10 C 7/2020-263 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou k soudu domáhala vypořádání společného jmění manželů, a to ohledně obchodního závodu, když manželství účastníků bylo rozvedeno pravomocně dnem 10. 1. 2017, a to rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 12. 2016, č. j. 14 C 196/2016-16. Žalobkyně vyzvala dne 24. 9. 2018 žalovaného k vypořádání SJM a po provedení ohodnocení obchodního závodu vytvořeného žalovaným, náležejícího do společného jmění manželů, žalovanému navrhla, aby bylo společné jmění žalobkyně a žalovaného vypořádáno tak, že žalovaný bude výlučným vlastníkem obchodního závodu a od žalobkyně od žalovaného obdrží vypořádací podíl ve výši 300 000 Kč. Žalovaný v odpovědi žalobkyni uvedl, že manželství žalobkyně a žalovaného nevyprodukovalo téměř žádné majetkové hodnoty. Žalovaný dále uvedl, že sice má obchodní závod, když podniká na IČ v oboru truhlářství, nicméně že hodnota předmětného obchodního závodu je nulová, součástí obchodního závodu údajně nejsou žádné stroje či nástroje. Žalobkyně proto opětovně dne 5. 11. 2019 a 19. 11. 2019 zaslala žalovanému další výzvy k vypořádání SJM. Žalovaný opakovaně odpověděl, že není co vypořádávat. Žalobkyně dále v žalobě argumentuje tím, že žalovaný je podnikatelem s IČem [PSČ] [anonymizováno] se sídlem [obec a číslo]. Jeho provozovna zahájila činnost 1. 1. 2010. Na adrese je umístěna dílna, ve které žalovaný provozuje svou živnost. Dílna je vybavena stroji a dalším vybavením sloužícím k provozu. Výše zmíněnou podnikatelskou činnost žalobce provozoval v době manželství žalobkyně a žalovaného. Svou činnost žalovaný soustředil ve zmíněné provozovně (dílně), kterou za trvání manželství nově vybavil stroji a dalším vybavením sloužícím k provozu podnikání žalovaného v oboru truhlářství a podlahářství. Žalovaný tak v době manželství se žalobkyní vytvořil organizovaný soubor jmění, který z jeho vůle sloužil k provozování jeho činnosti, tj. že vytvořil obchodní závod, který je součástí dosud nevypořádaného společného jmění žalobkyně a žalovaného. 2. Žalovaný žalobu odmítal s tím, že poukazuje na skutečnosti, které sdělil opakovaně při mimosoudních jednáních vedených korespondenční cestou. Žalobkyni muselo být z doby vedení společné rodinné domácnosti známo, že žalovaný podniká jako drobný živnostník, nemá ani žádná aktiva v podobě hotovosti na účtu či v pokladně, ani další majetkové hodnoty, jako jsou třeba nákladné stroje apod. Sporným bodem žaloby každopádně činí žalovaný fakt, že by snad hodnota tohoto obchodního závodu měla činit 600 000 Kč. Pokud žalobkyně nevezme žalobu zpět a bude na ní trvat, pak nezbude, než zjisti hodnotu (obvyklou cenu) obchodního závodu ke dni zániku SJM znaleckým posudkem z oboru ekonomika, oceňování podniků. Samozřejmě ale, že takovýto důkaz by měli z hlediska zálohy saturovat oba účastníci, neboť ač jeho provedení žalobkyně sama v žalobě nenavrhuje (pravděpodobně pouze účelově), jedná se o důkaz eventuálně prováděný jednoznačně v její prospěch. Žalovaný rozhodně za trvání manželství nově nevybavil dílnu stroji a dalším vybavením sloužícím k provozu jeho podnikání v oboru truhlářství a podlahářství v domě ve svém výlučném vlastnictví, ani provozovna žalovaného není a nebyla po rozvodu jejich manželství vybavena stroji, technikou a dalším vybavením značné hodnoty, a konečně není pravda ani to, že by žalovaný v době trvání manželství rovněž dílnu vybavil nově stroji. Žaloba neobsahuje žádná relevantní skutková tvrzení a pouze na třech místech opakuje sice sugestivní, leč nepravdivá a nepodložená tvrzení o údajné značné hodnotě závodu žalovaného. Žalovaný zakoupil za trvání manželství se žalobkyní pouze jediný stroj, a to kombinovanou dřevoobráběcí frézku, výrobní číslo 5168, dne 17. 11. 1999. Stroj stál tehdy kolem 40 000 Kč a dnes je již plně amortizován. Jeho zůstatková hodnota ke dni zániku manželství se podle žalobce limitně blížila nule. Žádné jiné stroje ani žádné jiné vybavení žalovaný do své dílny ve svém vlastním domě za trvání manželství rozhodně nezakoupil. V dílně se nachází několik dalších strojů na obrábění dřeva v podobě pily, brusky a frézy, které žalovanému v době jeho učňovských studií zakoupil (daroval) v letech 1993 – 1997 jeho dědeček, což vyplývá i z výrobních čísel těchto strojů. O hodnotě dalšího vybavení dílny není třeba ani mluvit, je zanedbatelná. Podle žalovaného je žaloba pouhým nátlakem na žalovaného. Žalobkyně se prostě rozhodla, že se pokusí na žalovaném něco získat, ač si musela a musí být vědoma toho, jak si jako rodina v manželství žili a že příjmy do společné domácnosti byly dlouhodobě nižší, než jejich výdaje. Žalovaná prostřednictvím předchozího advokáta vyzvala žalovaného dopisem ze dne 26. 