63 C 324/2025-24 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobou došlou zdejšímu soudu dne , datum, se žalobce domáhal vydání rozhodnutí, kterým by soud uložil žalované povinnost zaplatit žalobci částku 19 991,68 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalobce a žalovaná uzavřeli dne , datum, smlouvu o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, , Anonymizováno, , Anonymizováno, č. , hodnota, , na základě které se žalobce zavázal žalované poskytnout úvěr/úvěrový limit, a žalovaná se zavázala úvěr splácet v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná své povinnosti ze smlouvy porušila, když uhradila toliko 7 059 Kč. Žalobce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky ve lhůtě 30 dnů. Jelikož žalovaná přes tuto výzvu neuhradila svůj dluh, rozhodl se žalobce v souladu se smlouvou přistoupit k odstoupení od smlouvy dopisem. V souladu s částí 5 odst. 8 smlouvy je odstoupení doručeno nejpozději uplynutím 10 kalendářních dnů ode dne odeslání zásilky. Žalobce považuje pohledávku za splatnou ke dni , datum, . Případné nároky plynoucí žalobci z dřívějšího doručení odstoupení žalované žalobce neuplatňuje. Žalovaná je tak dle smlouvy povinna zaplatit žalobci částku 21 422,77 Kč, sestávající z jistiny ve výši 16 863,14 Kč, smluvních poplatků ve výši 3 128,54 Kč a smluvního úroku z jistiny ve výši 1 431,09 Kč. Žalobce zaslal žalované dne , datum, předžalobní výzvu k úhradě dluhu.2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila.3. Smlouvou o spotřebitelském úvěru , Anonymizováno, -, Anonymizováno, č. , hodnota, ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce se touto smlouvou zavázal poskytnout žalované revolvingový úvěr, přičemž jí na základě této smlouvy žalobce poskytl na nákup zboží u obchodníka , právnická osoba, . částku ve výši 12 792 Kč, kterou převedl na účet obchodníka a žalovaná smlouvu uzavřela dne , datum, podpisem prostřednictvím SMS zprávy, který je identifikován kódem č. , hodnota, . Žalovaná se zavázala poskytnutý úvěr splácet formou 24 měsíčních splátek ve výši 704 Kč.4. Listinou označenou jako zpráva o posouzení úvěruschopnosti – poskytovatel úvěru , právnická osoba, . vzal soud za prokázané, že žalovaná při žádosti o úvěr poskytla žalobci informace o svých příjmech a výdajích, kde uvedla, že dosahuje čistého příjmu 47 000 Kč měsíčně, výdaje na bydlení – nájemné činí částku 2 500 Kč měsíčně a splátky úvěrů činí částku 18 643,84 Kč měsíčně. Dále je zde zaškrtnuto, že žalobce lustroval žalovanou v registru SOLUS, centrální evidenci exekucí a registru CRFI.5. Oznámením o odchozí platbě ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce poskytl finanční prostředky ve výši 12 792 Kč dne , datum, ve prospěch účtu č. , č. účtu, a dále dne , datum, poskytl žalobce finanční prostředky ve výši 7 632 Kč ve prospěch účtu č. , č. účtu, .6. Listinou označenou jako odstoupení od smlouvy o úvěru vzal soud za prokázané, že žalobce podáním ze dne , datum, odstoupil od smlouvy o úvěru a vyzval žalovanou k okamžité úhradě dluhu.7. Předžalobní upomínkou ze dne , datum, vzal soud za prokázané, že žalobce prostřednictvím svého právního zástupce vyzval žalovanou k úhradě dlužné částky před podáním žaloby.8. Ostatními v řízení provedenými důkazy nevzal soud za prokázané žádné rozhodné skutečnosti.9. V řízení nebylo prokázáno, že by žalobce ověřoval schopnost žalované splácet úvěr s odbornou péčí. Jakkoli žalobce do jisté míry ověřil příjmy žalované, neověřil fakticky vůbec její pravidelné výdaje, které jsou podstatnou složkou schopnosti úvěr splácet, jako jsou příjmy. Žalovanou uvedená částka výdajů ve výši 21 143,84 Kč nebyla žalobcem nijak fakticky ověřena. Žalobce nepředložil soudu např. nájemní smlouvu prokazující výši tvrzeného nájmu či jiné listiny prokazující, že zkoumal výdajovou stránku žalované. Již samotný údaj o nákladech na bydlení ve výši 2 500 Kč měsíčně uvedený ve zprávě o posouzení úvěruschopnosti budí pochybnosti a mohl být pro žalobce signálem k podrobnějšímu zkoumání výdajů žalované. Žalobce nepředložil soudu, že by prověřoval výši dalších dluhů žalované a zda žalovaná tyto dluhy řádně splácí. Žalobce nekontroloval ani výpisy z účtu žalované, byť tato zjevně bankovní účet měla a když z této kontroly by bylo možno s vysokou mírou přesnosti určit, zda jsou tvrzení žalované o jejích výdajích pravdivá. Žalobce se tak spolehl na pouhé tvrzení žalované o jejích příjmech, výdajích a poměrech, blíže se však poměry žalované nezabýval a údaje uvedené žalovanou žádným způsobem neprověřil.10. Soud poučil