16 C 201/2022-61 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 18 393,57 Kč s příslušenstvím s tím, že dne [datum] byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru se sjednaným disponibilním úvěrovým limitem ve výši 20 000 Kč s tím, že při splnění podmínek byl sjednán i vázaný revolvingový úvěr s maximálním úvěrovým limitem 150 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté peněžní prostředky spolu s úroky a ostatními nároky splácet žalobci ve splátkách po 760 Kč včetně úroků sjednaných ve výši 34,33 %. Celková splatná částka při řádném splácení činila 32 909 Kč. Podpisem smlouvy žalovaný přistoupil i k rámcové smlouvě o skupinovém pojištění pro případ ztráty schopnosti úvěr splácet. Na splátkách doposud uhradil 28 880 Kč. 2. Na základě výzvy soudu doplnil žalobce skutková tvrzení žaloby tak, že žalovaný čerpal úvěr ve výši 20 000 Kč výhradně, přičemž v rámci zkoumání jeho úvěruschopnosti vyšel žalobce z tvrzení žalovaného k jeho majetkovým poměrům, z nichž vyplynulo, že dosahuje příjmu ve výši 27 000 Kč měsíčně, bydlí u rodičů, nemá žádné srážky ze mzdy a exekuce, tedy závazky po splatnosti, na splátky půjček a úvěrů platí 5 000 Kč měsíčně, na nájemné 6 000 Kč měsíčně, je ženatý a má dvě vyživovací povinnosti. Žalobce tato tvrzení prověřil, kdy vyšel i z databáze Českého statistického úřadu a výdaje žalovaného stanovil částkou 7 750 Kč, k tomu byly připočteny splátky sjednaného úvěru ve výši 760 Kč, výdaje na další jeho splátky ve výši 3 939 Kč a výdaje na bydlení ve výši 6 000 Kč. Ty sice nebyly do zprávy o zkoumání úvěruschopnosti uvedeny, ale s nájemným tak na straně výdajové bylo počítáno a tato částka byla žalobcem zohledněna. Dále žalobce vyšel z příjmu žalovaného ve výši 20 536 Kč. Po odečtení výdajů od příjmů zůstával žalovanému disponibilní příjem ve výši 2 087 Kč. Současně byla provedena i lustrace v insolvenčním rejstříku, v registrech Solus a CEE. 3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru z [datum] včetně všeobecných pojistných podmínek a sazebníku, upomínek, platební historie, zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, odstoupení od smlouvy z 3. 1. 2022 a 4. 4. 2022 včetně výpisu z poštovního podacího archu, výpisu z účtu žalobce a výpisu z účtu žalovaného za prosinec 2018 soud zjistil následující skutkový stav věci. Mezi účastníky řízení byla dne [datum] uzavřena elektronicky smlouva o spotřebitelském úvěru se sjednaným úvěrovým rámcem do 20 000 Kč, přičemž ve smlouvě byl uveden čistý příjem žalovaného ve výši 27 000 Kč se spláceným nájemným/hypotékou ve výši 6 000 Kč a splátkami úvěru leasingů a půjček ve výši 5 000 Kč, k osobním poměrům žalovaný uvedl, že je ženatý, má dvě vyživovací povinnosti, bydlí u rodičů. Splátky úvěru byly sjednány částkou 760 Kč měsíčně, smluvené úroky činily 34,33 % ročně a sjednáno bylo i pojištění úvěru. Před poskytnutím úvěru posoudil žalobce úvěruschopnost žalovaného, který doložil občanský a řidičský průkaz, dále byla provedena kontrola prostřednictvím centrální evidence exekucí a insolvenčního rejstříku s tím, že podle zprávy o posouzení úvěruschopnosti žalovaného vyšel žalobce z čistého příjmu žalovaného ve výši 20 536 Kč, z výše splátek jiných úvěr ve výši 3 939 Kč měsíčně, u výdajů ohledně nájemného nebo bydlení je uvedena nula stejně jako u jiných závazků (například výživného). Rozdíl příjmů a výdajů žalovaného byl vyčíslen na 16 597 Kč a žalovaný tak byl shledán úvěruschopným. Žalobci byl předložen výpis z účtu žalovaného za prosinec 2018, z něhož vyplývá mzda ve výši 20 536 Kč. Žalovaný doposud na předmětný dluh zaplatil 28 800 Kč. 4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o spotřebitelském úvěru je neplatná ve smyslu § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru, neboť žalobce řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného před tím, než mu úvěr poskytl. Ze zprávy o posouzení úvěruschopnosti vyplývá, že žalobce vyšel toliko z čistého příjmu žalovaného, doloženého výpisem z jeho účtu za prosinec 2018 ve výši 20 536 Kč a ze splátek jiných úvěrů ve výši 3 939 Kč, žádné jiné výdaje na straně žalovaného započteny nebyly, tedy ani výdaje na bydlení a 2 vyživovací povinnosti a to přesto, že žalovaný uváděl náklady na bydlení ve výši 6 000 Kč a zmiňoval dvě vyživovací povinnosti. Tvrzení žalující strany, kterou soud vyzýval, aby doložila zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, že fakticky s částkou na nájemné počítala, je pak vyvráceno její zprávou o posouzení úvěruschopnosti žalovaného, kde je uveden rozdíl příjmů a výdajů částkou 16 597 Kč, z čehož je tedy evidentní, že žalobce odečetl od čistého příjmu žalovaného pouze splátky úvěrů, žádná další vydání žalovaného nepočítal a pak tím pádem zvýšil jeho bonitu a posoudil ho jako úvěruschopného, což je však v rozporu s údaji, které žalovaný žalobci poskytl a vede k neplatnosti uzavřené úvěrové smlouvy. V tomto směru soud odkazuje například na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-18, případně rozsudek Ústavního soudu, sp. zn. III ÚS 4129/2008, jakož i na rozsudek Soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu článku 8 a 23 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES z 23. 4. 2008, podle něhož jsou soudy povinny zkoumat platnost uzavřených smluv z úřední povinnosti. S ohledem na stanovisko soudu, který považuje díky nedostatečnému zkoumání úvěruschopnosti žalovaného uzavřenou smlouvu za neplatnou, jsou si pak strany sporu povinny vrátit plnění, které jim bylo poskytnuto, žalovaný v daném případě získal úvěr ve výši 20 000 Kč, zaplatil však na něj již 28 880 Kč, tedy více než činila předmětná jistina, a proto byla žaloba v plném rozsahu zamítnuta. 6. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odst. 1 o. s. ř., kdy by právo na náhradu nákladů řízení příslušelo plně úspěšnému žalovanému, ten však byl ve věci nečinný, vznik ani výši nákladů neprokázal, a proto je soud nepřiznal žádnému z účastníků řízení.