8 C 43/2019-80 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 8. 5. 2019 domáhala po žalovaném zaplacení 71 116,41 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o spotřebitelském úvěru [číslo] uzavřené elektronicky dne 12. 11. 2018, na základě které mu byl poskytnut úvěr 20 000 Kč. Účastníci dále sjednali doplňkovou službu [anonymizováno] a inkasní službu, za které se žalovaný rovněž zavázal hradit měsíčně poplatky. Celkem se zavázal žalobkyni splatit úvěr, úroky a poplatky za služby v 72 měsíčních splátkách po 865 Kč. Uhradil však jen 3 splátky, tj. 2 595 Kč. Pro případ prodlení sjednali úrok ve výši 0,1 % denně a smluvní pokutu. 2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. 3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 28. 7. 2022 v nepřítomnosti účastníků a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Dle smlouvy o úvěru ze dne 12. 11. 2018, potvrzení o úhradě dluhu ze dne 12. 11. 2018, potvrzení o bezhotovostních platbách ze dne 12. 11. 2018 a potvrzení o vyplacení úvěru ze dne 12. 11. 2018 žalobkyně doplatila za žalovaného dříve sjednaný úvěr ve výši 10 423 Kč (ze dne 11. 10. 2018, č. úvěrové smlouvy [číslo]), dále přenechala žalovanému 5 577 Kč a částku 4 000 Kč započetla na náklady spojené s vyřízením úvěru. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit včetně úroku a poplatků za doplňkové služby v 72 měsíčních splátkách po 865 Kč. Žalovaný nehradil splátky řádně a včas. Do dne podání žaloby uhradil 2 595 Kč. Žalovanému bylo následně dne 11. 7. 2019 schváleno oddlužení plněním splátkového kalendáře. Usnesením Krajského soudu v Praze ze dne 12. 4. 2022, č. j. [insolvenční spisová značka], bylo oddlužení žalovaného zrušeno a insolvenční řízení zastaveno. V průběhu insolvenčního řízení žalovaný uhradil žalobkyni na žalobou uplatněný nárok 20 283,38 Kč. 5. Žalobkyně netvrdila, že před uzavřením smlouvy posuzovala úvěruschopnost žalovaného. Protože se nezúčastnila jednání dne 28. 7. 2022, soud jí nemohl poskytnout poučení dle § 118a odst. 1 a 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen„ o. s. ř.“), o potřebě doplnit rozhodné skutečnost a označit k jejich prokázání důkazy. 6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť smlouvu o úvěru uzavřela žalobkyně jako podnikatel a žalovaný jako spotřebitel. 7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 9. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 10. Soud po provedeném dokazování dospěl k závěru, že žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 16 000 Kč (částku 4 000 Kč si započetla na náklady za vyřízení úvěru, nepřenechala ji tedy žalovanému). Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprokázala, že zkoumala úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost předmětné smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). 11. Protože je smlouva absolutně neplatná, není dán právní důvod, pro který žalobkyně přenechala žalovanému peněžní prostředky. Žalovaný se tedy na její úkor bezdůvodně obohatil o 16 000 Kč (§ 2991 o. z.). Vrátil již 22 878 Kč, tedy více, než oč se obohatil. Jeho závazek z titulu bezdůvodného obohacení tedy zanikl, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 o. s. ř. tak, že žádný z účastníků nemá právo na jejich náhradu, neboť žalovaný byl ve věci zcela úspěšný, žádné náklady řízení mu však nevznikly.