63 C 221/2025-37 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobce se žalobou doručenou soudu dne , datum, domáhal vydání rozhodnutí, jímž by soud uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobci částku 286 428,13 Kč s příslušenstvím. Žalobu odůvodnil tím, že žalovaný uzavřel se žalobcem dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet. Dne , datum, uzavřeli účastníci řízení dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě, čímž žalovaný požádal o úvěr ve výši 312 780 Kč. Žalobce tak na základě smlouvy o úvěru č. , IBAN, poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 312 780 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných splátek po 3 788 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr splatil celkem částku 147 809,23 Kč, následně však splácet přestal a porušil tak své povinnosti ze smlouvy. Žalobce proto ke dni , datum, úvěr zesplatnil. Dále uzavřeli dne , datum, účastníci řízení dodatek č. , hodnota, k této rámcové smlouvě, čímž žalovaný požádal o úvěr ve výši 52 076 Kč. Žalobce tak na základě smlouvy o úvěru č. , IBAN, poskytl žalovanému dne , datum, úvěr ve výši 52 076 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnutý úvěr splatit formou pravidelných splátek po 1 205 Kč měsíčně. Žalovaný na úvěr splatil celkem částku 33 202 Kč, následně však splácet přestal a porušil tak své povinnosti ze smlouvy. Žalobce proto ke dni , datum, úvěr zesplatnil. Žalobce dále požaduje částku 1 000 Kč na náhradě účelně vynaložených nákladů na vymáhání. Žalovaný neuhradil žalobci ničeho ani přes opakované urgence a upomínky ze strany žalobce.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Rámcovou smlouvou č. , hodnota, uzavřenou mezi žalobcem a žalovaným ze dne , datum, vzal soud za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, rámcovou smlouvu č. , hodnota, , na základě které byl žalovanému zřízen běžný účet č. , č. účtu, , a dále spotřebitelský neúčelový úvěr ve výši 50 000 Kč.4. Formulářem pro standartní informace o spotřebitelském úvěru, dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, uzavřeným dne , datum, , listinou označenou jako přehled plateb k úvěru č. , IBAN, , dokladem o čerpání úvěru č. , IBAN, ze dne , datum, a listinou označenou jako splátkový kalendář vzal soud za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, dodatek č. , hodnota, , předmětem kterého bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , IBAN, ve výši 312 780 Kč. Úvěr byl sjednán jako účelový, určený ke splacení původního úvěru. Úvěr měl být splácen formou pravidelných měsíčních splátek po 3 788 Kč. Kč. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne , datum, .5. Dodatkem č. , hodnota, k rámcové smlouvě č. , hodnota, ze dne , datum, , dokladem o čerpání úvěru č. , IBAN, a listinou označenou jako přehled plateb k úvěru , IBAN, vzal soud za prokázáno, že účastníci řízení uzavřeli dne , datum, dodatek č. , hodnota, , předmětem kterého bylo poskytnutí spotřebitelského úvěru č. , IBAN, ve výši 52 076 Kč. Úvěr byl sjednán jako neúčelový, nezajištěný. Úvěr měl být splácen formou pravidelných měsíčních splátek po 1 205 Kč. Kč. Žalovanému byl úvěr vyplacen dne , datum, . Žalovaný na jistinu úvěru uhradil celkem částku 12 265 Kč.6. Výzvou k zaplacení dluhu ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce před podáním žaloby řádně vyzval žalovaného k dobrovolné úhradě dluhu.7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.8. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalovaného splácet úvěry s odbornou péči.9. K úvěru č. , IBAN, ve výši 312 780 Kč žalobce uvedl, že v tomto případě došlo k refinancování původního dluhu žalovaného vůči žalobci, přičemž nedošlo k navýšení zadlužení žalovaného či snížení jeho schopnosti úvěr splácet, naopak došlo ke snížení měsíčních splátek z původních 4 162 Kč na 3 788 Kč, přičemž dle dikce ust. § 86 odsr. 1 zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, nebyl žalobce povinen úvěruschopnost žalovaného posuzovat. K úvěru č. , IBAN, žalobce uvedl, že úvěrem byl doplacen jiný produkt žalovaného, kontokorentní úvěr, u kterého řádně zkoumal úvěruschopnost žalovaného, a proto ani