16 C 72/2024-20 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 30 544,88 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o spotřebitelském úvěru, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru včetně smluvních podmínek, dokladu o vyplacení úvěru, splátkového kalendáře, rozkladu plateb, upomínek včetně dodejek a předžalobní výzvy soud zjistil následující skutkový stav věci. Dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 30 000 Kč se sjednanými úroky 111,33 % ročně. Úvěr s příslušenstvím měl žalovaný uhradit ve 30 po 2 912 Kč měsíčně, pro případ prodlení byla sjednána smluvní pokuta ve výši 499 Kč za každé prodlení s úhradou některé ze splátek, maximálně do částky 2 999 Kč a v případě zesplatnění úvěru činila smluvní pokuta 0,1 % z dlužné částky denně. Žalovaný doposud na předmětný dluh uhradil 41 888 Kč. Podle tvrzení žaloby dluží na jistině 24 451,24 Kč, na smluvní pokutě propočtené od 12. 9. 2023 do 15. 4. 2024 částku 4 694,64 Kč a 499 Kč a na upomínkách 900 Kč.4. S ohledem na shoda popsaný skutkový stav věci soud žalobu zcela zamítl, neboť žalobce neprokázal zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, což způsobuje absolutní neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy dle § 87 zákona o spotřebitelském úvěru. V tomto směru soud odkazuje i na rozsudek soudního dvora Evropské unie z 5. 3. 2020 v řízení o předběžné otázce týkající se výkladu čl. 28 a 3 Směrnice Evropského parlamentu a Rady č. 2008/48/ES z 23. 4. 2008, případně na rozsudek Krajského soudu v Praze 18. 2. 2020, č. j. 20 Co 295/2019 - 86 nebo na rozsudek Ústavního soudu sp. zn. III ÚS 4129/2008. Kromě toho má soud za to, že smlouva je neplatná i pro nepřiměřená ujednání s ohledem na výši úrokové sazby, která přesáhla 60 % jistiny, což je v rozporu s rozhodnutím Nejvyššího soudu sp. zn. 21 Cdo 1484/2004 a § 588 občanského zákoníku. Z uvedených důvodů by měl žalobce nárok na vrácení poskytnuté jistiny z titulu bezdůvodného obohacení, ta mu však již byla uhrazena (žalovaný na dluh zaplatil 41 888 kč), proto byla žaloba zcela zamítnuta.5. S ohledem na plný úspěch žalovaného ve věci by mu dle § 142 odst. 1 o.s.ř. příslušelo právo na náhradu nákladů řízení, ve věci však zůstal nečinný a výši ani vznik nákladů řízení neprokázal, proto soud o nákladech rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku II tohoto rozsudku.