13 C 102/2023-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se podaným návrhem domáhá po žalovaném zaplacení částky 19 970 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že žalovaný byl evidován jako vlastník/provozovatel vozidla [registrační značka], které nemělo v období ode dne 8. 5. 2019 do 31. 10. 2019 (dále jen„ 1. rozhodné období“) a ode dne 1. 11. 2019 do 29. 2. 2020 (dále jen 2. rozhodné období“) sjednané pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení). Žalovaná částka představuje příspěvek za nepojištěné dny a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil. 2. Žalovaný se k návrhu nevyjádřil. Za splnění podmínek § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“), soud rozhodl bez nařízení jednání. 3. Na základě listinných důkazů soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalovaný je provozovatelem osobního automobilu registrační značky [registrační značka] (zjištěno z údajů o vozidle), přičemž v 1. rozhodném období, t. j. 177 dní, k němu neměl sjednáno povinné ručení. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných ve výši 11 505 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč). Splatnost příspěvku nastala dne 16. 3. 2020 (jak vyplývá z výzvy ze dne 30. 1. 2020). Dle upomínky ze dne 13. 5. 2020 byl žalovaný vyzván dále k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 300 Kč. Dále žalovaný neměl k vozidlu v 2. rozhodném období, t. j. 121 dní, sjednáno povinné ručení. Žalobkyně vyzvala žalovaného před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných ve výši 7 865 Kč (denní sazba příspěvku 65 Kč). Splatnost příspěvku nastala dne 23. 11. 2020 (jak vyplývá z výzvy ze dne 9. 9. 2020). Dle upomínky ze dne 7. 1. 2021 byl žalovaný vyzván dále k úhradě nákladů spojených s uplatněním práva 300 Kč. Žalovanému byly dle záznamu o sledování poštovních zásilek zaslány dvě předžalobní upomínky ze dne 6. 10. 2022 a ze dne 18. 10. 2022, kterými byl vyzván k zaplacení jednotlivých dlužných částek. 4. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. 5. Dle § 3 odst. 2 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 6. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit Kanceláři příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 7. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit Kanceláři náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. 8. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč. 9. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 18 a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaný nesplnil svou zákonnou povinnost, když neměl sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) k předmětným vozidlům, v důsledku čehož mu vznikla povinnost uhradit příspěvky do garančního fondu žalobkyně, přičemž výši denní sazby příspěvku stanoví vyhláška. Jelikož žalovaný neuhradil příspěvky do garančního fondu dle výzev, vznikla mu povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním práva. 10. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní a soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku 11 805 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 10 % ročně z částky 11 505 Kč od 17. 3. 2020 do zaplacení a částku 8 165 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 7 865 Kč od 24. 11. 2020 do zaplacení. Žalovaný se dostal s úhradou příspěvků do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (vždy ode dne následujícího po splatnosti příspěvku do zaplacení), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 11. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrady 21% DPH ze součtu odměny a paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).