59 C 131/2025-35 — Okresní soud v Ostravě

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 29. 8. 2025 domáhala po žalované zaplacení 252 750 Kč s odůvodněním, že právní předchůdce žalobkyně byl obětí podvodu, který byl řadu let šetřen Policií ČR a po podání obžaloby byl skutek projednáván u Krajského soudu v , adresa, pod sp. zn. , spisová značka, . Právní předchůdce žalobkyně se již v přípravném řízení připojil se svým nárokem na náhradu škody a stal se tak účastníkem adhezního řízení. Obžaloba byla u Krajského soudu v , adresa, podána dne 24. 11. 2006. Krajský soud v , adresa, až dne 12. 9. 2017 vydal rozsudek č. j. , spisová značka, , kterým dva obžalované uznal vinnými ze spáchání zvlášť závažného , podezřelý výraz, podvodu dle § 209 odst. 1, odst. 5 , podezřelý výraz, zákoníku a zavázal je k náhradě škody, kdy nároku žalobkyně vyhověl pouze co do části. Žalobkyně podala prostřednictvím ustanoveného zmocněnce odvolání, kterým se domáhala, aby jí byl přiznán nárok v plné výši. Vrchní soud v Olomouci vydal dne 4. 5. 2022 usnesení č. j. , spisová značka, , kterým zamítl odvolání žalobkyně. Ve věci následně rozhodoval Ústavní soud České republiky, který nálezem ze dne 20. 4. 2023, sp. zn. II. ÚS 1803/2022 zrušil usnesení Vrchního soudu v Olomouci pro extrémní nespravedlnost způsobenou vadným procesním postupem soudu. Poté rozhodoval ve věci opětovně Vrchní soud v Olomouci, který tentokrát svým usnesením ze dne 7. 8. 2024, č. j. , spisová značka, odvolání žalobkyně odmítl z důvodu, že údajně nesplňuje zákonné náležitosti. Toto usnesení bylo zmocněnci žalobkyně doručeno dne 17. 10. 2024. Řízení tak trvalo bezmála 18 let, což představuje hrubé porušení práva na projednání věci v přiměřené lhůtě. Žalobkyně proto uplatnila dne 1. 4. 2025 u , právnická osoba, (dále jen „Ministerstvo“) nárok na odškodnění nemajetkové újmy za nepřiměřenou délku řízení ve výši 268 750 Kč. Dne 30. 7. 2025 rozhodlo Ministerstvo o žádosti žalobkyně a přiznalo jí na náhradě nemajetkové újmy částku 16 000 Kč. Stanovisko Ministerstva bylo zástupci žalobkyně doručeno dne 30. 7. 2025. Žalobkyně tak žalobou uplatňuje rozdíl mezi požadovanou výši odškodnění a výši přiznanou, která již byla Ministerstvem uhrazena. V průběhu řízení docházelo k celé řadě porušení procesních práv žalobkyně. Drtivou délku řízení byla zcela ignorována procesní práva žalobkyně jako poškozené, která byla z řízení fakticky vyloučena a nemohla tak účinně hájit svá práva. , podezřelý výraz, řízení trpělo opakovanými průtahy, které žalobkyně nijak nezavinila. V důsledku průtahů se tak nárok žalobkyně stal fakticky nevymahatelným, když z původních čtyř obžalovaných byli odsouzeni pouze dva. Jeden z nich přitom prošel oddlužením, do nějž se žalobkyně ani nemohla v důsledku nezákonného postupu Vrchního soudu v Olomouci přihlásit. Když pak toto nezákonné rozhodnutí bylo zrušeno, bylo již oddlužení obžalovaného ukončeno. Žalobkyně při stanovení požadované výše přiměřeného zadostiučinění vycházela z relevantní judikatury Evropského soudu pro lidská práva (dále jen „ESLP“), která mimo jiné požaduje, aby částka nebyla nepřiměřeně nízká v porovnání s částkami, který by v podobném případě ESLP poškozenému přiznal z titulu spravedlivého zadostiučinění. Žalobkyně nesouhlasí s odůvodněním obsaženým ve stanovisku Ministerstva. Žalobkyně nepovažuje uplatněný způsob výpočtu za souladný s metodickým pokynem vydaným Nejvyšším soudem ČR (sp. zn. Cpjn 206/2010), v němž jsou vyjmenována kritéria, k nímž má být přihlíženo. Dále dle žalobkyně nelze mít za to, že v případě peněžitého předmětu řízení, je význam řízení pro účastníka roven částce představující předmět řízení. Zejména v , podezřelý výraz, řízení, které pro poškozeného má význam zejména jako satisfakce za způsobenou újmu , podezřelý výraz, činem. Žalovanou uplatněný způsob výpočtu nezohledňuje, zda přiměřená doba trvání řízení byla překročena pouze v menší míře, anebo v míře extrémní, jako tomu bylo v předmětné věci. V doplnění žaloby žalobkyně uvedla, že řízení trvalo 17 let a 11 měsíců, za každý rok pracuje s částkou 15 000 Kč, což činí 255 000 Kč + 13 750 Kč (za 11 měsíců), tj. dohromady 268 750 Kč. V reakci na vyjádření žalované, v němž žalovaná vznesla námitku promlčení, žalobkyně uvedla, že má za to, že v daném případě jsou dány důvody pro posouzení vznesené námitky promlčení jako rozporné s dobrými mravy z důvodu extrémní délky posuzovaného řízení a s ohledem na hrubá, závažná a opakovaná porušování základních práv k nimž v průběhu řízení došlo. Proto by soud k vznesené námitce promlčení neměl přihlížet. Žalobkyně se dále odvolala na nález Ústavního soudu sp. zn. I. ÚS 3391/15, případně též na nález sp. zn. I. ÚS 2216/09 a na rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 30. 