34 C 228/2025-17 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se svou žalobou podanou u Okresního soudu v , adresa, dne 4. 3. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení částky 20 000 Kč s příslušenstvím, s odůvodněním, že pohledávka za žalovaným byla dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 postoupena společností , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .cz, s.r.o., dále jen původní věřitel) na společnost De Vries , právnická osoba, . Následně byla pohledávka za žalovaným na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024 postoupena na společnost , Jméno žalobkyně, . Původní věřitel je českou obchodní společností, jejíž předmětem podnikání bylo poskytování nebo zprostředkování spotřebitelského úvěru. Žalobkyně požadovala žalovanou částku z titulu nároku na vydání bezdůvodného obohacení vzniklého na straně žalovaného, když mezi původním věřitelem a žalovaným probíhala jednání o uzavření úvěrové smlouvy, ale uzavřenou smlouvu není žalobkyně schopna doložit. Původní věřitel poskytl žalovanému celkem 20 000 Kč v platbách 2 000 Kč dne 14. 7. 2023 a 18 000 Kč dne 26. 7. 2023, a to převodem na bankovní účet žalovaného číslo , č. účtu, pod VS , var. symbol, . Tyto důkazy dokládají, že žalovanému byly poskytnuty uvedené platby, a to prostřednictvím bankovního převodu, kdy žalovaný se vůči původnímu věřiteli bezdůvodně obohatil a je povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil, neboť smlouva o poskytnutí úvěru nebyla mezi účastníky uzavřena. Přestože žalobkyně podala žalovanému informaci o postoupení pohledávky za žalovaným na žalobkyni a vyzvala jej k zaplacení dlužné částky 20 000 Kč předžalobní výzvou ze dne 26. 12. 2024, žalovaný žalobkyni dlužnou částku nezaplatil.2. Žalovaný se k žalobě nikterak nevyjádřil.3. K ústnímu jednání konanému dne 23. 9. 2025 se zástupce žalobkyně omluvil, žalovaný se bez předchozí omluvy nedostavil, soud tedy za užití ustanovení § 101 odst. 3 o. s. ř. jednal v nepřítomnosti účastníků, kdy vycházel z žalobních tvrzení a žalobkyní doložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování soud dospěl k závěru, že žaloba žalobkyně je zcela důvodná. V řízení bylo prokázáno sdělením MBank, a.s. ze dne 4. 7. 2025, že účet vedený u této banky pod číslem , č. účtu, je účtem vedeným na jméno žalovaného, přičemž na něj byly poukázány právní předchůdkyní žalobkyně dvě platby, a to dne 14. 7. 2023 částka 2 000 Kč a dne 26. 7. 2023 částka 18 000 Kč pod VS , var. symbol, . Dále bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024, že takto společnost , právnická osoba, (původně , Anonymizováno, .cz, s.r.o.) postoupila takto vzniklou pohledávku za žalovaným na společnost De Vries , právnická osoba, . Dále bylo prokázáno smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 12. 12. 2024, že takto vzniklá pohledávka za žalovaným byla postoupena na žalobkyni. Z oznámení ze dne 26. 12. 2024 bylo zjištěno, že žalobkyně oznámila žalovanému, že byla pohledávka za ním takto vzniklá, postoupena na žalobkyni a taktéž, že dne 26. 12. 2024 byl vyzván žalovaný k zaplacení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů. Z podacího lístku bylo prokázáno, že tato výzva byla podána na poště dne 26. 12. 2024. Soud tedy vzal za prokázané, že žalobkyně je aktivně legitimována k uplatnění daného nároku, neboť v souladu s ustanovením § 1879 a následujících zákona č. 89/2012 Sb. občanského zákoníku (dále jen o. z.) došlo k postoupení pohledávky výše uvedenými smlouvami o postoupení na žalobkyni, když pasivně legitimace žalovaného byla taktéž v řízení prokázána, neboť bylo osvědčeno, že na jeho účet právní předchůdkyni žalobkyně byla zaslána částka 20 000 Kč bez právního důvodu.5. Po právním vyhodnocení takto zjištěného skutkovém stavu soud dospěl k závěru, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému bez právního důvodu 20 000 Kč, žalovaný se přijetím této částky bezdůvodně obohatil a je povinen toto obohacení vrátit. Na straně žalovaného tak vzniklo bezdůvodné obohacení ve smyslu § 2991 o. z., tudíž je povinován tuto dlužnou částku žalobkyni zaplatit, stejně jako příslušenství, když je nepochybné, že žalovaný se dostal do prodlení svého závazku, přičemž nárok žalobkyně na příslušenství vyplývá z ustanovení § 1968, 1970 o. z., jakož § 2 nařízení vlády číslo 351/2013 Sb., s tím, že nejpozději doručením výzvy k zaplacení dlužné částky ze dne 26. 12. 2024 byl žalovaný spraven o povinnosti dlužnou částku zaplatit do 5. 1. 2025, tudíž k 6. 1. 2025 se ocitl v prodlení. Na základě výše uvedeného soud dospěl k závěru, že nárok žalobkyně je zcela důvodný a tomu zcela vyhověl, jak je uvedeno v odst. 1 výroku tohoto rozhodnut.6. Vzhledem k tomu, že žalobkyně byla v řízení zcela úspěšná, za užití ustanovení § 142 odst. 1 o. s. ř. jí přináleží nárok na plnou náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč, která sestává z těchto položek: zaplacený soudní poplatek ve výši 800 Kč, odměna advokáta za 3 úkony právní služby á 400 Kč dle § 14b odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb. (dále jen AT), náhrada hotových výdajů, tj. 3x režijní paušál á 100 Kč dle § 14b odst. 5 AT a nárok na 21% DPH ve výši 315 Kč dle § 137 odst. 3 o. s. ř. Soud zavázal žalovaného zaplatit tyto náklady řízení k rukám právního zástupce žalobkyně za užití ustanovení § 149 odst. 1 o. s. ř.7. Lhůta k zaplacení přiznané částky a jejího příslušenství je odůvodněna ustanovením § 160 odst. 1 o. s. ř.