39 C 145/2025-50 — Okresní soud v Ostravě

1. Předmětem řízení je nárok žalobkyně na zaplacení částky 17 360 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení z částky 13 250 Kč od 22. 12. 2023 zaplacení a smluvní pokutu ve výši 4 110 Kč (odpovídající výši 0,10 % denně z dlužné částky ve výši 10 000 Kč od 22. 12. 2023 /den následující po splatnosti zápůjčky/ do podání žaloby). Dle tvrzení strany žalující tento nárok vznikl z titulu smlouvy o zápůjčce ze dne 21. 11. 2023.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:5. Ze smlouvy o zápůjčce, z všeobecných obchodních podmínek žalobkyně, z výpisu z účtu žalovaného dokládající poskytnutí jistiny, z výplatních pásek žalovaného za měsíc září 2023 a říjen 2023 a z předžalobní výzvy soud zjistil, že žalovaný uzavřel dne 21. 11. 2023 s žalobkyní smlouvu o zápůjčce (dále také jen „Smlouva“). Na základě Smlouvy poskytla žalobkyně žalovanému peněžní prostředky ve výši 10 000 Kč (dále jen „Jistina“), které byly žalovanému zaslány na účet č. , č. účtu, dne 21. 11. 2023. Žalovaný se zavázal za poskytnutí zápůjčky uhradit poplatek v celkové výši 3 250 Kč (dále jen „Poplatek“). Jistina a Poplatek byly splatné dne 21. 12. 2023, žalovaný však své smluvní závazky neuhradil řádně a včas. V č l. 2.3 Smlouvy byla zřízena smluvní pokuta pro případ prodlení se splacením dluhu ve výši 0,1 % denně z poskytnuté částky úvěru. Žalobce poskytl zápůjčku prostřednictvím své webové stránky www.coolcredit.cz, na které si žalovaný nejprve přečetl nabídku na uzavření smlouvy, nastavil si dle vlastní volby dostupné parametry – splatnost a výši zápůjčky. Poté žalovaný vyplnil na webové stránce žalobce formulář – Žádost o poskytnutí zápůjčky, kde zadal své osobní údaje, které jsou uvedeny v části B tohoto návrhu, a to včetně svého telefonního čísla a emailové adresy. Tímto žalovaný učinil návrh na uzavření konkrétní smlouvy o zápůjčce vůči žalobkyni. Žalobkyně před uzavřením smlouvy ověřila totožnost klienta, a to tak, že klient je povinen žalobci v rámci žádosti o uzavření smlouvy poskytnout scan dokladu totožnosti se svou fotografií a dále pomocí ověřovací korunové bezhotovostní platby, jejíž součástí je rovněž informace o jméně a příjmení majitele tohoto účtu, na nějž je následně zápůjčka vyplacena (podmínkou pro výplatu je, že jméno a příjmení majitele účtu je shodné se jménem a příjmením klienta). Smlouva o zápůjčce je klientem podepsána elektronicky, a to PINem, který žalobce zasílá na klientem uvedené telefonní číslo. Před uzavřením smlouvy si žalobkyně od žalovaného vyžádala informace o jeho rodinných, pracovních, příjmových, výdajových a jiných relevantních poměrech a tyto ověřila na základě dokumentů vyžádaných od žalovaného, resp. případně nahlédnutím do relevantních databází. Z výplatních pásek žalovaného, které žalovaný žalobkyni poskytl, vyplynulo, že v měsíci září 2023 činila jeho čistá mzda 42 600 Kč a v měsíci říjnu 2024 pak 36 113 Kč.6. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“) a zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění od 28. 5. 2022 ( dále též „z. s. ú.“). Žalobkyně vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru – podnikatel- a žalovaný jako spotřebitel.7. V prvé řadě se soud zabýval otázkou, zda došlo k platnému uzavření smlouvy o zápůjčce a dospěl k závěru, že smlouva o zápůjčce je platná. Jednak k platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě stalo, neboť mimo jiné žalobkyně disponovala údaji o žalovaném, které jí musel poskytnout samotný žalovaný (výplatní pásky). Soud tak má za to, že k uzavření Smlouvy mezi účastníky v posuzovaném případě skutečně došlo. Současně žalobkyně prokázala, že před uzavřením Smlouvy řádně zkoumala úvěruschopnost žalované a dostála tak povinnosti plynoucí z ustanovení § 86 z. s. ú.8. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.9. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, viz § 3 písm. c) z. s. ú.10. Podle § 86 z. s. ú. - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.11. Na základě zjištěných skutečností soud má soud za to, že žalobkyně řádně ověřovala, resp. posuzovala s odbornou péčí před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Poskytnuté informace a dokumenty byly žalobkyní vyhodnoceny a zaevidovány do zákaznické karty žalovaného. Žalobkyně tedy splnila svou povinnost podle § 86 z. s. ú., když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření žalobkyně dospěla ke správnému závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o zápůjčce.12. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, a to že žalovanému z této smlouvy vznikl dluh ve výši 17 360 Kč (jistina + poplatek ve výši 13 250 Kč a smluvní pokuta ve výši 4 110 Kč sjednána v souladu s § 2048 odst. 1 o. z.), rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě vyhověl. Žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. a výše těchto úroků odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 373 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 360 Kč sestávající z částky 300 Kč za každý ze dvou úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci do 31. 12. 2025 a jednoho úkonu učiněného po 1. 1. 2025 (podání žaloby) ve výši 400 Kč včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 300 Kč ve výši 273 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám právní zástupkyně žalobkyně.14. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.