20 C 67/2023-65 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou doručenou zdejšímu soudu dne 27. 7. 2023 se žalobkyně domáhá po žalovaném zaplacení částky 41 782,36 Kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně [právnická osoba] [příjmení] [příjmení] [anonymizováno] and [právnická osoba], [IČO], (dále jen„ právní předchůdkyně žalobkyně“) a) uzavřela s žalovaným dne 4. 3. 2020 smlouvu o kontokorentním úvěru [číslo]. Žalobkyně poskytla žalovanému peněžní prostředky v úvěrovém rámci až do výše 5 000 Kč k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet]. Za čerpání kontokorentu se žalovaný zavázal hradit úrok ve výši 18% ročně a dále poplatky za poskytnuté bankovní služby dle smlouvy. Žalovaný se zavázal dluh splácet průběžně, formou odepsání peněžních prostředků ze svého účtu, za tím účelem byl povinen zajistit na účtu dostatečný zůstatek. Smlouvou bylo sjednáno, že překročení úvěrového rámce nebo neuhrazení splatného dluhu je důvodem pro odstoupení banky od smlouvy. Vzhledem k tomu, že žalovaný porušil své povinnosti, banka prohlásila celý kontokorentní úvěr za splatný a ke dni 13. 5. 2022 odstoupila od smlouvy. Vyzvala žalovaného k úhradě jistiny ve výši 11 692,84 Kč. Dále se předchůdkyně žalobkyně za b) uzavřela s žalovaným dne 22. 9. 2022 smlouvu o úvěru Presto Půjčka [číslo] (původně [anonymizováno]), na základě které poskytla žalovanému úvěr ve výši 51 500 Kč, přičemž úvěr byl žalovaný povinen splácet v pravidelných měsíčních splátkách po 2 351 Kč. Žalovaný nehradil sjednané splátky úvěru řádně a včas, proto banka ke dni 9. 3. 2022 prohlásila úvěr za splatný a vyzvala žalovaného k úhradě celkové částky ve výši 31 720 Kč. Pohledávky se žalovaným byla na základě smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 postoupena žalobkyni. Žalovaný přes předžalobní upomínku neuhradil ničeho. 2. Žalovaný se k podané žalobě nevyjádřil. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen, „o. s. ř.“) rozhodl soud bez nařízení jednání. 3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. a) Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 4. 3. 2020 uzavřena smlouva o kontokorentním úvěru [číslo], na základě které žalobkyně poskytovala žalovanému peněžní prostředky v úvěrovém rámci až do výše 5 000 Kč k běžnému účtu žalovaného č. [bankovní účet] (zjištěno z podepsaného návrhu žalovaným na uzavření smlouvy o poskytnutí kontokorentního úvěru ze dne 3. 3. 2020 a z akceptačního dopisu předchůdkyně žalobkyně ze dne 4. 3. 2020, včetně sazebníku odměn předchůdkyně žalobkyně ke dni 13. 1. 2018 a obecných obchodních podmínek platných ke dni 1. 7. 2018). Bankovní účet žalovaného byl veden na základě rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 2. 1. 2019 (zjištěno z rámcové smlouvy o poskytování bankovních služeb ze dne 2. 1. 2019). Skutečnost, že úvěr žalovaného byl zesplatněn, byla žalovanému oznámena (zjištěno z dopisu o zesplatnění ze dne 11. 5. 2022). b) Mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným byla dne 22. 9. 2020 uzavřena smlouva o úvěru Presto Půjčka (zjištěno z podepsaného návrhu žalovaným na uzavření smlouvy o úvěru ze dne 22. 9. 2020, zjištěno z akceptačního dopisu ze dne 22. 9. 2020). Skutečnost, že úvěr žalovaného byl zesplatněn, byla žalovanému oznámena (zjištěno z dopisu o zesplatnění ze dne 9. 3. 2022). Pohledávka byla platně postoupena na žalobkyni s účinností ke dni 15. 12. 2022 (zjištěno ze Smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 15. 12. 2022 uzavřené mezi žalobkyní a právní předchůdkyní žalobkyně včetně oznámení o okamžiku postoupení), což bylo žalovanému oznámeno dopisem ze dne 5. 1. 2023 (zjištěno z oznámení a z podacího poštovního archu). Před podáním žaloby byl žalovaný k zaplacení vyzván (zjištěno z upomínky ze dne 28. 6. 2023 včetně podacího lístku ze dne 29. 6. 2023. 4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění ke dni uzavření úvěru a z občanského zákoníku. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky. 5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti). 6. Podle § 1879 občanského zákoníku věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována. 7. Ohledně příslušenství pohledávky soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb. Výše smluvních úroků (poplatku) byla sjednána v souladu s dobrými mravy, přičemž ke stejnému závěru došel i Nejvyšší soud ČR ve svém rozhodnutí sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které přesahují 60 %, byly sjednány v rozporu s dobrými mravy. 8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala platné uzavření smluv o spotřebitelském úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z těchto smlouv řádně neplnil, když právní předchůdkyni žalobkyně neuhradil řádně a včas sjednané splátky. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. 9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, přičemž bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl a žalovanému uložil povinnost zaplatit žalobkyni z titulu smlouvy o kontokorentním úvěru částku 11 692,84 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 11 692,84 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 18,00 % ročně z částky 11 692,84 Kč od 14. 5. 2022 do zaplacení a ze smlouvy o úvěru částku (Presto Půjčka) ve výši 30 089,52 Kč s kapitalizovaným zákonným úrokem z prodlení ve výši 686,88 Kč, s kapitalizovaným úrokem ve výši 944,09 Kč, se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 30 089,52 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení, s úrokem ve výši 8,90 % ročně z částky 30 089,52 Kč od 10. 3. 2022 do zaplacení. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení v částce 3 850 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle § 14b advokátního tarifu, neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, který podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají z odměny za tři úkony právní služby po 300 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby), tj. 900 Kč, tří paušálních náhrad hotových výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, 21% DPH ze součtu odměny a režijních paušálů, tj. 252 Kč, a zaplaceného soudního poplatku ve výši 1 672 Kč Lhůtu k plnění soud určil podle § 160 odst. 1 o. s. ř. třídenní s povinností plnit k rukám advokáta (§ 149 odst. 1 o. s. ř.).