12 C 27/2021-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce se žalobou podanou k soudu domáhal zaplacení shora uvedené částky s tím, že žalobci vznikla majetková újma nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Příbrami, který dne 17. 8. 2015 pod číslem jednací [číslo jednací] vydal pověření k vedení exekuce pro soudního exekutora, kterou uplatnil prostřednictvím svého právního zástupce u žalovaného dne 4. 5. 2020. Žalovaný však do dnešního dne neodpověděl, pouze potvrdil přijetí uplatnění nároku. Rozhodčím nálezem JUDr. [jméno] [příjmení] ze dne 26. 3. 2015, č. j. [spisová značka], který nabyl právní moci a vykonatelnosti, bylo žalobci přiznáno proti [jméno] [příjmení], narozenému 3. 3. 1982, bytem [adresa], peněžité plnění. Žalobce následně podal exekuční návrh k soudnímu exekutorovi JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres] Okresní soud v Příbrami svým shora uvedeným pověřením k vedení exekuce podle § 43a exekučního řádu vydal a pověřil soudního exekutora vedením exekuce na základě rozhodčího nálezu proti povinnému. Povinný následně podal návrh na zastavení exekuce, kdy o tomto návrhu rozhodl Okresní soud v Příbrami usnesením ze dne 21. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], tak, že exekuci zastavil. K odvolání žalobce rozhodl Krajský soud v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], tak, že zastavení exekuce potvrdil. Na základě rozhodnutí soudů obou stupňů bylo žalobci uloženo uhradit povinnému náklady řízení ve výši 34 100 Kč Náklady řízení uhradil žalobce dne 17. 7. 2019 tak, že je poslal na účet soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], [exekutorský úřad]. Žalobci tak vznikla majetková újma, a to ve výši 34 100,50 Kč, sestávající se z částky 20 717,90 Kč jako náhrada nákladů řízení, kterou byl povinen na základě usnesení Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], uhradit povinnému, dále z částky 13 382,60 Kč jako náhrada nákladů řízení, kterou byl povinen na základě usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 25. 5. 2019, č. j. [číslo jednací], uhradit povinnému. Tato újma vznikla žalobci v přímé souvislosti s nesprávným úředním postupem, a to pověřením k vedení exekuce. 2. Okresní soud v Příbrami v usnesení o zastavení exekuce, které bylo potvrzeno, rozhodl o tom, že exekuci zastavuje pro tvrzenou neplatnost rozhodčí smlouvy, což je věc, kterou měl exekuční soud povinnost posoudit, a mohl posoudit již při pověřování soudního exekutora k vedení exekuce a vůbec neměl pověření k vedení exekuce vydat, naopak měl dát pokyn soudnímu exekutorovi, aby exekuční návrh zamítl, tvrdí žalobce. 3. Žalovaná strana žalobu odmítala s tím, že rozhodnutím Okresního soudu v Příbrami nedošlo k nesprávnému úřednímu postupu ve smyslu zákona č. 82/1998 Sb. Žalobce se žalobou domáhá náhrady škody, která mu měla vzniknout v souvislosti s nesprávným úředním postupem Okresního soudu v Příbrami v řízení vedeném pod spisovou značkou [spisová značka] spočívajícím v nesprávném posouzení rozhodčího nálezu, který byl předložen jako exekuční titul pro vydání rozhodnutí o nařízení exekuce na majetek povinného. Po provedeném šetření žalovaná strana konstatuje, že v postupu Okresního soudu v Příbrami nelze shledat nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb. Okresní soud při posuzování exekučního návrhu postupoval zcela v souladu s právními předpisy, jakož i ustálenou judikaturou, podle které exekuční soudy při nařizování exekuce jsou povinny zkoumat exekuční titul z hlediska jeho formální a materiální vykonatelnosti. Exekuční soudy nejsou povinny přezkoumávat správnost exekučního titulu, zejména jeho obsah, jehož nejsou povinny opravovat nedostatky při jeho vydání. Z odůvodnění rozhodnutí, kdy bylo exekuční řízení zastaveno, vyplývá, že exekuce byla zastavena z toho důvodu, že ve smlouvě uzavřené žalobcem jsou sjednané úroky zjevně zcela v rozporu s dobrými mravy. Žalovaná má za to, že v tomto případě byly splněny podmínky materiální a formální vykonatelnosti, rozhodčí nález byl vydán osobou k tomu pravomocnou, a nelze přičítat odpovědnost Okresnímu soudu v Příbrami, respektive státu, za to, že ujednání o úrokové sazbě uzavřené mezi stranami rozhodčího nálezu bylo v rozporu s dobrými mravy. 4. Soud k důkazu provedl zejména exekuční spis Okresního soudu v Příbrami sp. zn. [spisová značka], kdy z tohoto spisu bylo zjištěno, že Okresní soud v Příbrami dne 17. 8. 2015 pověřil soudního exekutora podle § 43a odst. 3 exekučního řádu vedením exekuce k vymáhání pohledávky podle vykonatelného rozhodnutí, a to rozhodčího nálezu vydaného rozhodcem JUDr. [jméno] [příjmení] dne 26. 