16 C 65/2022-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 25 000 Kč s příslušenstvím s tím, že spolu se svým zemřelým manželem panem [jméno] [příjmení] zapůjčili žalovanému částku 65 000 Kč, kterou měl splatit do 31. 5. 2019, lhůta splatnosti uplynula marně, žalovaný na předmětný dluh zaplatil dne 1. 7. 2020 částku 10 000 Kč, dne 26. 8. 2021 5 000 Kč a 19. 11. 2021 25 000 Kč. I přestože přislíbil, že zbývající dluh uhradí v následujícím období, fakticky k tomu nedošlo. 2. V dané věci soud rozhodl platebním rozkazem, proti němuž si podal žalovaný v zákonem stanovené lhůtě odpor, v němž uvedl, že svůj dluh vůči žalobkyni vždy uznával, což vyplývá z jejich sms komunikace, kdy např. dne 1. 4. 2020 žalobkyni psal, že peníze vrátí, považuje ze své strany celou věc za neomluvitelnou a ostudnou, dne 30. 6. 2020 sděloval, že následující den pošle 10 000 Kč a zbytek doplatí v nejbližších dnech, dne 30. 6. 2021 uváděl, že věří, že během pár dnů, nejpozději do konce týdne peníze odešle. Částku 40 000 Kč, kterou doposud na předmětný dluh zaplatil, uhradil z nevýhodných spotřebitelských úvěrů. Navrhl, aby byl uznán povinným uhradit dlužnou částku včetně úroků z prodlení v měsíčních splátkách po 2 000 Kč, neuznal právo žalobkyně na náhradu nákladů řízení. Při jednání ve věci samé uvedl, že by byl ochoten uzavřít smír, na jehož základě by dluh uhradil v plné výši do 30. 9. 2022, nicméně nesouhlasil s povinností zaplatit žalobkyni náklady řízení, neboť měl za to, že žaloba byla podána zbytečně, mohlo dojít k sepisu uznávacího prohlášení bez soudního řízení. V důsledku toho nebyl uzavřen soudní smír, neboť žalující strana se domáhala zaplacení i nákladů řízení, kdy poukazovala na to, že žaloba byla podána s ohledem na blížící se konec promlčecí lhůty. 3. Z potvrzení z 23. 5. 2019, výzvy k úhradě dluhu z 26. 10. 2021, e-mailové korespondence mezi účastníky řízení a výpisů z účtu prokazujících splácení dluhu soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi žalobkyní a jejím zemřelým manželem na straně jedné a žalovaným na straně druhé došlo v minulosti k uzavření smlouvy o zápůjčce na částku 65 000 Kč, kterou měl žalovaný uhradit do 31. 5. 2019, což neučinil, na předmětný dluh zaplatil dne 1. 7. 2020 částku 10 000 Kč, dne 26. 8. 2021 částku 5 000 Kč a dne 19. 11. 2021 částku 25 000 Kč, k uhrazení zbytku dluhu nedošlo i přes opakované výzvy žalobkyně nedošlo. Žalovaný výši dluhu ani jeho vznik nerozporoval, nesouhlasil však s povinností uhradit žalobkyni náklady řízení, a proto k uzavření smíru nedošlo. 4. Podle § 2390 občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť provedenými důkazy bylo prokázáno, že mezi účastníky řízení byla uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 65 000 Kč, z níž žalovaný dosud uhradil toliko 40 000 Kč a s částkou 25 000 Kč je i nadále v prodlení. Z obsahu e-mailové i sms komunikace mezi účastníky řízení vyplývá, že žalovaný opakovaně přisliboval úhradu dlužné částky do určitého období, nikdy však svůj slib nedodržel a žalobkyně tak byla oprávněna domáhat se svého nároku soudní cestou. Kromě částky 25 000 Kč zavázal soud žalovaného povinností uhradit žalobkyni také úroky z prodlení ve výši 9,75 % od 1. 6. 2019, tedy ode dne následujícího po uplynutí sjednané splatnosti dluhu, to vše do tří dnů od právní moci daného rozsudku. 6. Pokud jde o náklady řízení, soud o nich rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy žaloba byla podána po právu a žalobkyni tak vznikl nárok na náhradu nákladů řízení. Ty představují 4 úkony právní služby po 2 100 Kč podle § 7 bod 5 vyhlášky č. 177/1996 Sb. ve spojení s § 11 odst. 1 téže vyhlášky, a to za převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu [datum], dále 4 režijní paušály po 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 1 250 Kč a 21 % DPH ve výši 2 016 Kč. K námitkám žalovaného, že nárok žalobkyně nikdy nepopíral a věc mohla být vyřešena mimosoudně, soud uvádí, že způsob, jakým se oprávněná osoba rozhodne hájit svá práva je na její volbě, a pokud prokáže, že žalobu podala důvodně, má právo i na náhradu nákladů řízení. Žalovaný měl dostatek prostoru k tomu, aby svou povinnost splnil dobrovolně, což opakovaně přislíbil a pokud tak doposud neučinil, je evidentní, že jeho chování je pouze účelové, kdy se snaží co nejdéle oddálit lhůtu k plnění sjednané povinnosti. Takovému jednání však nelze poskytnout právní ochranu, neboť je v rozporu s dobrými mravy.