11. 2022, sp. zn. , spisová značka, . Na ústním jednání žalobkyně dále doplnila, že před žalobou podanou v roce 2006 byla ve věci již dne 30. 5. 2023 podána první žaloba, o níž rozhodl Krajský soud v , adresa, až v roce 2006, a to tak, že usnesením vrátil věc do přípravného řízení, přičemž toto usnesení Krajský soud vyhotovoval zhruba 3 měsíce, kdy následně po stížnosti ze strany státního zastupitelství, o tom rozhodoval ještě Vrchní soud, který usnesením ze dne 12. 9. 2006 stížnost zamítnul. Tím pádem se to řízení dle žalobkyně táhlo ještě o 3 roky déle, než původně uvedla v žalobě. I s ohledem na to, se žalobkyni jeví námitka promlčení jako nemravná. Dále odkázala na rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 76/17 a III. ÚS 450/20, dle nichž má stát vystupovat jako vzor pro své občany a tím pádem by na něj měly být kladeny vyšší nároky. Dále odkázala na právní větu obsaženou v rozhodnutí Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 2062/14.2. Žalovaná s žalobou nesouhlasila a ve svém podání vznesla námitku promlčení, kterou odůvodnila tím, že usnesením Vrchního soudu v Olomouci ze dne 7. 8. 2024, č. j. , spisová značka, bylo odmítnuto odvolání skupiny poškozených včetně žalobkyně. Toto usnesení bylo obecnému zmocněnci žalobkyně doručeno dne 17. 10. 2024. Dle ustanovení § 32 odst. 3 zákona č. 82/1998 Sb., o odpovědnosti za škodu způsobenou při výkonu veřejné moci rozhodnutím nebo nesprávným úředním postupem a o změně zákona České národní rady č. 358/1992 Sb., o notářích a jejich činnosti (notářský řád) (dále jen „ZoOdpŠk“) je za počátek běhu šesti měsíční promlčecí lhůty v posuzovaném případě považován den 17. 10. 2024, kdy bylo obecnému zmocněnci žalobkyně doručeno výše uvedené rozhodnutí Vrchního soudu v Olomouci. Žádost o poskytnutí zadostiučinění byla žalované doručena dne 1. 4. 2025, tj. 16 dnů před uplynutím promlčecí lhůty. Stanovisko žalované bylo vydáno dne 30. 7. 2025 a téhož dne bylo doručeno do datové schránky právního zástupce žalobkyně. Žalobkyni tak zbývalo 16 dnů k podání žaloby. Žalobkyně však žalobu podala až dne 29. 8. 2025, tj. po uplynutí šestiměsíční promlčecí lhůty. V reakci na vyjádření žalobkyně k vznesené námitce uvedla, že žalobkyně neuvedla k případnému rozporu s dobrými mravy ničeho relevantního, kdy lze naopak argumentovat tím, že právní zástupce žalobkyně podal u zdejšího soudu více žalob souvisejících s tímto řízením, když tyto byly podány řádně a včas v zákonem stanovených promlčecích lhůtách. U žalobkyně nelze spatřovat jakékoliv důvody zvláštního zřetele hodné, když jiní obdobně poškození uplatnili své nároky řádně a včas. Pokud by však soud shledal námitku promlčení v rozporu s dobrými mravy, tak se má při stanovení výše přiměřeného zadostiučinění rovněž přihlédnout ke konkrétním okolnostem případu, zejména k celkové délce řízení, složitosti, jednání poškozeného, kterým přispěl k průtahům a k tomu, zda využil dostupných prostředků způsobilých odstranit průtahy řízení, postupu orgánů veřejné moci během řízení a významu předmětu řízení pro poškozeného. Dle stanoviska Nejvyššího soudu ČR sp. zn. 206/2010 je v případě řízení, v němž vystupovalo více účastníků žádajících náhradu nemajetkové újmy za jeho nepřiměřenou délku, možno částku odškodnění náležející každému z nich přiměřeně snížit oproti částce, jež by byla poškozenému přiznána v případě, že by se řízení na jedné straně účastnil sám. Domněnka zvýšeného významu , podezřelý výraz, řízení pro poškozeného se uplatní pouze v případě účastníka, jenž v , podezřelý výraz, řízení vystupoval v roli obviněného. Žalobkyně však v , podezřelý výraz, řízení vystupovala jako poškozená, jenž se k , podezřelý výraz, řízení připojila s nárokem na náhradu škody. Respektive žalobkyně byla právním nástupcem původního poškozeného. Pro žalobkyni bylo v sázce „pouze“ peněžité plnění, proto z hlediska předmětu mělo , podezřelý výraz, řízení pro ni standardní význam. Při hodnocení významu řízení je třeba zdůraznit, že žalobkyně se k řízení připojila s nárokem na náhradu škody ve výši 15 955 Kč a byla jí přiznána náhrada škody ve výši 14 640 Kč a následně ze strany Ministerstva ještě vyplacena částka 16 000 Kč. Dále odkázala na rozsudky Nejvyššího soudu České republiky ze dne 9. 10. 2012, sp. zn. , spisová značka, , ze dne 8. 1. 2013, sp. zn. , spisová značka, a ze d