13 C 32/2023-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem doručeným ke zdejšímu soudu domáhala po žalované zaplacení částky 10 180 Kč s příslušenstvím s tím, že žalovaná coby vlastník/provozovatel osobního automobilu [registrační značka] neměla k tomuto vozidlu 152 dní sjednáno zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, v důsledku čehož jí vznikla povinnost uhradit příspěvek do garančního fondu Žalovaná částka představuje příspěvek za nepojištěné dny a poplatek spojený s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek ve výši 300 Kč za každou upomínku. Žalovaná dluh ani přes výzvu neuhradila. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení. 2. Žalovaná se k žalobě nevyjádřila. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud ve věci bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Žalovaná je vlastníkem/provozovatelem (zjištěno z výpisu údajů o vozidlech), přičemž v období ode dne [datum] do [datum] (tj. 152 dní) k němu neměla sjednáno povinné ručení. Žalobkyně vyzvala žalovanou před podáním žaloby k zaplacení příspěvku nepojištěných ve výši 9 880 Kč (denní sazba 65 Kč) a poplatku 300 Kč za zaslání upomínky, přičemž splatnost nastala dne [datum] (zjištěno z upomínek a z výpisu ze sledování poštovních zásilek). Před podáním žaloby vyzvala zástupkyně žalobkyně žalovanou k zaplacení dluhu (zjištěno z předžalobní výzvy včetně podacího lístku). Žalovaná dlužnou částku ani přes výzvu nezaplatila. 4. Jelikož se jedná o věc s cizím prvkem, když žalovaná je státním příslušníkem Slovenské republiky, zabýval se soud nejdříve otázkou své pravomoci. Při posouzení pravomoci vyšel soud z čl. 14 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 1215/2012 (Brusel I bis), na základě nichž shledal svou pravomoc pro rozhodnutí sporu, neboť žalovaná měla poslední bydliště na území České republiky. Rozhodným právem pro posouzení sporu je pak v souladu s čl. 7 odst. 3 Nařízení Evropského Parlamentu a Rady (EU) č. 593/2008 (Řím I) právo české. 5. Spor mezi účastníky řízení soud posoudil dle zákona č. 168/1999 Sb., o pojištění odpovědnosti z provozu vozidla, ve znění pozdějších předpisů a dle vyhlášky Ministerstva financí č. 205/1999 Sb., kterou se provádí zákon č. 168/1999 Sb. 6. Dle § 3 odst. 2 věta prvá zákona č. 168/1999 Sb. uzavřít pojistnou smlouvu o pojištění odpovědnosti je povinen vlastník tuzemského vozidla nebo řidič cizozemského vozidla, nestanoví-li tento zákon jinak. 7. Dle § 4 odst. 1 zákona č. 168/1999 Sb., vlastník tuzemského vozidla a jeho provozovatel jsou společně a nerozdílně povinni zaplatit [anonymizováno] příspěvek za každý den porušení povinnosti podle § 1 odst. 2; to neplatí, bylo-li vozidlo odcizeno. 8. Dle § 4 odst. 4 zákona č. 168/1999 Sb., osoba povinná k zaplacení příspěvku je povinna zaplatit [anonymizováno] náklady spojené s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek. Dle § 2a vyhlášky č. 205/1999 Sb. výše nákladů žalobkyně spojených s mimosoudním uplatněním práva na příspěvek činí 300 Kč. 9. Dle § 2 odst. 1 písm. h) vyhlášky č. 205/1999 Sb. činí výše denní sazby příspěvku za osobní automobil se zdvihovým objemem válců motoru nad 1 850 cm3 do 2 500 cm3 částku 65 Kč. 10. Žalobkyně je příjemcem příspěvku placeného do garančního fondu vlastníkem popř. provozovatelem vozidla provozovaného bez pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (§ 18 a násl. zákona č. 168/1999 Sb.). Žalovaná nesplnila svoji zákonnou povinnost, když neměla sjednané zákonné pojištění odpovědnosti z provozu vozidla (povinné ručení) k předmětným vozidlům, v důsledku čehož jí vznikla povinnost uhradit příspěvky do garančního fondu žalobkyně, přičemž výši denní sazby příspěvku stanoví vyhláška. Jelikož žalovaná neuhradila příspěvky do garančního fondu dle výzev, vznikla jí povinnost uhradit žalobkyni náklady spojené s uplatněním práva. 11. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalované, aby tvrdila a prokázala, že svůj dluh žalobkyni zaplatila, případně že zaplatila více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaná však zůstala ve sporu pasivní a k žalobě se nevyjádřila. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalované uložil povinnost zaplatit žalobkyni částku ve výši 10 180 Kč spolu se zákonným úrokem z prodlení ve výši 8,25 % ročně z částky 9 880 Kč od [datum] do zaplacení. Žalovaná se dostala s úhradou příspěvku do prodlení, a proto soud přiznal žalobkyni rovněž nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení z jednotlivých dlužných částek (ode dne následujícího po splatnosti příspěvku), a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. 12. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 252 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč. 13. Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).