10 C 2/2021-37 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s ustanovením § 157 odstavec 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ o. s. ř.“). 2. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu dne 17. 8. 2020 žalobu o zaplacení částky 1 524 Kč s příslušenstvím z titulu nezaplaceného jízdného a přirážky k jízdnému, neboť žalovaný se při přepravní kontrole dne [datum] provedené žalobkyní na trase metra linky A veřejné hromadné dopravy osob neprokázal platným jízdním dokladem, čímž porušil své povinnosti cestujícího. Vzniklý dluh dosud neuhradil. 3. V návrhu na vydání elektronického platebního rozkazu označila žalobkyně žalovaného příjmením [příjmení]. Příjmení žalovaného opravila v podání ze dne 20.8.2020 na správné označení příjmení žalovaného [celé jméno žalovaného]. 4. Vzhledem k tomu, že bylo možné rozhodnout pouze na základě předložených listinných důkazů, rozhodl soud za splnění podmínek dle ustanovení § 115a o. s. ř. bez nařízení jednání. 5. Z předložených listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Dne [datum] žalovaný využil ke své přepravě veřejnou hromadnou dopravu na žalobkyní provozované lince A. Při přepravní kontrole na zastávce [ulice] se na výzvu neprokázal jízdním dokladem, o čemž s ním byl sepsán záznam o provedené přepravní kontrole [číslo]. Totožnost žalovaného byla zjištěna z jeho občanského průkazu. V zápisu o provedené přepravní kontrole je označen cestující (dlužník) příjmením„ [příjmení]“. Dle čl. 8 smluvních přepravních podmínek, nemohl-li se žalovaný prokázat platným jízdním dokladem, vznikla mu povinnost zaplatit jízdné 24 Kč a přirážku 1 500 Kč. Dne [datum] vyzval právní zástupce žalobkyně žalovaného k úhradě dlužné částky ve výši 1 524 Kč. Výzva byla žalovanému (pod chybným označením adresáta jako„ [jméno] [příjmení]“) odeslána dne [datum], na adresu [adresa žalovaného]. 6. Po právní stránce soud věc posoudil podle ustanovení § 2550 a násl. zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ občanský zákoník“), dle ustanovení § 18a odst. 2 písm. c) zákona č. 111/1994 Sb., o silniční dopravě, ve znění pozdějších předpisů (dále jen„ zákon o silniční přepravě“), a ustanovení § 3 odst. 1 a 2 vyhlášky č. 175/2000 Sb., o přepravním řádu pro veřejnou, drážní a silniční osobní dopravu. Vstupem žalovaného do dopravního prostředku došlo mezi žalovaným a žalobkyní k uzavření smlouvy o přepravě osob. Žalovaný se jako cestující neprokázal na výzvu pověřené osoby platným jízdním dokladem, proto mu vznikla povinnost zaplatit žalobkyni kromě jízdného i přirážku stanovenou v přepravních podmínkách. Jelikož soud nezjistil, že by žalovaný dlužnou částku žalobkyni již uhradil, nebo že by jeho dluh zanikl z jiného důvodu, žalobě jako důvodné v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni jízdné ve výši 24 Kč a přirážku za jízdu bez platného jízdního dokladu ve výši 1 500 Kč, když tato částka nepřesáhla maximální možnou částku stanovenou v § 18a odst. 3 zákona o silniční dopravě. 7. Chybné příjmení cestujícího (žalovaného) v zápisu o provedené přepravní kontrole, když namísto„ [celé jméno žalovaného]“, bylo uvedeno„ [příjmení]“ soud posoudil pouze jako chybu v psaní, neboť zjevně nejde o záměnu osob. Veškeré jiné údaje o cestujícím se shodují (jméno, datum narození), nadto totožnost cestujícího byla při přepravní kontrole ověřena občanským průkazem. 8. Kromě přiznané jistiny pohledávky vznikl žalobkyni podle ustanovení § 1968 a podle ustanovení § 1970 občanského zákoníku nárok na zaplacení úroku z prodlení z dlužné částky ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb., ode dne následujícího po splatnosti jízdného a přirážky k jízdnému, tedy od 26. 5. 2020 Lhůtu k plnění soud určil v souladu s ustanovením § 160 o.s.ř. jako třídenní. 9. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle ustanovení § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř., přestože žalobkyně měla ve věci plný úspěch, soud ji náhradu nákladů řízení nepřiznal, neboť nevyzvala žalovaného k plnění před podáním žaloby. Žalobkyně sice výzvu k plnění ve smyslu ustanovení § 142a odst. 1 o.s.ř. žalovanému zaslala, ale označila ho chybným příjmením. Výzva tedy nemohla splnit účel citovaného ustanovení, neboť její doručení bylo pro uvedení chybného příjmení adresáta vyloučeno.