve vnitřních prostorách zdravotnického zařízení takovou ochranu použít (výjimky z mimořádného opatření jsou v těchto opatřeních výslovně vyjmenovány, žalobce však žádnou z nich nenaplňoval). Zaměstnanci žalované se tím, že trvali na dodržování povinností stanovených citovanými mimořádnými opatřeními ministerstva zdravotnictví, nedopustili a ani nemohli dopustit proti žalobci protiprávního jednání, neboť pouze trvali na dodržování obecně závazné právní povinnosti ze strany žalobce. Ani přivolání hlídky Policie ČR v situaci, kdy žalobce odmítal splnit své povinnosti, nelze považovat za protiprávní postup.10. Jak vyplývá z výše citovaného ustanovení § 82 občanského zákoníku, náleží každému člověku ochrana před neoprávněnými zásahem do jeho osobnosti. V daném případě ale zásah ze strany zaměstnanců žalované nebyl neoprávněný, žalobci proto ochrana, kterou uplatnil žalobou v tomto soudním řízení, nenáleží.11. Jen pro úplnost soud doplňuje, že pokud žalobce nesouhlasí se způsobem zásahu přivolaných policistů, pak tato jeho námitka přesahuje rámec tohoto řízení a soud se jí proto nezabýval, neboť zásah policistů proti žalobci již nebyl a z povahy věci nemohl být žádným způsobem ovlivňován žalovanou, žalovaná tedy nemůže nést odpovědnost za případné pochybení policistů.12. Ze všech výše uvedených důvodů soud žalobu v plném rozsahu zamítl.13. Výrok II. o náhradě nákladů řízení je odůvodněn ust. § 142 odst. 1 o.s.ř., dle kterého účastníku, který měl ve věci plný úspěch, přizná soud náhradu nákladů potřebných k účelnému uplatňování nebo bránění práva proti účastníku, který ve věci úspěch neměl. Soud tedy žalované přiznal náhradu nákladů řízení potřebných k uplatňování svého práva, neboť měla ve věci plný úspěch. Výše těchto účelně vynaložených nákladů sestává z odměny za zastoupení advokátem ve výši 15 700 Kč (za 5 úkonů právní služby podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, po 3 140 Kč - příprava a převzetí věci, sepis vyjádření k žalobě z , datum, , prostudování spisu , datum, , sepis procesního vyjádření z , datum, , účast u jednání soudu , datum