63 C 317/2025-13 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou doručenou soudu dne , datum, se žalobce domáhal uložení povinnosti žalované zaplatit mu částku ve výši 37 678,65 Kč s příslušenstvím. Dle žalobních tvrzení byla mezi společností , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . a žalovanou dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru, na jejímž základě žalovaná čerpala částku ve výši 37 678,65 Kč a žalovaná se zavázala právnímu předchůdci žalobce částku splatit do , datum, . K uzavření úvěrové smlouvy došlo prostřednictvím prostředků komunikace na dálku skrze webové stránky , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, . Na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne , datum, byla pohledávka za žalovanou postoupena žalobci. Výzvou ze dne , datum, byla žalovaná vyzvána k uhrazení dluhu, avšak bezvýsledně.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Úvěrovou smlouvou uzavřenou mezi , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., právnická osoba, . a žalovanou dne neuvedeného, listinou označenou jako standartní informace o spotřebitelském úvěru a standartními podmínkami úvěrové smlouvy vzal soud za prokázané, že smlouva o revolvingovém úvěru byla soudu předložena bez podpisu právního předchůdce žalobce i žalované, listiny neobsahují žádnou jinou formu podpisu smluvních stran.4. Smlouvou o opakovaném postoupení pohledávek uzavřenou mezi žalobcem a , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., Anonymizováno, ., seznamem postupovaných pohledávek, dodatkem č. , hodnota, ke smlouvě o pokračující koupi pohledávek ze dne , datum, a oznámením o postoupení pohledávky ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že pohledávka za žalovanou byla postoupena z právního předchůdce žalobce na žalobce a žalovaná byla o tomto řádně informována.5. Fakturou č. , hodnota, splatnou dne , datum, vzal soud za prokázané, že na revolvingový úvěr bylo ze strany žalované částečně plněno.6. Výzvou k úhradě pohledávky ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce řádně vyzval žalovanou před podáním žaloby k úhradě dlužné částky.7. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.8. V řízení nebylo prokázáno, že by právní předchůdce žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Žalobce sice tvrdil, že úvěruschopnost žalované byla ověřena výpočtem mezi doloženými příjmy a výdaji, žádné důkazy prokazující tato tvrzení však soudu nepředložil. Poskytovatel úvěru je povinen zkoumat jak příjmovou stránku žadatele o úvěr, tedy ověřovat zdroje a výši pravidelných příjmů žadatele o úvěr, ale také stránku výdajovou, kdy za tímto účelem je nutné vyžádat doklady především k pravidelným výdajům žadatele o úvěr. Žalobce v řízení neprokázal, že by právní předchůdce žalobce zkoumal jak příjmovou, tak výdajovou stránku žalované, když žalobce nikterak blíže nespecifikuje, k jakým zjištěním na základě ověření dospěl a nepředložil ani žádné listinné důkazy.9. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že právní předchůdce žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá, než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o revolvingovém úvěru ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.10. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco právní předchůdce žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. , Anonymizováno, . , Anonymizováno, , Anonymizováno, /, Anonymizováno, ). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.11. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud však z provedených důkazů nemá za prokázané, že právní předchůdce žalobce skutečně poskytl žalované tvrzenou částku ve výši 37 678,65 Kč. Žalobce nepředložil soudu žádný důkaz o tom, že by tvrzenou částku žalované skutečně poskytl, z předložené faktury č. , hodnota, navíc vyplývá, že dne , datum, žalovaná vybrala pouze částku ve výši 25 000 Kč, což je v přímém rozporu s tvrzením žalobce v žalobě. Žalobce v rámci řízení nijak netvrdil, a tedy ani neprokázal, jakou částku žalovaná uhradila, přestože částečné plnění vyplývá z předložené faktury č. , hodnota, , když celková dlužná částka k datu splatnosti je zde vyšší než částka požadovaná v tomto řízení. Je tak zřejmé, že na dlužnou částku bylo žalovanou plněno alespoň částečně. Soud s ohledem na nedostatek tvrzení ze strany žalobce neměl jak vyčíslit výši bezdůvodného obohacení na straně žalované. Vzhledem k tomu, že se žalobce nedostavil k ústnímu jednání, nebylo jej možné ani poučit ve smyslu ust. § 118a o. s. ř. Soud proto žalobu zamítl tak, jak je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku.12. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 1 o. s. ř., dle kterého má účastník, který měl plný úspěch ve věci právo na náhradu nákladů řízení. V daném případě měla plný úspěch ve věci žalovaná, které však žádné náklady řízení nevznikly, soud proto rozhodl tak, že žádný z účastníků právo na náhradu nákladů řízení nemá.