9 C 125/2022-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným soudu dne 6. 5. 2022 domáhala po žalovaném zaplacení 10 835 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl evidován v registru silničních vozidel jako provozovatel vozidla [registrační značka], které nemělo v období ode dne 21. 4. 2020 do dne 14. 7. 2020 sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení), a vozidla [registrační značka], které nemělo sjednané povinné ručení v období ode dne 27. 12. 2019 do dne 31. 3. 2020. Žalovaná částka představuje příspěvek za nepojištěné dny a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný byl provozovatelem vozidel [registrační značka] a [registrační značka], k nimž neměl sjednané povinné ručení v obdobích uvedených v odstavci 1, ačkoli vozidla byla v registru vozidel evidována jako provozovaná (zjištěno z výpisů údajů o vozidle). Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných (zjištěno z upomínek). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovaného k zaplacení dluhu (zjištěno z předžalobních výzev včetně podacích lístků). Žalovaný dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatil. 4. Zjištěný skutkový stav soud posoudil podle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. 5. Žalovaný tím, že neměl v předmětných obdobích sjednané povinné ručení ke svým vozidlům, která byla evidovaná v registru vozidel jako provozovaná, porušil povinnost stanovenou v § 1 odst. 2 zákona o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla. Vznikla mu tak povinnost uhradit žalobkyni jako oprávněné osobě za každý den porušení uvedené povinnosti příspěvek dle § 4 odst. 1 daného zákona. Výši příspěvku stanoví vyhláška Ministerstva financí č. 205/1999 Sb. V rozhodném období u vozidla [registrační značka] činil příspěvek 47 Kč denně, celkem tedy za 85 dní bez pojištění 3 995 Kč a u vozidla [registrační značka] činil 65 Kč denně, tj. celkem 6 240 Kč za 96 dní bez pojištění. Žalobkyni dále vzniklo dle § 4 odst. 4 daného zákona právo na náhradu nákladů spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou ze 2 upomínek. Soud proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a uložil žalovanému povinnost zaplatit žalobkyni dlužné částky se zákonným úrokem z prodlení (§ 1970 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku) ve výši stanovené dle § 2 nařízení vlády č. 351/2013 Sb. Lhůtu k plnění soud určil dle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní. 6. Soud žalobkyni nepřiznal právo na náhradu nákladů řízení, jelikož náklady řízení nevynaložila účelně. Žalobkyně podala proti žalovanému žalobu již dne 16. 4. 2022 (tedy necelý měsíc před podáním žaloby v této věci), kterou se po něm domáhala zaplacení 5 940 Kč z titulu příspěvku za nepojištění vozidla [registrační značka] v období ode dne 1. 2. 2021 do dne 31. 5. 2021, přičemž soud této žalobě vyhověl v řízení vedeném pod sp. zn. 10 C 116/2022. S ohledem na data podání obou žalob (žaloby podávala táž zástupkyně žalobkyně) soud neshledal důvod, proč bylo třeba podávat dvě samostatné žaloby a zvyšovat tím náklady řízení. Postup žalobkyně byl tedy neúčelný, a proto jí soud nepřiznal náhradu ani za zaplacený soudní poplatek, která jí byla přiznána již v řízení sp. zn. 10 C 116/2022.