§ 6 zákoník práce – Zaměstnanec
Zákon zákoník práce · 262/2006 Sb. · účinné od 1. 1. 2021 · Pracovní právo
Stručně: Paragraf 6 zákoníku práce definuje zaměstnance jako fyzickou osobu, která se zavázala vykonávat závislou práci v základním pracovněprávním vztahu. Zaměstnancem může být pouze fyzická osoba, nikoli právnická osoba. (§ 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoník práce, znění účinné od 1. 1. 2021)
Klíčová fakta
- Předmět úpravy: Zaměstnanec
- Týká se: zaměstnanec
- Judikatura: na § 6 odkazuje 58 soudních rozhodnutí (NS, ÚS, NSS)
- Právní otázky k tomuto ustanovení: Co znamená „Smluvní strany základních pracovněprávních vztahů“ podle zákona? a 1 další
- Účinnost: znění účinné nejméně od ; novela předpisu účinná od 1. 1. 2027 tento § nemění
- Zdroj: e-Sbírka, 262/2006 Sb.
Zaměstnancem je fyzická osoba, která se zavázala k výkonu závislé práce v základním pracovněprávním vztahu.
Srozumitelný výklad
Co to znamená v praxi
- Zaměstnancem může být pouze fyzická osoba, nikoli právnická osoba.
- Klíčovým prvkem je závazek k výkonu závislé práce, což odlišuje zaměstnance od jiných typů pracovníků (např. OSVČ).
- Vztah mezi zaměstnancem a zaměstnavatelem je vždy základním pracovněprávním vztahem (např. pracovní poměr, dohoda o provedení práce, dohoda o pracovní činnosti).
- Tato definice je základem pro uplatnění práv a povinností vyplývajících ze zákoníku práce.
Na co si dát pozor
- Závislá práce se musí vykonávat v základním pracovněprávním vztahu, jinak se nejedná o zaměstnance podle tohoto zákona.
- Definice zaměstnance je úzce spjata s definicí zaměstnavatele (§ 7), který je protistranou v tomto vztahu.
Generováno z textu ustanovení, orientační – nenahrazuje radu advokáta.
Judikatura k § 6
Jak soudy aplikují § 6
Smlouva o obchodním zastoupení je platným právním jednáním (§ 2483 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku, ve znění pozdějších předpisů, dále jen „o. z.“), na jejímž základě nevznikl pracovněprávní vztah mezi žalovanou jako zaměstnavatelkou a Ing. Jaromírem Kunstem (§ 3, § 2 odst. 1, 2, § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, dále jen „zák. práce“).
Z výše uvedené judikatury Nejvyššího soudu tedy plyne, že § 87 písm. a) o. s. ř. se vztahuje na pracoviště zaměstnance (kterým dle § 6 zákona č. 262/2006 Sb., zákoníku práce, ve znění pozdějších předpisů, může být jen fyzická osoba), nikoliv zaměstnavatele.
Ani tehdy, „podřídí-li“ se zákoníku práce, nelze člena statutárního orgánu považovat (v rozsahu činností spadajících do působnosti statutárního orgánu) za zaměstnance (§ 6 zák. práce) a obchodní korporaci za zaměstnavatele (§ 7 zák. práce).
Právní otázky
Související
§ 49 OBČANSKÝ ZAMĚSTNANEC (Zákon o Celní správě České republiky)§ 2 Bližší podrobnosti o kontrolních metodách (Vyhláška Ministerstva financí, kterou se)§ 3 Zaměstnanec (Zákon o jednotném měsíčním hlášení zaměs)§ 233 POUŽITÍ PRACOVNÍHO POMĚRU (Zákon o službě státních zaměstnanců ve s)§ 178 (Nález Ústavního soudu ze dne 30. června )