žalobce u ústního jednání dle § 118a odst. 3 o. s. ř. o nutnosti označit důkazy k prokázání svých tvrzení, žalobce na tuto výzvu sdělil, že nedoplňuje žádným způsobem svá skutková tvrzení ani neoznačuje další důkazy. S ohledem na výše uvedené tedy soud uzavírá, že v řízení nebylo prokázáno, že žalobce posoudil schopnost žalované splácet spotřebitelský úvěr s odbornou péčí; proto nezbývá než dospět k závěru o absolutní neplatnosti smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, ze dne , datum, pro rozpor se zákonem, kdy k tomuto je soud povinen přihlížet i bez návrhu.11. Po právní stránce posoudil soud vztah mezi žalobcem a žalovanou dle ust. § 2395 a násl. zák. č. 89/2012 Sb., o. z., jako vztah ze smlouvy o úvěru, která však nebyla uzavřena platně. Zatímco žalobce uzavíral smlouvu jako podnikatel v rámci své podnikatelské činnosti, tak žalovaná uzavírala smlouvu v postavení spotřebitele. S ohledem na obsah smlouvy, kterým je poskytnutí úvěru podnikatelem spotřebiteli, je třeba na závazkový vztah aplikovat také ustanovení zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění účinném ke dni uzavření smlouvy. Podle ust. § 86 odst. 1 z. s. ú. je věřitel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru povinen s odbornou péčí posoudit schopnost spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr, a to na základě dostatečných informací získaných i od spotřebitele, a je-li to nezbytné, nahlédnutím do databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti spotřebitele. Spotřebitelský úvěr poskytne jen tehdy, pokud je po posouzení úvěruschopnosti spotřebitele s odbornou péčí zřejmé, že spotřebitel bude schopen spotřebitelský úvěr splácet, jinak je smlouva, ve které se sjednává spotřebitelský úvěr, neplatná dle § 87 z. s. ú. Požadavek na posouzení úvěruschopnosti má v první řadě chránit nikoliv poskytovatele úvěru, ale spotřebitele; soud se pak ztotožňuje s názorem Krajského soudu v , adresa, , že k neplatnosti úvěrové smlouvy z důvodu neposouzení úvěruschopnosti spotřebitele je třeba přihlédnout z úřední povinnosti, a to i v režimu zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (srov. rozsudek Krajského soudu v , adresa, ze dne , datum, , sp. zn. , spisová značka, , ale též nález Ústavního soudu sp. zn. III. ÚS 4129/18). Smlouva je již jen z tohoto důvodu absolutně neplatná. Z výše uvedených důvodů soud vyhodnotil uzavřenou úvěrovou smlouvu jako neplatnou ve smyslu ust. § 588 o. z. pro rozpor s ust. § 86 a 87 z. s. ú.12. Právním následkem absolutní neplatnosti smlouvy dle ust. § 2991 a § 2993 o. z. je povinnost stran vrátit si vše, co podle smlouvy dostaly. Soud má za prokázané, že žalobce poukázal ve prospěch žalované částku ve výši 20 424 Kč. Žalovaná se přijetím této částky bezdůvodně obohatila ve smyslu ust. § 2991 o. z., pročež je povinna vrátit to, oč se obohatila. Dle sdělení žalobce uhradila žalovaná částku ve výši 7 059 Kč, zbylá část ve výši 13 365 Kč představuje částku, kterou je žalovaná povinna vrátit. Na žalované bylo, aby v řízení tvrdila a prokázala, že dlužnou částku žalobci uhradila, což však neučinila. Za tohoto stavu soud žalobnímu návrhu vyhověl co do práva na vydání bezdůvodného obohacení včetně práva na úrok z prodlení, který vyplývá z § 1970 o. z. ve spojení s nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Ve zbytku, tj. nároků plynoucích z absolutně neplatné úvěrové smlouvy, soud žalobu zamítl.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobci, jenž byl v řízení převážně úspěšný, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 823 Kč, přičemž tato částka představuje 34 % z jejich celkové výše (rozdíl úspěchu žalobce v řízení v rozsahu 67 % a úspěchu žalované v rozsahu 33 %). Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč, odměny za tři úkony právní služby po 400 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 1 bod 2. ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, tří režijních paušálů po 100 Kč (převzetí a příprava věci, předžalobní výzva, žaloba) dle ust. § 14b odst. 6 písm. a) vyhl. č. 177/1996 Sb., advokátní tarif, odměny za dva úkony právní služby po 1 900 Kč (účast u jednání dne , datum, a , datum, ) dle ust. § 7 ve spojení s ust. § 11 odst. 1 vyhl. č. 177/1996 Sb., dvou režijních paušálů po 450 Kč dle ust. § 13 odst. 4 vyhl. č. 177/1996 Sb., a 21 % DPH ve výši 1 302 Kč. Celkem tedy náhrada nákladů řízení činí částku 8 302 Kč, z toho 34 % částku 2 823 Kč, kterou je žalovaná v souladu s ust. § 149 odst. 1 o. s. ř. povinna zaplatit k rukám právního zástupce žalobce.