39 C 247/2025-16 — Okresní soud v Ostravě

1. V řízení se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení kupní ceny za elektřinu dodanou v období od 23. 10. 2023 do 31. 7. 2024 (ve výši 17 696 Kč) do odběrného místa na adrese , adresa, na základě uzavřené smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny č. , IBAN, ze dne 4. 10. 2023. Úhrada za sdružené služby dodávky 4 111 kWh do odběrného místa byla vyúčtována fakturou č. , tel. číslo, ze dne 5. 8. 2024. Přes výzvy žalobkyně žalovaný na svůj dluh doposud neuhradil ničeho.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Po provedeném dokazování níže uvedenými listinnými důkazy má soud za prokázaná skutková tvrzení žalobkyně uvedená v žalobě a učinil následující závěr o skutkovém stavu:Dle smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny ze dne 23. 10. 2023, soud zjistil, že žalobkyně dodávala žalovanému elektřinu do sjednaného odběrného místa na , adresa, . Dle faktury č. , tel. číslo, ze dne 5. 8. 2024 splatné dne 19. 8. 2024 vznikl za dobu od 23. 10. 2023 do 31. 7. 2024 nedoplatek na kupní ceně dodané elektřiny ve výši 17 696 Kč. Podle předžalobní výzvy ze dne 11. 2. 2025 a dokladu o jejím odeslání z téhož dne vzal soud za prokázáno, že žalobkyně prostřednictvím svého zástupce písemně vyzvala žalovaného ještě před podáním žaloby k úhradě dlužné částky z výše uvedené faktury.5. Po právním posouzení shora zjištěného skutkového stavu soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, když režim dodávky elektřiny se řídí ustanoveními § 50 zákona č. 458/2000 Sb., energetický zákon, povinnost zaplatit kupní cenu je dána § 2079 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník účinný od 1. 1. 2014 (dále „o. z.“) a její splatnost § 1958 o. z. Ode dne následujícího po splatnosti je žalovaný v prodlení a žalobkyni vzniká nárok na úrok z prodlení dle § 1970 o. z., jehož výši stanoví § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb.6. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 800 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, ve znění od 1. 1. 2025 (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 17 696 Kč sestávající z částky 400 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 5 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 1 500 Kč ve výši 315 Kč. Soud při stanovení výše nákladů řízení vycházel z § 14b a. t., jelikož řízení bylo zahájeno návrhem podaným na ustáleném vzoru, který žalobkyně opakovaně používá pro podávání skutkově a právně obdobných žalob a předmětem řízení je částka nepřevyšující 50 000 Kč. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.7. Lhůty k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.