16 C 183/2025-18 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 49 230 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že dne 6. 5. 2024, 26. 7. 2024, 31. 7. 2024 uzavřela s žalovaným smlouvu o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na základě níž poskytla žalovanému úvěr, a to převodem z bankovního účtu žalobkyně na bankovní účet žalovaného č. , č. účtu, . Žalovaný se zavázal zaplatit žalobkyni smluvní úrok 40 % p. m. z jistiny. Úvěr byl žalovanému poskytnut na dobu neurčitou. Žalovaný měl dle odst. 2.1.7. Smlouvy splácet každý měsíc, a to vždy nejpozději k 5. dni v měsíci, úrok přirostlý za uplynulé období. Jistinu úvěru mohl žalovaný splatit zcela nebo zčásti kdykoli během trvání Smlouvy. Žalovaný se dostal do prodlení s úhradou úvěru. V poslední upomínce ze dne 6. 12. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru ke dni 9. 12. 2024. Žalobkyně požaduje po žalovaném úhradu nesplacené jistiny úvěru ve výši 30 000 Kč a smluvního úroku v kapitalizované výši 12 000 Kč. Žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu i předžalobní upomínkou odeslanou dne 8. 8. 2025.2. Žalovaný se ve věci nevyjádřil. Omluvou odeslanou v den konání jednání (a došlou na oddělení 16 C až po vyhlášení rozsudku) žalovaný toliko požádal o odročení jednání z důvodu, že bude mimo území ČR. Takovou omluvu nelze považovat za včasnou a důvodnou.3. Na základě provedeného dokazování dospěl soud k následujícím skutkovým zjištěním.4. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, soud zjistil, že tato listina není podepsána žalovaným. Jako smluvní strany jsou zde uvedeny společnost , Jméno žalobkyně, ., IČO , IČO žalobkyně, , jako úvěrující, a žalovaný jako úvěrovaný. U žalobkyně je ve smlouvě uvedeno číslo bankovního účtu: , č. účtu, . U osoby žalovaného je ve smlouvě uvedeno číslo bankovního účtu: , č. účtu, . Předmětem smlouvy je závazek žalobkyně poskytnout žalovanému peněžní prostředky do výše limitu 20 000 Kč, a to na dobu neurčitou do doby úplného splacení jistiny žalobkyni. Dále bylo ve smlouvě stanoveno, že úvěrovaný se zavazuje vrátit žalobkyni poskytnutý úvěr a zaplatit sjednaný úrok ve výši 40 % měsíčně.5. Z potvrzení o platbě soud zjistil, že z účtu žalobkyně bankovního účtu: , č. účtu, byla dne 6. 5. 2024, 26. 7. 2024 a dne 31. 7. 2024 poukázána na bankovní účet číslo , č. účtu, částka 3 x 10 000 Kč.6. Ze sdělení ČSOB a. s. ze dne 24. 11. 2025 se podává, že majitelem bankovního účtu číslo , č. účtu, je žalovaný, který má k tomuto účtu také dispoziční právo, přičemž od žalobkyně je na tento účet mezi dnem 6. 5. 2024 a 10. 8. 2024 evidována příchozí platba 3 x 10 000 Kč od žalobkyně.7. Z oznámení o zesplatnění spotřebitelského úvěru soud zjistil, že žalobkyně dne 6. 12. 2024 vyhotovila oznámení pro žalovaného, že vzhledem k opakovanému porušování smluvních podmínek vyplývajících ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, došlo ke dni 6. 12. 2024 k zesplatnění úvěru. Zároveň byl žalovaný vyzván k úhradě dlužné částky nejpozději do tří dnů od doručení tohoto dopisu.8. Z výzvy k úhradě před podáním žaloby a z potvrzení o podání doporučené zásilky soud zjistil, že dne 13. 8. 2025 žalobkyně prostřednictvím svého zástupce vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky ve lhůtě do tří dnů. Z podacího lístku se podává, že tato výzva byla odeslána žalovanému doporučeně poštou dne 13. 8. 