v tomto případě nebyl povinen ověřovat schopnost žalovaného splácet úvěr znova.10. Soud se s touto argumentací žalobce neztotožnil. Argumentace žalobce by mohla být relevantní za situace, kdy by žalobce v řízení prokázal, že úvěruschopnost žalovaného důkladně a řádně zkoumal alespoň u úvěru, který je refinancován. Pokud by došlo k refinancování se snížením měsíční splátky, pak by soud byl ochoten připustit, že již není nutné znova úvěruschopnost posuzovat. Žalobce však v řízení neprokázal, že by úvěruschopnost žalovaného zkoumal v případě refinancovaného úvěru, a tedy nelze dospět k závěru, že při refinancování již není nutné úvěruschopnost zkoumat. Jinými slovy, pokud žalobce tvrdí, že úvěruschopnost žalovaného nebyl dle dikce zákona povinen posuzovat, pak je však nutné naplnit všechny podmínky smyslu daného ustanovení, v tomto případě bylo nutné prokázat, že schopnost žalovaného splácet spotřebitelský úvěr řádně zkoumal u první žádosti žalovaného o spotřebitelský úvěr, a protože refinancováním došlo k úpravě podmínek ve prospěch žalovaného, nebylo potřeba závěry první prověrky úvěruschopnosti ověřovat znova. To však žalobce v řízení neprokázal. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalovaného, když učinil závěr o jeho pravidelných příjmech z předloženého potvrzení od zaměstnavatele, neověřil prakticky vůbec jeho pravidelné výdaje, které jsou stejně podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalobce, byť tvrdil, že výdaje žalovaného zkoumal, nepředložil soudu žádné důkazy, které by toto tvrzení prokazovaly. Uvedl, že posouzení výdajů žalovaného posoudil na základě informací, které mu poskytl žalovaný v žádosti o úvěr, tyto ověřoval na základě pohybů na jeho běžném účtu a následně provedl expertní analýzu, na základě které dospěl k závěru, že úvěr lze žalovanému poskytnout. Takový postup není dle názoru soudu dostatečný. Poskytovatel spotřebitelského úvěru je povinen zkoumat jak příjmovou, tak výdajovou stránku žadatele o úvěr důkladně, a to především na základě informací a podkladů předložených žadatelem. Z výdajové stránky žalobce zcela rezignoval na zkoumání výdajů žalovaného na bydlení. Žalobce měl důkladně prověřit, kde žalovaný bydlí a jaké pravidelné výdaje na bydlení vynakládá, a to za situace, kdy žalovaný sám uvedl, že bydlí v nájmu. Žalobce si měl od žalovaného vyžádat minimálně nájemní smlouvu, dále se však také tázat žalovaného na výše pravidelných výdajů na energie apod. Soudu nebyly předloženy výpisy z bankovních účtů žalovaného, přestože tento bankovní účet měl, a to dokonce zřízený u žalobce. Žalobce uvedl, že na běžném účtu žalovaného nebyly v době sjednávání předmětných úvěrů evidovány žádné exekuční příkazy, transakce spojené s hazardem nebo s jinou rizikovou činností a jiné transakce, ze kterých by žalobce mohl dovodit důvodnou pochybnost o schopnosti žalovaného úvěr splácet. Tvrzení však nepodložil žádnými důkazy, soud tak nemá toto tvrzení za prokázané. Soudu dále není známo, jakým způsobem mohl žalobce vyhodnotit dle expertní analýzy výdaje žalovaného na částku 3 910 Kč měsíčně, když v položce výdaje domácnosti uvádí částku 30 788 Kč měsíčně, a to s tím, že jeho pravidelný měsíční příjem činí 25 000 Kč. Příjem jiných členů domácnosti žalobce opět neověřil. Tyto nesrovnalosti žalobce nikterak nevysvětlil. , adresa, 910 Kč měsíčně navíc soud považuje v dnešní době za zcela nereálnou, když jen náklady na nájemní bydlení dosahují několikanásobku. Dle tvrzení žalobce pak žalovaný sám tvrdil, že je zatížen dalšími úvěry, tyto žalobce údajně vzal v potaz, žádné důkazy však soudu nepředložil.11. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalovaného splácet spotřebitelské úvěry s odbornou péčí, a to jak úvěry, které jsou předmětem žaloby, tak také dřívější úvěry, které byly předmětnými úvěry refinancovány; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smluv o úvěru č. , IBAN, ze dne , datum, a , IBAN, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.12. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovaným dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaný uzavíral smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do