39 C 406/2025-39 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou domáhala po žalovaném zaplacení částky 48 810 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že předmětná pohledávka vznikla na základě smlouvy o úvěru č. , hodnota, uzavřené dne 20. 8. 2024 mezi ní a žalovaným distančním způsobem na adrese www.rerum.cz (dále jen „smlouva“), na základě níž se zavázala poskytnout žalovanému spotřebitelský úvěr ve výši 30 000 Kč a žalovaný se zavázal poskytnuté finanční prostředky vrátit žalobkyni spolu se sjednaným příslušenstvím dle smlouvy. Splatnost úvěru nastala dne 20. 12. 2024. Žalovaný přes výzvy doposud ničeho neuhradil. Žalobkyně uvedla, že v případě, že by soud neměl nárok žalobkyně na zaplacení dlužné částky z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru za prokázaný, požaduje žalobkyně, aby soud tento nárok v části jistiny žalované částky posoudil jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení na straně žalovaného, na jehož bankovní účet byla dlužná částka převedena.2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil.3. Se souhlasem účastníků rozhodl soud ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), bez nařízení jednání na základě předložených listinných důkazů.4. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu: Žalobkyně na bankovní účet č. , č. účtu, , poskytla dne 20. 8. 2024 částku 30 000 Kč. Z informací poskytnutých , právnická osoba, . soud zjistil, že tento účet v dané době patřil žalovanému. Z listiny nazvané zesplatnění ze dne 20. 12. 2024 soud zjistil, že žalovaný byl vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů. Předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025, podanou na poštu dne 13. 8. 2025, byl žalovaný vyzván k úhradě dluhu do 3 dnů od doručení.5. Po právním hodnocení soud shora uvedeného skutkového stavu dospěl k závěru, že pohledávka je důvodná jen částečně. Soud shledal, že smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi účastníky je absolutně neplatná pro neprokázání vůle žalovaného smlouvu v takovém znění uzavřít. Smlouva nebyla opatřena podpisem žalovaného ani žádným jiným prostředkem způsobilým tento podpis nahradit. Nebylo prokázáno, že by žalovaný projevil vůli být uvedenými ujednáními a podmínkami vázán. Smlouva o úvěru nemusí být uzavřena písemně, může být uzavřena i za využití prostředků komunikace na dálku (např. internet), v takovém případě však musí být jednoznačně prokázáno, že k uzavření smlouvy o úvěru mezi konkrétními účastníky skutečně došlo. K platnému uzavření smlouvy je přípustné použít i jiné prostředky než vlastnoruční podpis, musí z nich však jednoznačně vyplývat, že účastník projevil vůli kontrakt uzavřít, což v posuzovaném případě nenastalo.6. Na druhou stranu má však soud za prokázáno, že žalobkyně dne 20. 8. 2024 vyplatila na účet žalovaného částku 30 000 Kč, což bylo také potvrzeno výpisem z účtu č. , č. účtu, . Proto soud posoudil nárok žalobkyně jako nárok na vydání bezdůvodného obohacení ve smyslu § 2991 o. z. a ve spojení s § 2993 o. z. zavázal žalovaného k vrácení částky 30 000 Kč. Jelikož se žalovaný dostal do prodlení s úhradou svého dluhu, náleží žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.). Žalovaný byla k vrácení dlužné částky prokazatelně vyzván dopisem – předžalobní výzvou ze dne 8. 8. 2025, podaným na poštu dne 13. 8. 2025, a to do 3 dnů. Podán byl na poštu stejného dne 13. 8. 2025 (středa), který byl žalovanému na základě domněnky dojití podle § 573 o. z. doručen na adresu uvedenou ve smlouvě dne 18. 8. 2025 (pondělí), ve lhůtě do 3 dnů od doručení, tj. do 21. 8. 2025 (čtvrtek) měl plnit. Dnem následujícím po uplynutí stanovené lhůty k plnění, tj. od 22. 8. 2025, se žalovaný dostal do prodlení (§ 1968 o. z.) a je povinen zaplatit žalobkyni rovněž zákonný úrok z prodlení (§ 1970 o. z.), a to ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. ve výši 11,5 %.7. Soud tedy žalobkyni přiznal 30 000 Kč s úrokem z prodlení ve výši 11,5 % ročně z této částky od 22. 8. 2025 do zaplacení (výrok I.) Ve zbývajícím rozsahu (výrok II.) soud poté žalobu s ohledem na výše uvedené závěry jako nedůvodnou zamítl.8. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 142 odst. 2 o. s. ř. tak, že přiznal žalobkyni, jež byla v řízení procesně úspěšná z 22,92 %, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 1 225,07 Kč. Tyto náklady sestávají ze zaplaceného soudního poplatku v částce 2 441 Kč a nákladů zastoupení advokátem, kterému náleží odměna stanovená dle § 6 odst. 1 a § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu, (dále jen „a. t.”) z tarifní hodnoty ve výši 48 810 Kč sestávající z částky 700 Kč za každý ze tří úkonů právní služby realizovaných před podáním návrhu ve věci včetně tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč dle § 14b odst. 6 písm. a) a. t. a daň z přidané hodnoty ve výši 21 % z částky 2 400 Kč ve výši 504 Kč, tj. 5 345 Kč. Procesní úspěch žalobkyně činí 22,92 %, když celkem požadovala částku 48 810 Kč, přiznáno jí bylo 30 000 Kč (tj. úspěch 61,46 %) a zamítnuto bylo řízení co do částky 18 810 Kč (tj. 38,54 %). Soud rozhodl o odměně advokáta a náhradě jeho hotových výdajů podle § 14b advokátního tarifu, neboť se jedná o formulářovou žalobu, tedy o žalobu podanou na ustáleném vzoru uplatněném žalobkyní opakovaně ve skutkově i právně obdobných věcech, přičemž předmět řízení nepřevyšuje částku 50 000 Kč, a z úřední činnosti je mu známo, že již u něj byly projednávány další shodné návrhy. V souladu s § 149 odst. 1 o. s. ř. je žalovaný povinen uhradit náklady řízení k rukám zástupce žalobkyně.9. Lhůtu k plnění soud stanovil v souladu s § 160 odst. 1 věta před středníkem o. s. ř., tedy v délce tří dnů od právní moci tohoto rozsudku, když pro stanovení lhůty odlišné soud neshledal žádného důvodu.