16 C 71/2024-54 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na snížení výživného na svého zletilého syna (žalovaného) od prosince 2022 na částku 1 800 Kč měsíčně s tím, že se mu dlouhodobě zhoršil zdravotní stav, jeho manželka pobírá invalidní důchod, májí společnou dceru , Anonymizováno, , narozenou , datum, , s níž dojíždí na ortopedii do , Anonymizováno, , neboť má vrozenou vadu rukou a na alergologii do , právnická osoba, , což je finančně nákladné.2. Žalovaný se snížením výživného nesouhlasil.3. K jednání nařízenému soudem na 22. 5. 2024 se žalobce nedostavil, žádné listiny, které byly spolu s předvoláním vyžadovány, soudu nepředložil, den před jednáním požádal o odročení jednání s tím, že je nemocný a nemoc bude dokladovat, což neučinil. Soud jeho omluvu nepovažoval za včasnou ani důvodnou a podle § 101 odstavec 3 o.s.ř. jednal v jeho nepřítomnosti.4. Z rozsudku zdejšího soudu z 13. 12. 2018 č. j. 15 p 34/2005 -77 soud zjistil a vzal za prokázané, že tímto rozhodnutím byla schválena dohoda rodičů o zvýšení výživného na tehdy nezletilého žalovaného, na jejímž základě se žalobce zavázal přispívat na výživu syna od 1. 9. 2018 částkou 4 000 Kč měsíčně. V době rozhodování měl již žalovaný zdravotní problémy, neboť trpěl epilepsií a byla u něj diagnostikována lehká mentální retardace s poruchou chování, navštěvoval speciální základní školu v Příbrami, měl problémy se soustředěním, bydlel s matkou a jeho starším bratrem v pronajatém bytě, nosil dioptrické brýle, žalobce se s ním nestýkal, nedával mu žádné dárky. Příjem žalobce činil 20 300 Kč měsíčně, byl ženatý a bydlel rodinném domě manželky, které přispíval na hypotéku a služby spojené s bydlením částkou 6 000 Kč měsíčně a měl exekuce, na něž mu bylo sráženo 9 000 Kč měsíčně. Manželka otce neměla žádnou vyživovací povinnost, pracovala jako poštovní úřednice s příjmem 14 -15 000 Kč měsíčně. Matka žalovaného dosahovala příjmu 22 000 Kč čistého měsíčně.5. Z potvrzení o studiu z 11. 4. 2023 a 29. 4. 2024, rozhodnutí o povolení opakování ročníku z 24. 2. 2021, rozhodnutí o přerušení vzdělávání z 24. 11. 2021, lékařské zprávy z 9. 2. 2024, oznámení o výši důchodu pobíraného žalovaným, zpráv úřadu práce, sdělení Odborného učiliště , adresa, , vyjádření žalovaného a jeho obecné zmocněnkyně soud zjistil a vzal za prokázané, že žalovaný nastoupil ve školním roce 2019/2020 na střední odborné učiliště na obor , Anonymizováno, , tento ročník následně opakoval z důvodu covidu 19, školní rok 2021/2022 nedokončil a studium dne 24. 11. 2021 přerušil. Dne 1. 9. 2023 nastoupil opět do prvního ročníku daného oboru, který úspěšně absolvoval a postoupil do druhého ročníku, v němž prospívá. Školu by měl ukončit v příštím roce a uvažuje o studiu oboru automechanik. Žije s matkou a jejím manželem v nájemním bytě, má diagnostikovánu lehkou mentální retardaci a epilepsii, ohledně níž mu byla zvýšena medikace. Pobírá invalidní důchod prvního stupně ve výši 8 671 Kč měsíčně, s žalobcem se nestýká, tento na něj výživné řádně nehradí, má na něm aktuálně dluh ve výši 110 091 Kč. Po dobu přerušeného studia byl žalovaný evidován u úřadu práce, který s ním dne 30. 5. 