3. 2015, sp. zn. [spisová značka], soudního exekutora JUDr. [jméno] [příjmení], Exekutorský úřad [okres]. Usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 21. 2. 2019, č. j. [číslo jednací], soud exekuci zastavil, kdy toto usnesení bylo potvrzeno rozhodnutím Krajského soudu v Praze usnesením ze dne 25. 6. 2019, č. j. [číslo jednací], kdy soudy dospěly k závěru, že za situace, za které byl povinnému poskytnut úvěr, neměl být úvěrový produkt s takto nastavenými podmínkami, zejména vyšší splátky, když jakákoli odchylka od tohoto režimu v podobě například náhlé potřeby zaplacení aktuální potřeby v řádech několika tisíc korun zjevně mohla vést k velkým finančním problémům povinného, který byl bez zjevných, byť minimálních úspor. Soudy dospěly k závěru, že část rozhodčí smlouvy je v rozporu s dobrými mravy, zejména s ohledem na výši úroků, kdy smluvený úrok ve výši 148,12% ročně a RPSN 148,11% je rozhodně v rozporu s dobrými mravy, neboť není akceptovatelné, aby se soudní ochrany dostávalo subjektům, které evidentně poškozují práva klientů (viz judikát sp. zn. 20 Cdo 11387/2016), a proto byly exekuce zastaveny a oprávněný byl uznán povinným zaplatit povinnému náklady řízení ve shora specifikované výši. Oprávněný žádal Ministerstvo spravedlnosti o náhradu majetkové újmy za nesprávný úřední postup podle zákona č. 82/1998 Sb., a to žádostí ze dne 4. 5. 2020. 5. Ministerstvo spravedlnosti dne 10. 3. 2021 odpovědělo povinnému, že v postupu Okresního soudu v Příbrami nelze shledat nesprávný úřední postup podle § 13 zákona č. 82/1998 Sb., když soud při posuzování exekučního návrhu postupoval zcela v souladu s právními předpisy, jakož i ustálenou judikaturou soudu, a nejsou tak naplněny podmínky pro vznik nároku podle zákona č. 82/1998 Sb., proto tvrzený nárok neuznávají a náhradu škody žadateli nepřiznají. 6. Podle § 43a zákona č. 120/2001 exekučního řádu, exekutor, kterému došel exekuční návrh, požádá exekuční soud nejpozději do 15ti dnů ode dne doručení návrhu o pověření a nařízení exekuce. Žádost o pověření je zvláštním procesním úkonem soudního exekutora, který musí splňovat určité náležitosti. 7. Podle § 43a odst. 3, 4 exekučního řádu, soud vydá pověření do 15ti dnů, jestliže jsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady, kdy pověření obsahuje označení exekučního soudu, označení exekutora, označení exekučního titulu a orgánu, který ho vydal, nebo osoby, která jej vyhotovila, označení oprávněného a povinného a podpis a datum. 8. Pověření není soudním rozhodnutím a nedoručuje se účastníkům řízení. 9. Podle § 43a odst. 6 exekučního řádu, jestliže nejsou splněny všechny zákonem stanovené předpoklady pro vedení exekuce, soud udělí exekutorovi pokyn, aby exekuční návrh částečně nebo úplně odmítl, nebo zamítl, nebo aby exekuční řízení zastavil. Tímto pokynem je exekutor vázán. 10. Soud při pověření exekutora zkoumá pouze formální náležitosti návrhu, nezkoumá například, zda povinný zaplatil dluh, ani zda případně vymáhané právo zaniklo. Soud nezkoumá, zda je vedení exekuce v souladu s dobrými mravy (§ 2 odst. 3 občanského zákoníku). Jedná se o hmotně-právní institut. K námitce povinného lze toto zkoumat případně až ve fázi řízení o zastavení exekuce (viz například rozhodnutí Nejvyššího soudu 20 Cdo 1932/2005. 11. V daném případě byla exekuce zastavena pro rozpor s dobrými mravy, týkající se úroků, a povinnému byla přiznána náhrada nákladů řízení. 12. Zavinění na zastavení exekuce není na straně soudu, ale na straně žalobce, jako oprávněného, když až v rámci exekučního řízení byla zjištěna neplatnost úvěrové smlouvy (nepřiměřeně vysoký úrok), jakož i rozhodčí smlouvy, zakládající pravomoc rozhodce k vydání rozhodčího nálezu. 13. Ve fázi exekučního řízení byl k této skutečnosti vyslechnut i povinný [jméno] [příjmení], [datum narození]. 14. Soud v rámci pověření soudního exekutora neprovádí věcný přezkum správnosti rozhodčího nálezu, ale pouze posouzení pravomoci rozhodce k vydání rozhodčího nálezu (viz například usnesení Nejvyššího soudu sp. zn. 20 Cdo 2897/2017). 15. Podle § 13 odst. 1 zákona č. 82/1998 Sb., stát odpovídá za škodu způsobenou nesprávným úředním postupem. 16. Podle § 13 odst. 2 zákona č. 82/1998 Sb., má na náhradu škody právo ten, jemuž byla nesprávným úředním postupem způsobena škoda. 17. Protože v tomto řízení bylo prokázáno, že Okresní soud v Příbrami při svém rozhodování o zastavení exekuce, jakož i Krajský soud v Praze, postupovaly v souladu se zákonem, když exekuce byla zastavena