33 C 139/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou po žalované domáhala zaplacení částky 41 600 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 2. 1. 2025 uzavřela s žalobkyní smlouvu o podnikatelském úvěru, na základě níž poskytla žalované úvěr ve výši 23 000 Kč, který se žalovaná zavázala vrátit do 12. 3. 2025 včetně poplatku za poskytnutí úvěru. Tento poplatek žalobkyně požaduje ve výši 16 100 Kč za dobu od poskytnutí úvěru do splatnosti poslední splátky. Žalobkyně dále požaduje smluvní pokutu ve výši 2 500 Kč, kdy v č. l. 8.1 smlouvy byla sjednána smluvní pokuta pro případ prodlení žalované s úhradou jakékoli jednotlivé splátky ve výši 500 Kč, přičemž žalovaná byla v prodlení s úhradou pěti splátek. Žalobkyně poskytuje úvěry prostřednictvím své webové stránky www.nazivnost.cz, na které se žalovaná nejprve zaregistrovala zadáním osobních údajů, včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. K ověření žalovanou uvedených údajů byla žalovaná povinna poskytnout fotokopii svého dokladu totožnosti. Žalobkyně následně provedla lustraci dokladu v databázi neplatných dokladů , právnická osoba, . Případně ověření uvedených údajů proběhlo prostřednictvím služby , jméno FO, od společnosti , právnická osoba, . K ověření majitele bankovního účtu využívá žalobkyně služeb společnosti , právnická osoba, ., která disponuje licencí AISP –Account Information , právnická osoba, (Poskytovatel služby informování o platebním účtu) v souladu s tzv. druhou směrnicí Evropské unie o platebních službách (PSD2), kdy na základě souhlasu žalovaného poskytuje třetí strana (banka či jiná finanční instituce) informace o platebním účtu a transakcích, které byly vykonané na účtu žalovaného. Výpis o ověření bankovního účtu žalované žalobkyně dokládá spolu s návrhem. Jestliže žalovaná s nahlédnutím na účet nesouhlasila, byla za účelem ověření majitele účtu povinna provést tzv. verifikační platbu ve výši 1,- Kč na bankovní účet žalobkyně. Žalobkyně žalovanou před podáním žaloby vyzvala k zaplacení dlužné částky výzvou odeslanou dne 28. 6. 2025.2. Žalovaná se ve věci nevyjádřila, ačkoliv k tomu byla soudem vyzvána.3. Soud nařídil ve věci jednání na den 27. 8. 2025. K jednání se žalobkyně ani žalovaná nedostavily. Žalobkyně svou neúčast omluvila. Soud tedy v souladu s § 101 odst. 3 zákona č. , hodnota, /1963 Sb., občanský soudní řád, věc projednal a rozhodl bez přítomnosti účastníků.4. Po provedeném dokazování soud učinil následující závěr o skutkovém stavu. Ze Smlouvy o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, ze dne 2. 1. 2025 soud zjistil, že jako věřitel je zde označena žalobkyně a jako klient je označena žalovaná. Předmětem smlouvy je poskytnutí podnikatelského úvěru ve výši 23 000 Kč žalované na dobu 70 dní od čerpání úvěru za poplatek ve výši 1 % z částky úvěru za každý den čerpání úvěru ode dne jeho úplného zaplacení. V čl. III. odst. 8. 1. je upravena smluvní pokuta ve výši 500 Kč pro případ prodlení klienta s úhradou jakékoliv jednotlivé splátky. V místě podpisu klienta schází podpis žalované, kdy je zde uveden pouze kód SMS verifikace 3790. Potvrzením o provedené platbě ze dne 2. 1. 2025 ve spojení se sdělením ČSOB, a. s. ze dne 25. 7. 2025, které si soud k návrhu žalobkyně vyžádal, bylo prokázáno, že žalobkyně dne 2. 1. 2025 zaslala na bankovní účet žalované č. , č. účtu, částku 23 000 Kč. Výzvou ze dne 28. 6. 2025 odeslanou na adresu žalované téhož dne (prokázáno podacím lístkem) žalobkyně žalovanou vyzvala k úhradě částky 71 382,80 Kč z titulu smlouvy o úvěru ze den 2. 1. 