16 C 141/2022-47 — Okresní soud v Příbrami

1. Právní předchůdce žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na vyklizení nemovitosti s tím, že na základě usnesení o udělení příklepu soudního exekutora [anonymizována dvě slova] z [datum] nabyl vlastnictví k pozemku parc. č. stavební [anonymizováno], jehož součástí je stavba [adresa], rodinný dům a pozemku parc. [číslo] v obci [obec], [katastrální uzemí]. Poté došlo mezi účastníky řízení k jednání o možném prodeji nemovitostí do vlastnictví žalované, která nevedla k úspěšnému konci. Dne [datum] proto byla uzavřena dohoda o narovnání a dohoda o prodloužení lhůty k vystěhování, na základě níž měla žalovaná předat dané nemovitosti žalobci do 30. 6. 2021, současně se zavázala hradit za každý den užívání nemovitostí částku 1 000 Kč. Dne [datum] byl uzavřen dodatek k dohodě o prodloužení lhůty k vystěhování, která byla posunuta do 30. 6. 2022. Od 1. 7. 2022 užívá žalovaná nemovitosti bez právního titulu, o vyklizení byla opakovaně vyzývána. 2. Na písemnou výzvu soudu vůči žalované, aby se k žalobě písemně vyjádřila, tato nikterak nereagovala, při jednání ve věci samé uvedla, že se skutečně z předmětných nemovitostí doposud nevyklidila, neboť nemá možnost jiného bydlení, to se snaží bezvýsledně najít. V červenci 2022 kontaktovala zástupce žalobce s možností prodloužení lhůty k vyklizení, ale byla odmítnuta. Je si vědoma toho, že poté, co rozsudek nabyde právní moci, je povinna nemovitosti vyklidit, od 1. 7. 2022 neplatí za jejich užívání žádnou částku. 3. V průběhu řízení byly předmětné nemovitosti prodány žalobci, soud proto připustil záměnu účastníků na žalující straně usnesením z 14. 10. 2022 č.j. 16 C 141/2022-32. 4. Z výpisu z katastru nemovitostí, dohody o narovnání z [datum] a dohody o prodloužení lhůty k vystěhování z téhož data, dodatku k dohodě o prodloužení lhůty k vystěhování z 11. 6. 2021, předžalobní výzvy z 12. 8. 2022 včetně výpisu z poštovního podacího archu, usnesení soudního exekutora z 1. 4. 2020 a výzvy k vyklizení a předání nemovitostí z 18. 7. 2022, soud zjistil následující skutkový stav věci. Právní předchůdce žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě udělení příklepu dne 1. 4. 2020 v rámci exekučního řízení vedeného proti panu [jméno] [příjmení] a následně je kupní smlouvou z [datum] prodal žalobci. Dne [datum] byla mezi právním předchůdcem žalobce a žalovanou uzavřena jednak dohoda o narovnání, v níž se účastníci dohodli, že si žalovaná od vlastníka odkoupí dané nemovitosti, proto byla dne [datum] uzavřena rezervační smlouva a dne [datum] smlouva kupní, žalovaná složila také rezervační poplatek ve výši 250 000 Kč, nicméně k zaplacení kupní ceny nedošlo, proto vlastník odstoupil od uzavřené kupní smlouvy a uplatnil nárok na sjednanou smluvní pokutu ve výši 60 000 Kč. Současně bylo dohodnuto, že od 1. 7. 2020 je žalovaná povinna hradit za užívání nemovitostí částku 1 000Kč denně, za 146 dnů šlo celkem o 146 000 Kč, tato částka spolu se smluvní pokutou byla splacena z rezervačního poplatku. Současně ve stejný den byla uzavřena i dohoda o prodloužení lhůty k vystěhování, z níž vyplynulo, že žalovaná měla předat vydraženou nemovitost vydražiteli dne 1. 7. 2020, požádala ho o prodloužení lhůty k vystěhování a bylo dohodnuto, že může v předmětných nemovitostech dočasně setrvat na dobu nezbytně nutnou, maximálně však na dobu 12 měsíců s hrazením poplatku za užívání ve výši 1 000 Kč denně. Dne [datum] byla na základě dodatku prodloužena lhůta k vystěhování do 30. 6. 2022. Od 1. 7. 