9. 2018 k vypořádání SJM, kdy požadovala sice stejnou částku (300 000 Kč), ovšem nikoli jenom za hodnotu obchodního závodu, nýbrž také údajně za blíže nespecifikované vnosy ze společného majetku do výlučného majetku žalovaného. Na to reagoval žalovaný dopisem ze dne 15. 10. 2018, kde žalobkyni vysvětlil a doložil, že musel dokonce prodat část svého nemovitého majetku, aby provedl částečné opravy svého rodinného domu. Nato pak reagoval dalším dopisem již současný advokát žalobkyně, který kupodivu trval na vyplacení vypořádacího podílu 300 000 Kč, ovšem jaksi již tiše přešel to, že tato částka měla původně odrážet i blíže nespecifikované vnosy účastníků ze SJM do majetku žalovaného. Žalobkyně dokonce vyhrožovala žalovanému, že svou pohledávku z dosud nevypořádaného společného jmění manželů je připravena postoupit třetí osobě specializující se na vymáhání pohledávek. 3. Soud k důkazu provedl následující listinné důkazy: 4. Rozsudkem Okresního soudu v Příbrami ze dne 6. 12. 2016, č. j. 14 C 196/2016-16, bylo zjištěno, že manželství účastníků bylo pravomocně rozvedeno dnem 10. 1. 2017. 5. Dále soud k důkazu provedl výzvy k vypořádání SJM ze dne 24. 9. 2018 a 5. 11. 2019 a odpovědi na výzvy právního zástupce žalovaného, a to ze dne 15. 10. 2018 a 19. 11. 2019. 6. Z této korespondence mezi účastníky bylo zjištěno, že žalobkyně požadovala po žalovaném zaplatit částku 300 000 Kč na vypořádání SJM, ve kterých žalovaný odmítá žalobkyni cokoli zaplatit s tím, že hodnota obchodního závodu je nulová. Původně v této částce byla zahrnuta i částka za údajné vnosy ze SJM do výlučného vlastnictví žalovaného. 7. Výpisem z katastru nemovitostí [list vlastnictví], obec a k. ú. [obec], bylo zjištěno, že žalovaný je vlastníkem nemovitosti [adresa] v [obec] s pozemky. Jedná se také o sídlo podnikání žalovaného. 8. Předmětem vypořádání SJM v tomto řízení je pouze obchodní závod vytvořený podnikatelem [celé jméno žalovaného], [IČO], se sídlem [obec a číslo]. 9. Z výpisu z živnostenského rejstříku bylo zjištěno, že žalovaný podniká v oboru truhlářství, podlahářství od 1. 6. 2000. 10. Podle žalovaného tento začal podnikat až od roku 2011, a to po skončení společného podnikání s panem [příjmení] v [právnická osoba], s. r. o. Žádnou pokosovou pilu si žalovaný jako součást svého obchodního závodu nikdy nekoupil. Tuto pilu vlastnila společnost [právnická osoba], přičemž pila jako nefunkční byla dávno vyhozena. Žalovaný trvá na tom, že za trvání manželství, konkrétně v roce 1999, zakoupil jediný stroj, a to kombinovanou dřevoobráběcí frézku, ale nekoupil ji jako součást obchodního závodu, který v té době ještě logicky neexistoval a ani později ji do svého závodu nevložil. To samé se týká i celkem tří kusů dalších strojů, které obdržel darem od svého otce. Otec žalovaného tyto stroje sám krátce předtím zakoupil. Údaj o zakoupení strojů v letech 1993 – 1997 se do vyjádření žalovaného dostal omylem při jeho zpracování. Ani tyto stroje tak nikdy nebyly a nejsou součástí obchodního závodu žalovaného. Žalovaný navíc poukazuje na to, že rodina účastníků si za celou dobu trvání manželství finančně nestála nijak dobře. Menšími dary jí pomáhali rodiče žalovaného. Když měl žalovaný provést nějakou větší investici, například koupi automobilu, či opravu domu, musel vždy prodat část svého výlučného nemovitého majetku (například pozemky). Podle žalovaného, žalobkyně netvrdí relevantní skutečnosti ohledně obchodního závodu žalovaného, natož aby takové skutečnosti prokazovala. Žaloba je podle žalovaného od počátku zbytečným krokem, který pouze představuje pro žalovaného zatížení náklady řízení. 11. Při jednání dne 13. 8. 2020 se soud pokusil o urovnání vztahů mezi účastníky. Žalobkyně na žalobě trvala, obchodní závod odhaduje na částku 600 000 Kč, proto požaduje 300 000 Kč. Žalovaný žalobu odmítal s tím, že obchodní závod nemá žádnou hodnotu. 12. K fotografiím, které k důkazu předložila žalobkyně, žalovaný uvedl, že dílna tak, jak je na fotografiích, není součástí obchodního závodu, ale je součástí nemovitosti ve výlučném vlastnictví žalovaného. Stroje, které tam jsou zobrazeny, získal žalovaný darem od otce v 80. letech a nepatří do obchodního závodu, ani do SJM. Za trvání manželství si pořídil pouze hoblovku za 40 000 Kč, ale tato není předmětem žaloby. Navíc byla zakoupena předtím, než žalovaný