21 C 109/2023-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 17. 3. 2023 domáhá, aby jí žalovaný zaplatil 58 075,49 Kč se zákonným úrokem z prodlení ve výši 11,75 % ročně z částky 58 075,49 Kč od 25. 3. 2022 do zaplacení. 2. Žalobkyně uvedla, že, jakožto dodavatel poslední instance (DPI), ve smyslu § 12a-12c zákona 458/2000 Sb., dodávala žalovanému elektřinu do odběrného místa [obec a číslo], [obec], PSČ [PSČ], vedeného pod č. [anonymizována dvě slova]: [číslo] s tím, že žalovanému zajistila dodávku elektřiny v režimu dodavatele poslední instance poté, co jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou. Za období od 14. 10. 2021 do 20. 2. 2022 vystavila žalobkyně žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] ze dne 10. 3. 2022 s datem splatnosti 24. 3. 2022 znějící na částku 58 075,49 Kč. Datum splatnosti faktury bylo stanoveno v souladu s všeobecnými obchodními podmínkami žalobce, jimiž se vztah účastníků řídí, a podle nichž splatnost faktury nastává 15. dne od jejího vystavení. Faktura byla žalobkyní zaslána žalovanému na poslední žalovaným uvedenou adresu. 3. Žalovaný svůj dluh vůči žalobkyni ke dni podání tohoto návrhu neuhradil ani zčásti, v důsledku čehož eviduje žalobkyně za žalovaným ke dni podání tohoto návrhu pohledávku z titulu nezaplacené faktury za odběr elektřiny ve výši 58 075,49 Kč spolu s příslušenstvím 4. Žalovaný se ve věci uvedl, že s celou výší dluh souhlasí a dluh uhradí, a navrhl, aby mu soud uložil zaplatit vymáhanou pohledávku ve splátkách. 5. Z provedeného dokazování se podává: i. Žalobkyně žalovanému zajistila dodávku elektřiny v režimu dodavatele poslední instance poté, co jeho původní dodavatel ztratil možnost obchodovat s elektřinou, a to v období od 14. 10. 2021 do 20. 2. 2022 (nesporná tvrzení účastníků). ii. Dne 10. 3. 2022 žalobkyně vystavila žalovanému fakturu za sdružené služby dodávky elektřiny [číslo] v období od 14. 10. 2021 do 20. 2. 2022 s datem splatnosti 24. 3. 2022 znějící na částku 58 075,49 Kč. iii. Dne 3. 1. 2013 vyzval zástupce žalobkyně žalovaného k zaplacení pohledávky ve výši 58 075,49 Kč s příslušenstvím. Výzva byla žalovanému odeslána téhož dne (viz Věc: výzva k plnění podle ustanovení § 142a zák. č. 99/1963 Sb. ze dne 3. 1. 2023 a poštovní podací arch). 6. Podle § 2 odst. 2 písm. a) bodu 17 zákona č. 458/2000 Sb., o podmínkách podnikání a o výkonu státní správy v energetických odvětvích a o změně některých zákonů znění účinné do 31. 12. 2021 (dále jen„ energetický zákon“) se dále se pro účely tohoto zákona rozumí v elektroenergetice zákazníkem osoba, která nakupuje elektřinu pro své vlastní konečné užití v odběrném místě. 7. Podle § 12a odst. 2 energetického zákona dodavatel poslední instance dodává elektřinu nebo plyn zákazníkovi, jehož dodavatel elektřiny nebo plynu pozbyl oprávnění nebo jako subjekt zúčtování nesplňuje finanční podmínky zúčtování odchylek nebo v případě dodávky elektřiny na základě smlouvy o sdružených službách dodávky elektřiny nemá zajištěnu související službu v elektroenergetice nebo v případě dodávky plynu na základě smlouvy o sdružených službách dodávky plynu nemá zajištěnu související službu v plynárenství. Tato povinnost vzniká dnem, kdy operátor trhu oznámí dodavateli poslední instance registrační číslo odběrného místa dotčeného zákazníka, v němž nikdo neodpovídá za odchylku, trvá nejdéle 6 měsíců a nevztahuje se na zákazníka, jehož spotřeba plynu za posledních 12 měsíců byla vyšší než 630 MWh. 8. Podle § 28 odst. 2 písm. j. energetického zákona je zákazník povinen uhradit dodavateli poslední instance dodávku elektřiny podle § 12a, a to od okamžiku zahájení této dodávky. 9. Vzhledem k tomu, že se žalobkyni předloženými listinnými důkazy podařilo prokázat tvrzení obsažená v žalobě, rozhodl soud s odkazem na citovaná zákonná ustanovení tak, je uvedeno ve výroku I. tohoto rozsudku a žalobě zcela vyhověl. 10. O nákladech řízení soud rozhodl podle § 151 odst. 1 za použití § 142 odst. 1 a 2 a § 142a odst. 1 o. s. ř. tak, že ve věci zcela úspěšné žalobkyni přiznal nárok na náhradu nákladů řízení. 11. Při rozhodování o nákladech řízení soud postupoval podle vyhlášky Ministerstva spravedlnosti č. 177/1996 Sb., advokátního tarifu (dále jen„ AT“). Tarifní hodnotu určil podle § 8 odst. 1 AT ve výši 58 075,49 Kč Náklady řízení sestávají z odměny za čtyři úkony právní služby po 3 460 Kč (převzetí a příprava zastoupení, výzva k plnění a sepsání žaloby, účast na jednání konaném dne 28. 8. 2023), tj. 13 840 Kč, čtyř paušálních náhrad hotových výdajů po 300 Kč, tj. 1 200 Kč (§ 13 odst. 4 AT), zaplaceného soudního poplatku ve výši 2 324 Kč, náhrady z promeškaný čas advokáta žalobkyně za 3 hodiny v celkové výši 600 Kč a náhrada cestovních výdajů na jednání 28. 8. 2023 ve výši 1 149,27 Kč vč. DPH, 21 % DPH ze součtu odměny, režijních paušálů, ztráty za promeškaný čas ve výši 3 284,40 Kč. Žalobkyni tak v průběhu řízení vznikly náklady ve výši 22 397,67 Kč. 12. Soud uložil žalovanému hradit předmětný dluh žalobkyni ve splátkách, protože tak navrhl žalovaný (aniž navrhl konkrétní výši splátek) a žalobkyně s tím vyjádřila souhlas a navrhla, aby součet jednotlivých splátek činil měsíčně 6 000 Kč.