2022 užívá žalovaná nemovitosti bez právního důvodu, za užívání nic neplatí, nemovitosti nevyklidila ani na základě předžalobní výzvy. Žije v nich spolu s dětmi ve věku 16 a 18 let, jedno z dětí je studující a druhé je zaměstnáno, nemá finanční prostředky na složení kauce za pronájem, navíc nemá kam uskladnit věci, jež se v nemovitostech nachází. 5. Podle § 1042 občanského zákoníku, vlastník se může domáhat ochrany proti každému, kdo neprávem do jeho vlastnického práva zasahuje nebo je ruší jinak než tím, že mu věc zadržuje. 6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě v plném rozsahu vyhověl, neboť bylo prokázáno, že žalobce nabyl předmětné nemovitosti na základě kupní smlouvy uzavřené dne [datum], jeho právní předchůdce je získal v exekuční dražbě. Žalovaná od 1. 7. 2020 do 30. 6. 2022 užívala nemovitosti na základě dohody uzavřené s žalobcem, respektive jeho právním předchůdcem, od 1. 7. 2022 je užívá bez právního důvodu a za jejich užívání nehradí žalobci žádnou částku. Lhůtu k vyklizení stanovil soud dle § 160 odst. 1 o. s. ř. na 15 dnů od právní moci daného rozsudku a nestanovil lhůtu delší, přestože žalovaná bydlí v nemovitostech se svými dvěma dětmi, z toho jedním nezletilým, neboť si je již od 1. 7. 2020 vědoma toho, že bude muset předmětné nemovitosti vyklidit, původně si je chtěla odkoupit, ale k uzavření kupní smlouvy nedošlo, nemovitosti prvotně mohla užívat do 30. 6. 2021 na základě dohody uzavřené s právním předchůdcem žalobce, poté jí byla tato lhůta ještě o další rok prodloužena, přesto se z nemovitostí nevyklidila a neučinila tak ani v dalších sedmi měsících, jinak řečeno po dobu dvou let a sedmi měsíců užívá dané nemovitosti s vědomím toho, že bude povinna se z nich vyklidit, nezajistila si za tu dobu bytovou náhradu a posledních 7 měsíců dokonce za užívání nemovitostí ani ničeho neplatí. Jejímu jednání tak není možno poskytovat ochranu, neboť se chová v rozporu s dobrými mravy. Dle názoru soudu měla žalovaná dostatečně dlouhou dobu na to, aby nějaké bydlení sehnala za situace, kdy je zaměstnána a další příjem do rodiny přináší i jedno z jejích dětí, takže je schopna zajistit si jiné bydlení i za cenu složení kauce, popřípadě mohla žádat o sociální bydlení prostřednictvím obce nebo o ubytování v azylovém domě prostřednictvím orgánu sociálně právní ochrany dětí. Ze všech těchto důvodů proto nebyla lhůta k vyklizení stanovena na dobu delší, než je dáno právním předpisem. 7. Ve smyslu § 142 odst. 1 o. s. ř. přiznal soud úspěšnému žalobci právo na náhradu nákladů řízení v celkové výši 15 701,64 Kč, které tvoří jednak 4 x odměna po 1 500 Kč (§ 9 odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb.), a to za převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 25. 1. 2023, 4 režijní paušály po 300 Kč, zaplacený soudní poplatek ve výši 5 000 Kč, 10 půlhodin za ztrátu času jízdou osobním automobilem právního zástupce žalobce z [obec] do [obec] a zpět na jednání soudu a jízdným ve výši 2 501,64 Kč. Při propočtu jízdného vyšel soud z průměrné spotřeby 3,966 l /100 km, ceny nafty ve výši 44,10 Kč za 1 l, počtu ujetých kilometrů (360) a náhrady za opotřebení vozidla ve výši 5,20 Kč za 1 km (vše dle vyhlášky č. 467/2022 Sb.). Právní zástupce žalobce vyúčtoval náklady za jízdné částkou 2 586 Kč, když vycházel z průměrné spotřeby ve výši 4,5 l /100 km, náhradou motorové nafty 47,10 Kč a náhradou za 1 km jízdy 4,70 Kč, s tím, že vyšel z vyhlášky č. 511/2021 Sb., nicméně v daném případě bylo nezbytné vyjít z vyhlášky č. 467/2022 Sb., která nabyla účinnosti k 1. 1. 2023, neboť jednání soudu se konalo až po tomto datu. Ohledně průměrné spotřeby vyšel soud z technického průkazu k vozidlu.