14 C 193/2020 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala dne 30. 10. 2020 ke zdejšímu soudu shora uvedenou žalobu z níže popsaných důvodů, přičemž usnesením Okresního soudu v Příbrami ze dne 16. 11. 2020, č.j. 14 C 193/2020-36 byli účastníci vyzváni ve smyslu § 101 odst. 4 o.s.ř. ke zjištění stanovisek k zamýšlenému postupu soudu podle § 115a o.s.ř. (projednání věci bez nařízení jednání), účastníci proti tomuto postupu neměli námitek, a proto nebylo ve věci nařizováno ústní jednání, pouze byl veřejně vyhlášen rozsudek. 2. S ohledem na shora uvedené rozhodl soud jen na základě žalobkyní předložených listinných důkazů s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně ([právnická osoba], se sídlem [adresa], [IČO]) uzavřela se žalovanou smlouvy o zápůjčkách ze dne [datum] pod [číslo] na částku 8 000 Kč a ze dne [datum] pod [číslo] na částku 6 000 Kč, žalovaná převzala uvedené částky v hotovosti při podpisu smlouvy, přičemž se zavázala vrátit z 1. zápůjčky částku ve výši celkem 15 145 Kč (8 000 Kč zápůjčka, 1 379 Kč smluvní úrok, 1 100 Kč odměna za zpracování a doručení, 4 666 Kč poplatek za administrativní činnost), z 2. zápůjčky se zavázala vrátit celkem 11 137 Kč (6 000 Kč zápůjčka, 1 062 Kč smluvní úrok, 1 495 Kč odměna za administrativní zpracování zápůjčky, 2 580 Kč náklady za hotovostní inkaso splátek), 1. zápůjčka byla splatná v 60 týdenních splátkách po 253 Kč s poslední splátkou dne 9. 11. 2017, druhá pak rovněž v 60 týdenních splátkách po 186 Kč s poslední splátkou dne 19. 7. 2017. Žalovaná dosud žalobkyni z 1. zápůjčky uhradila 3 400 Kč a ze druhé pak 6 400 Kč, pohledávky byly žalobkyni postoupeny smlouvou o postoupení pohledávek ze dne [datum], žalovaná dosud žalobkyni neuhradila z 1. zápůjčky 4 600 Kč, přestože byla o zaplacení upomenuta (§ 2390 a § 1879 a následující občanského zákoníku). Vzhledem k tomu, že se žalovaná dostala s plněním peněžitého dluhu do prodlení, byla jí zároveň uložena povinnost zaplatit žalobkyni i požadované úroky z prodlení, a to v souladu ustanovením § 1968 věty první a § 1970 občanského zákoníku, jejichž výše odpovídala příslušenému prováděcímu předpisu k citovanému zákoníku (nařízení vlády č. 351/2013 Sb., ve znění účinném ke dni prodlení). Lhůta k plnění pak byla určena v souladu s ustanovením § 160 odst. 1 věty před středníkem o.s.ř. V rozdílu pak byla podaná žaloba s příslušenstvím zmítnuta, neboť prvostupňový soud uzavřel, s ohledem na obsah spisu a předmět sporu, že žalobkyně dostatečným způsobem neověřila schopnost žalované jako spotřebitele splácet spotřebitelský úvěr (řádně nesplnila svou povinnost posoudit úvěruschopnost žalované), kterým nepochybně zápůjčka je, ve smyslu § 9 odst. 1 zák. č. 145/2010 Sb., o spotřebitelském úvěru ve znění pozdějších předpisů, tedy na předmětnou smlouvu je třeba hledět jako na absolutně neplatnou, s přihlédnutím k ustanovení § 87 odst. 1 věty první zákona o spotřebitelském úvěru, ve spojení s ustanovením § 588 občanského zákoníku (srovnej rozsudek Krajského soudu v Praze ze dne 23. 8. 2018, č.j. 27 Co 477/2017-108 nebo rozhodnutí Nejvyššího soudu ze dne 25. 7. 2018, sp. zn. 33 Cdo 2178/2018 či nálezu ÚS z 26. 2. 2019, sp. zn. III. ÚS 4129/18), když zákaznické karty z 25. 4. 2016 a 15. 9. 2016 předložené žalobkyní nelze považovat za přesvědčivý důkaz (např. deklarované nájemné ve výši 2 300 Kč měsíčně se soudu jeví jako nereálné, podhodnocené, žádným relevantní důkazem neověřené, stejně tak ani další čisté příjmy domácnosti ve výši 16 000 Kč v 1. případě, resp. 17 666 Kč v případě 2., když v 1. případě byl čistý příjem žalované jako dělnice udáván ve výši 13 000 Kč a ve 2. případě 14 499 Kč). 3. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. rozhodl soud o nákladech řízení, neboť částečně úspěšná žalobkyně měla záporný poměr úspěchu a částečně úspěšné žalované náklady dosud s vedením tohoto řízení nevznikly, takže každý z účastníků si hradí náklady, které mu případně s vedením tohoto řízení vznikly, sám.