2025 do tří dnů.5. Po právním posouzení shora uvedeného skutkového stavu soud dospěl k závěru, že žaloba je důvodná pouze částečně. Soud nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní a žalovanou byla uzavřena smlouva o úvěru tvrzeného obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „smlouva o podnikatelském úvěru č. , hodnota, -, Anonymizováno, “, nicméně tato listina neobsahuje vlastnoruční podpis žalované, ani není opatřena jiným prostředkem způsobilým vlastnoruční podpis nahradit. Z žádné z žalobkyní předložených listin se uzavření smlouvy se žalovanou nepodává, v řízení nebylo prokázáno, že by text této listiny odpovídal projevu vůle žalované. Nebylo prokázáno, že by smlouva byla skutečně mezi těmito účastníky uzavřena prostřednictvím veřejné datové sítě – internet, tedy pomocí prostředků komunikace na dálku, když žalobkyně nedoložila žádné důkazy k prokázání svého tvrzení ohledně způsobu, jakým byla smlouva uzavřena a podepsána. Soud byl připraven žalobkyni poučit o nutnosti doplnit skutková tvrzení a o povinnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení ve smyslu § 118a o.s.ř., nicméně žalobkyně se svou dobrovolnou neúčastí u ústního jednání této možnosti zbavila. Na druhou stranu bylo v řízení prokázáno, že žalobkyně dne 2. 1. 2025 zaslala na bankovní účet žalované částku 23 000 Kč. Žalovaná v řízení ani netvrdila, že by na žalovanou částku něčeho uhradila. Žalobkyně tak má právo na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“) a žalovaná je povinna toto obohacení v celkovém rozsahu 23 000 Kč vydat. Splatnost pohledávky z bezdůvodného obohacení se řídí § 1958 odst. 2 o. z., podle kterého neujednají-li si strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat splnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu. Žalovaná byla prokazatelně vyzvána k úhradě předžalobní upomínkou ze dne 28. 6. 2025 odeslanou téhož dne, a to ve lhůtě 3 dnů. Výzva byla žalované ve smyslu § 573 o. z. doručena dne 2. 7. 2025, splatnost pohledávky tak nastala dne 7. 7. 2025. Jelikož žalovaná ve lhůtě splatnosti celý dluh neuhradila, je ode dne následujícího po lhůtě splatnosti, tj. od 8. 7. 2025, v prodlení s úhradou dlužné částky podle § 1968 o. z. Od uvedeného data tak žalobkyni vzniklo v souladu s § 1970 o. z. právo na úroky z prodlení ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., tj. ve výši 11,5 % ročně. Z důvodů shora uvedených soud žalovanou zavázal k zaplacení částky 23 000 K s úrokem z prodlení tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku. Ve zbytku soud žalobu výrokem II. tohoto rozsudku jako nedůvodnou zamítl.6. Výrok o náhradě nákladů řízení je odůvodněn § 142 odst. 2 o. s. ř a vyplývá z poměru procesního úspěchu a neúspěchu žalobkyně a žalované. Soud provedl celkovou kapitalizaci předmětu řízení včetně úrokového příslušenství k datu vyhlášení rozsudku (k tomu srov. usnesení Nejvyššího soudu ČR ze dne 3. 12. 2015, sp. zn. , spisová značka, nebo usnesení Vrchního soudu v Olomouci ze dne 26. 7. 2006, sp. zn. , spisová značka, ). Celkový úspěch žalobkyně představuje 53,20 % a neúspěch 46,8 %. Na náhradě nákladů řízení tak soud žalobkyni přiznal 6,4 % nákladů řízení (úspěch 53,20 % - neúspěch 46,8 %), které žalobkyni vznikly. Celkové náklady řízení žalobkyně představují částku 4 984 Kč, která se skládá z částky 2 080 Kč za zaplacený soudní poplatek, odměny za 3 úkony právní služby po 700 Kč dle § 14b odst. 1 bodu 3 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby), 3x režijní paušál po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) této vyhlášky a náhrady 21 % DPH ve výši 504 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. V případě plného úspěchu by žalobkyni náležela náhrada nákladů řízení v částce 4 984 Kč, 6,4 % z této částky představuje 319 Kč (po zaokrouhlení). V daném případě se jednalo o příklad formulářové žaloby ve věci typově i skutkově jednoduché, nárok je uplatněn vzorovou žalobou (návrh na vydání elektronického platebního rozkazu). Opakované podávání obdobných žalob vyplývá z informačního systému soudu, stanovení náhrady nákladů řízení za právní zastoupení dle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. je proto dle názoru soudu zcela adekvátní. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. soud žalovaného zavázal zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení k rukám právního zástupce žalobkyně.7. Dlužnou částku včetně příslušenství a nákladů řízení byla žalovaná zavázána zaplatit žalobkyni ve lhůtě dle § 160 odst. 1 o. s. ř.