2025.9. Soud v řízení nevzal za prokázáno, že by mezi žalobkyní jako věřitelem a žalovaným jako dlužníkem byla uzavřena smlouva o tvrzeném obsahu. Žalobkyně sice předložila k důkazu listinu nadepsanou jako „Smlouva o spotřebitelském úvěru“, nicméně touto listinou nebylo v řízení prokázáno, že by její text odpovídal projevu vůle žalovaného. Na této listině není připojen podpis žalovaného ani jiný nástroj způsobilý jeho podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by smlouva o tvrzeném obsahu byla skutečně mezi žalovaným a žalobkyní uzavřena prostřednictvím prostředků komunikace na dálku, za splnění podmínek dle § 562 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen o. z.), postupem, který žalobkyně uvedla v žalobě. Oproti tomu soud považuje provedenými důkazy za prokázané, že žalobkyně poskytla žalovanému dne 6. 5. 2024, 26. 7. 2024 a dne 31. 7. 2024 částku 3 x 10 000 Kč převodem na jeho bankovní účet a k vrácení dlužné částky ve lhůtě do tří dnů jej vyzvala výzvou odeslanou dne 13. 8. 2025.10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. - kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odstavce 2 téhož ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám.11. Podle § 2993 o. z. - plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen.12. Po právním posouzení zjištěného skutkového stavu dospěl soud k závěru, že žalobkyně poskytla žalovanému bez prokázaného právního důvodu částku 3 x 10 000 Kč. Žalovaný se přijetím této částky ve smyslu § 2991 o. z. bezdůvodně obohatil a je povinen dle § 2993 o. z. toto obohacení vrátit. Soud proto žalobě co do požadované jistiny 10 000 Kč vyhověl. Vzhledem k tomu, že se žalovaný dostal do prodlení s plněním tohoto peněžitého závazku, přiznal soud žalobkyni dle § 1970 o. z. také úroky z prodlení od 22. 8. 2025, tedy od uplynutí 3denní lhůty k plnění stanovené v první prokazatelně odeslané výzvě k plnění, odeslané dne 13. 8. 2025 (§ 573 o. z.), a to ve výši dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb., kterým se určuje výše úroků z prodlení a nákladů spojených s uplatněním pohledávky, ve znění pozdějších změn a doplňků. Ve zbytku soud žalobu zamítnul, když žalobkyně neprokázala, že by s žalovaným smlouvu o tvrzeném obsahu uzavřela.13. O náhradě nákladů řízení bylo rozhodnuto v souladu s § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že žalobkyni, která byla se svou žalobou úspěšná v rozsahu 60 % (co do zaplacení částky 30 000 Kč) a neúspěšná v rozsahu 39 % (co do zaplacení částky 19 230 Kč), byla přiznána náhrada nákladů řízení v rozsahu 21 % (po odečtení neúspěchu žalobkyně od jejího úspěchu). Žalobkyni v souvislosti s tímto řízením vznikly náklady sestávající z vyměřeného soudního poplatku ve výši 2 462 Kč, odměny advokáta za zastupování za 3 úkony právní pomoci (převzetí a příprava věci, sepis žaloby, předžalobní upomínka) ve výši po 700 Kč a 3 režijních paušálů po 100 Kč podle § 13, § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb. Vzhledem k tomu, že žalobkyně prokázala, že její zástupce je k datu soudního rozhodnutí plátcem DPH, byl jí v souladu s § 137 odst. 3 o. s. ř. rovněž přiznán nárok na DPH ve výši 21 % z odměny advokáta, režijních paušálů. Celkem tedy žalobkyni vznikly náklady ve výši 5 366 Kč, z nichž jí soud přiznal nárok na náhradu ve výši 21 %, tj. částku 1 126,86 Kč. Důvodem pro aplikaci § 14b vyhl. č. 177/1996 Sb. je skutečnost, že se v daném případě jedná o zcela typický případ formulářové žaloby podané na ustáleném vzoru uplatněném opakovaně týmž žalobcem ve skutkově i právně obdobných věcech.