2022 sepsal individuální akční plán ke zvýšení možnosti jeho uplatnění na trhu práce.6. K majetkovým poměrům obecné zmocněnkyně (matky) žalovaného byla doložena její pracovní smlouva, potvrzení o jejím příjmu a příjmu jejího manžela. Z těchto důkazů vyplynulo, že obecná zmocněnkyně byla do března 2024 zaměstnána u firmy , adresa, , v roce 2023 zde dosahovala příjmu 21 804 Kč čistého měsíčně a od ledna do března 2024 ve výši 16 415 Kč čistého měsíčně, pracovní poměr z fyzických a psychických důvodů rozvázala a dne 15. 5. 2024 nastoupila k , právnická osoba, , adresa, do pracovního poměru na dobu určitou do 31. 12. 2024 se sjednaným platem 20 930 Kč hrubého měsíčně. Manžel obecné zmocněnkyně je u technických služeb rovněž zaměstnán, dosahuje zde příjmu 32 086 Kč čistého měsíčně, byla mu diagnostikována roztroušená skleróza, kvůli čemuž jezdí pravidelně na kontroly do Prahy.7. Z výplatních pásek doložených žalobcem bylo prokázáno, že v červenci 2023 dosáhl příjmu ve výši 9 918 Kč a v srpnu 2023 ve výši 8 431 Kč čistého.8. Z usnesení Okresního soudu v Písku z 26. 10. 2023, č. j. 9 C 345/2023 - 40 soud zjistil, že žalovaný vedl proti žalobci řízení o výživné zletilého dítěte, jímž se domáhal výživného ve výši 4 000 Kč měsíčně. Soud řízení zastavil pro překážku věci rozhodnuté, když vyšel ze shora citovaného rozsudku z 13. 12. 2018, jímž bylo výživné v této výši určeno. Rozhodnutí soudu nabylo právní moci dne 24. 11. 2023.9. Podle § 911 občanského zákoníku, výživné lze přiznat, jestliže oprávněný není schopen sám se živit.10. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud návrh žalobce na snížení výživného od prosince 2022 na částku 1 800 Kč měsíčně zamítl, neboť má za to, že nebylo prokázáno, že by na jeho straně nastala taková změna poměrů, která by odůvodňoval zpětné snížení výživného na jím požadovanou částku. Žalobce odůvodnil podání žaloby zhoršením svého zdravotního stavu, který však nikterak nedokladoval, snížení příjmu prokazoval výplatními páskami z července a srpna 2023, nikoliv od prosince 2022 dosud, z předložených pásek nelze zjistit, z jakého důvodu došlo u žalobce k poklesu příjmů, zda skutečně v důsledku zhoršení jeho zdravotního stavu či z jiných příčin, například díky zkrácenému pracovnímu úvazku, čerpání dovolené, pracovní neschopnosti, apod. a nebylo ani prokázáno, zda případný pokles příjmu u žalobce byl způsoben objektivnímu důvody, tedy bez jeho zavinění. Bylo na žalobci, aby prokázal změnu poměrů na své straně, jeho žádost o odročení jednání byla dle názoru soudu účelová, neboť nebylo prokázáno, že by byl v den jednání zdravotně indisponován, nadto měly být jeho majetkové poměry prokázány zejména listinnými důkazy, které, ač byly soudem vyžadovány, nedoložil, neprokázal ani majetkové poměry manželky (výše invalidního důchodu, příjem ze zaměstnání, úspory, atd.) a v důsledku své nečinnosti neunesl důkazní břemeno ohledně změny poměrů a soudu nezbylo, než jeho žalobu zamítnout.11. O nákladech řízení bylo rozhodnuto podle § 142 odstavec 1 o.s.ř. tak, že nebyly přiznány žádnému z účastníků řízení, když toto právo by příslušelo žalovanému, který byl ve věci úspěšný, ale náhradu nákladů řízení nepožadoval.