39 C 214/2025-19 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se po žalovaném domáhá zaplacení 63 545,33 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2022 (dále i jen „Smlouva“) uzavřené mezi žalovaným a , právnická osoba, . IČO: , IČO, , (dále jen „banka“). Svou aktivní věcnou legitimaci žalobkyně odvozuje na základě Smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne 25. 11. 2024 mezi společností, Anonymizováno, I-, Anonymizováno, a.s. a bankou, přičemž, Anonymizováno, I-, Anonymizováno, a. s. tuto pohledávku dále smlouvou o postoupení pohledávek ze dne 6. 12. 2024 postoupila na žalobkyni. Obsahem Smlouvy o vydání kreditní karty byl závazek banky poskytnut žalovanému úvěrový rámec až do výše 63 000,00 Kč, který mohl žalovaný čerpat prostřednictvím kreditní karty. Vyčerpaná část úvěru byla přitom na základě smlouvy úročena smluvní úrokovou sazbou ve výši 23,99 % ročně. Žalovaný se ve smlouvě zavázal splácet čerpaný úvěr povinnou měsíční minimální splátkou z čerpaných prostředků včetně dalších poplatků a nákladů banky. Žalovaný svou povinnost splácet čerpaný úvěr neplnil, čímž došlo k porušení smluvních povinností ze strany žalovaného, proto banka dopisem ze dne 28. 4. 2024 přistoupila k okamžitému zesplatnění celé dlužné částky. Před poskytnutím úvěru banka řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného úvěr splácet a to individuálním posouzením jeho žádosti, byly kontrolovány dostupné informace v interních a externích databázích k osobě žalovaného. Žalovaná částka sestává z nesplacené jistiny úvěrového rámce 62 970,33 Kč, z částky ve výši 6 370,27 Kč sestávající z kapitalizovaného smluvního úroku za období od 22.12.2023 do 24.04.2024, z částky 575 Kč sestávající z poplatků dle výpisu, dále žalobkyně požaduje smluvní úrok ve výši 23,99 % p.a. z částky 62 970,33 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení a dále zákonný úrok z prodlení ve výši 14,75 % p.a. z částky 62 970,33 Kč od 15. 11. 2024 do zaplacení. Žalovaný byl naposledy vyzván k úhradě dluhu tzv. předžalobní výzvou zástupkyní žalobkyně, avšak doposud neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě zjištění učiněných z předložených listin dospěl soud k následujícímu závěru o skutkovém stavu ve věci samé:Z předložených smluv o postoupení pohledávky včetně jejich přílohy (seznamu postoupených pohledávek) má soud za zjištěno, že je dána aktivní legitimace žalobkyně, přičemž došlo k oznámení postoupení pohledávky žalovanému (viz zaslané dopisy žalovanému). Z návrhu na uzavření smlouvy o vydání kreditní karty č. , hodnota, ze dne 15. 7. 2022 má soud za to, že si strany dohodly vydání kreditní karty žalovanému s úvěrovým limitem až do 63 000 Kč s úrokovou sazbou 23,99 % ročně. Součástí smluvních ujednání byl Ceník, jenž zahrnoval poplatky a smluvní pokuty, náklady banky v případě porušení smluvních podmínek, k jejichž úhradě se žalovaný rovněž zavázal. Úvěr měl žalovaný splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Před akceptací smlouvy o vydání kreditní karty banka ověřovala úvěruschopnost žalovaného, když posuzovala jeho příjmy a výdaje z bankovního účtu žalovaného, lustrovala jeho osobu v patřičných registrech (viz dokument CBL). Z výpisu z účtu kreditní karty vyplynulo, že žalovaný posléze přestal plnit své smluvní povinnosti, když čerpaný úvěr řádně neplatil. Banka využila svého oprávnění a dopisem ze dne 28. 4. 2024 celý úvěr k tomuto datu zesplatnila, o čemž banka žalovaného informovala dopisem ze dne 30. 4. 2024. Žalovaný byl upomínán naposledy zástupkyní žalobkyně dopisem ze dne 15. 1. 2025.5. Zjištěný skutkový stav soud po právní stránce posuzoval podle příslušných ustanovení zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů (dále též „o. z.“), podle § 2395 a násl. o. z, část obsahu smlouvy byla v souladu s ustanovením § 1751 o. z. určena rovněž prostřednictvím odkazu na obchodní podmínky, a podle zákona č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, ve znění od 28. 5. 2022 (dále jen „z. s. ú.“), neboť žalobkyně vystupovala v právním vztahu jako poskytovatelka úvěru – podnikatel- a žalovaný jako spotřebitel.6. Podle § 2395 o. z. smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.7. Podle ust. § 2 zákona z. s. ú. je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli. Posouzením úvěruschopnosti spotřebitele je posouzení jeho schopnosti splácet spotřebitelský úvěr, viz § 3 písm. c) z. s. ú.8. Podle § 86 z. s. ú. - Posouzení úvěruschopnosti spotřebitele odst. 1 je poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru důkladně posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě informací nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených k povaze, délce, výši a rizikovosti úvěru pro spotřebitele, získaných z relevantních vnitřních nebo vnějších zdrojů, včetně spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odst. 2 poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje schopnost spotřebitele plnit povinnosti sjednané ve smlouvě, zejména splácet sjednané splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů a dalších údajů o finanční a ekonomické situaci spotřebitele, jako jsou údaje o jeho majetku a závazcích a o způsobu plnění dosavadních dluhů. Hodnotu majetku přitom zohledňuje tehdy, jestliže ze smlouvy o spotřebitelském úvěru vyplývá, že spotřebitelský úvěr má být částečně nebo úplně splacen výnosem z prodeje majetku spotřebitele, nikoli pravidelnými splátkami, nebo jestliže z finanční situace spotřebitele vyplývá, že bude schopen splácet spotřebitelský úvěr bez ohledu na své příjmy.9. Na základě zjištěných skutečností dospěl soud k závěru, že předchůdkyně žalobkyně řádně ověřovala, resp. posuzovala s odbornou péčí před poskytnutím úvěru schopnost žalovaného úvěr splácet. Poskytnuté informace a dokumenty byly bankou správně vyhodnoceny, banka informace ověřovala z bankovního účtu žalovaného, lustrací v příslušných registrech. Předchůdkyně žalobkyně tedy splnila svou povinnost podle § 86 z. s. ú., když řádně prověřila úvěruschopnost žalovaného. Na základě tohoto prověření banka dospěla ke správnému závěru, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti žalovaného úvěr splácet a v návaznosti na toto prověření byla s žalovaným uzavřena smlouva o vydání kreditní karty, kterou soud shledal platnou.10. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, soud žalobě vyhověl. Žalobkyně má rovněž právo na úroky z prodlení dle ustanovení § 1970 o. z. a výše těchto úroků odpovídá nařízení vlády číslo 351/2013 Sb.11. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 17 461,30 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 542 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 7 vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 63 545,33 Kč sestávající z částky 3 660 Kč za každý ze tří úkonů uvedených v § 11 odst. 1 a. t. včetně tří paušálních náhrad výdajů po 450 Kč dle § 13 odst. 4 a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 12 330 Kč ve výši 2 589,30 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupkyně žalobkyně.12. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.