9 C 105/2022-106 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou doručenou soudu dne 22. 6. 2022 domáhala po žalované zaplacení 72 494 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru [číslo] kterou s žalovanou uzavřela dne 20. 4. 2017. Na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka 90 000 Kč. Žalovaná se kromě jistiny zavázala platit úrok ve výši 38,32 % ročně. Celkem měla vrátit 162 864 Kč v 48 měsíčních splátkách po 3 393 Kč. Vrátila však jen 91 458 Kč. Z důvodu prodlení s hrazením splátek byl úvěr zesplatněn ke dni 23. 5. 2018. Žalobkyně proto zároveň uplatnila nárok na smluvní pokutu a zákonný úrok z prodlení. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. 2. Žalovaná potvrdila, že jí žalobkyně na základě úvěrové smlouvy ze dne 20. 4. 2017 přenechala 90 000 Kč a že jí vrátila 91 458 Kč. Namítla však, že žalobkyně před uzavřením úvěrové smlouvy nedostatečně posoudila její úvěruschopnost, smlouva je proto neplatná. Poukázala na skutečnost, že vůči žalobkyni měla více závazků, přičemž nároky z úvěrové smlouvy ze dne 7. 7. 2016 žalobkyně uplatnila žalobou v řízení vedeném u Okresního soudu v Příbrami pod sp. zn. 14 C 250/2018, v rámci nějž soud dospěl k závěru, že žalobkyně nedostatečně prověřila úvěruschopnost žalované. Navrhla zamítnutí žaloby, protože žalobkyni vrátila více, než oč se obohatila. 3. Soud na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti. 4. Žalobkyně podepsala s žalovanou dne 20. 4. 2017 smlouvu o úvěru, na základě které žalované poskytla 90 000 Kč, a to tak, že částku 24 696 Kč započetla na předchozí závazek žalované ze smlouvy [číslo] částku 65 304 Kč převedla na účet [jméno] [příjmení], jelikož žalovaná žádný bankovní účet neměla. Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku výši 38,32 % ročně v 48 měsíčních splátkách po 3 393 Kč. Vrátila však jen 91 458 Kč, přestože byla o vrácení upomínána (zjištěno z nesporných tvrzení účastníků, ze smlouvy o úvěru, kopie občanského průkazu, oznámení o schválení úvěru, dokladu o vyplacení úvěru, karty klienta, upomínek, prohlášení o poskytnutí účtu). Žalobkyně tvrdila, že posoudila před uzavřením smlouvy o úvěru úvěruschopnost žalované, a to na základě informací poskytnutých žalovanou zaznamenaných v hodnocení klienta včetně doložení jejího příjmu, lustrací v databázích umožňujících posouzení úvěruschopnosti a ověřením úvěrové historie žalované v databázích SOLUS a NRKI (Nebankovní registr klientských informací) se zohledněním životního minima. 5. Dle hodnocení klienta, poštovních poukázek a výplatních pásek pobírala žalovaná v únoru a březnu 2017 invalidní důchod ve výši 7 033 Kč a mzdu od paní [jméno] [příjmení] ([anonymizována dvě slova]) ve výši cca 12 000 Kč čistého měsíčně. Její výdaje byly dle hodnocení klienta tvořeny životním minimem 3 410 Kč, náklady na bydlení 2 000 Kč, splátkami předchozích závazků žalobkyni 5 762 Kč a rezervou 1 000 Kč, celkem tedy 11 172 Kč. Údaje o výdajích žalované vyplněné v hodnocení klienta nebyly doloženy žádnými listinami. 6. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti. 7. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen„ o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem. 8. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. 9. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem. 10. Podle § 2991 odst. 1 o. z. kdo se na úkor jiného bez spravedlivého důvodu obohatí, musí ochuzenému vydat, oč se obohatil. Podle odst. 2 se bezdůvodně obohatí zvláště ten, kdo získá majetkový prospěch plněním bez právního důvodu, plněním z právního důvodu, který odpadl, protiprávním užitím cizí hodnoty nebo tím, že za něho bylo plněno, co měl po právu plnit sám. 11. Podle § 2993 o. z. plnila-li strana, aniž tu byl platný závazek, má právo na vrácení toho, co plnila. Plnily-li obě strany, může každá ze stran požadovat, aby jí druhá strana vydala, co získala; právo druhé strany namítnout vzájemné plnění tím není dotčeno. To platí i v případě, byl-li závazek zrušen. 12. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobkyně v řízení prokázala, že přenechala žalované 90 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C -679/18). V daném případě žalobkyně nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje, přičemž např. výdaj na bydlení ve výši 2 000 Kč je sám o sobě nevěrohodný. Navíc žalovaná měla vůči žalobkyně více závazků, z nichž jeden byl uplatněn žalobou (sp. zn. 14 C 250/2018). Součástí odborné péče poskytovatele úvěru (žalobkyně) je taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří. Neprověří-li věřitel žadatele dostatečně nebo poskytne-li žadateli úvěr i přes svá negativní zjištění, je úvěrová smlouva absolutně neplatná. 13. Protože je smlouva absolutně neplatná, není tu platný závazek, na základě nějž žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila o 90 000 Kč (§ 2991 o. z.). Vrátila již 91 458 Kč, tedy více, než oč se obohatila. Její závazek z titulu bezdůvodného obohacení tedy zanikl, soud proto žalobu v celém rozsahu zamítl. 14. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 142 odst. 1 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“) tak, že přiznal žalované, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 20 908,80 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle vyhlášky č. 177/1996 Sb. Náklady řízení sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 4 020 Kč (příprava a převzetí zastoupení, 2 x vyjádření, účast na jednání soudu), tj. 16 080 Kč, čtyř režijních paušálů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč a 21% DPH z částky 17 280 Kč, tj. 3 628,80 Kč Lhůta k plnění byla dle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní s povinností plnit k rukám zástupce žalované.