16 C 216/2020-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou u zdejšího soudu dne 7. 8. 2020 domáhal po žalovaném zaplacení částky 7 000 Kč s tím, že mezi účastníky řízení byla dne 3. 3. 2016 uzavřena smlouva o nájmu dopravního prostředku s měsíčním nájemným 3 500 Kč, která zanikla ke dni 4. 7. 2016. Nejpozději k tomuto dni byl žalovaný povinen předmět nájmu žalobci vrátit, což však neučinil a ode dne 5. 6. 2016 do dnešního dne užívá pronajaté vozidlo neoprávněně. Za období od 3. 8. 2017 do 3. 10. 2017 si žalobce nárokuje vydání bezdůvodného obohacení ve výši 2kráte 3 500 Kč včetně zákonného úroku z prodlení. 2. Ve věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalovaného, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) zák. č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o.s.ř.“) ve věci vyhlásil veřejně toliko rozsudek. 3. Z listinných důkazů, a to smlouvy o nájmu dopravního prostředku z 3. 3. 2016, předžalobní upomínky z 30. 6. 2020 a potvrzení o jejím podání, zjistil soud následující skutkový stav věci. Žalobce jako pronajímatel a žalovaný jako nájemce uzavřeli dne 3. 3. 2016 smlouvu o nájmu dopravního prostředku (dále jen„ nájemní smlouva“), kterou žalobce pronajal žalovanému vozidlo [značka automobilu], model [anonymizována tři slova], [VIN kód], barva šedá metal, za měsíční nájemné ve výši 3 500 Kč splatné nejpozději poslední den příslušného měsíce s tím, že měsícem se rozumí období od prvního dne účinnosti smlouvy do dne, jehož označení se shoduje s označením prvního dne nájmu. Dále si účastníci sjednali, že nájemní smlouva zanikne marným uplynutím jednoho dne prodlení nájemce s platbou nájemného ([článek] [anonymizována tři slova] [anonymizováno]) nájemní smlouvy) s tím, že nájemce je povinen vozidlo odevzdat pronajímateli nejpozději do konce posledního dne nájmu ([článek] [anonymizována dvě slova]) a v případě prodlení s odevzdáním předmětu nájmu při skončení nájmu uhradit pronajímateli bezdůvodné obohacení ve výši odpovídající nájemnému ([článek] [anonymizována dvě slova]). Žalovaný uhradil poslední nájemné dne 3. 7. 2016, od té doby neuhradil ničeho; pronajaté vozidlo žalobci dosud nevrátil. Před podáním žaloby byl žalovaný vyzván advokátem žalobce k vrácení vozidla a vydání bezdůvodného obohacení. Výzva byla žalovanému odeslána na adresu dle smlouvy [ulice a číslo], [obec]. 4. Podle § 2321 zák. č. 89/2021 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o.z.“) nájemní smlouvou se pronajímatel zavazuje přenechat nájemci na určitou dobu užívání dopravního prostředku a nájemce se zavazuje platit za to pronajímateli nájemné. 5. Podle ustanovení § 2991 odstavec 1 o.z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Dle odstavce 2 tohoto ustanovení bezdůvodně se obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 6. Podle § 1968 věty prvé o.z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. 7. V daném případě soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť žalobce listinnými důkazy prokázal, že mezi účastníky řízení byla platně uzavřena smlouva o nájmu výše specifikovaného vozidla, z níž si žalovaný po dobu trvání nájemního poměru neplnil povinnost platit nájemné, čímž přivodil zánik nájemní smlouvy, jakož i to, že po skončení nájemního poměru nevrátil žalobci předmět nájmu a tento užívá bez právního důvodu a na úkor žalobce obohacuje. Žalobce se tedy zcela po právu domáhá vydání bezdůvodného obohacení za dobu od [datum] do [datum] a od [datum] do [datum] ve výši odpovídající ujednanému nájemnému v celkové výši 7 000 Kč. Protože se žalovaný dostal do prodlení s úhradou peněžitého dluhu, přísluší žalobci také zákonný úrok z prodlení ve smyslu ustanovení § 1970 o.z. a nařízení vlády č. 351/2013 Sb. 8. Lhůta k plnění byla stanovena dle § 160 odst. l o.s.ř. s povinností plnit k rukám advokát žalobce v souladu s § 149 odst. 1 o.s.ř. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 151 odst. l o.s.ř. za použití ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o.s.ř. a přiznal v řízení zcela úspěšnému žalobci nárok na náhradu nákladů řízení ve výši 6 934 Kč. Při rozhodování o nákladech právního zastoupení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb., kdy náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 1 500 Kč, tří režijních paušálů po 300 Kč, 21 % DPH ve výši 1 134 Kč a zaplaceného soudního poplatku ve výši 400 Kč.