9 C 185/2024-38 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se návrhem podaným u soudu dne 5. 10. 2024 domáhala po žalované zaplacení celkem 30 910 Kč s příslušenstvím z titulu smlouvy o úvěru č. , hodnota, , kterou žalovaná uzavřela dne 28. 1. 2022 s právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, ., IČO , IČO, (dále jen „právní předchůdkyně žalobkyně“). Na základě této smlouvy byla žalované přenechaná částka 18 000 Kč. Žalovaná se zavázala poskytnutou částku vrátit včetně úroku ve výši 913 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 487 Kč a poplatku za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 240 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Celkem se tak zavázala splatit 33 460 Kč. Vrátila však jen 11 550 Kč. Žalovaná částka byla složena z dlužné jistiny 12 075,92 Kč, úroku 482,41 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru 5 670 Kč, poplatku za administrativní činnost 1 598,81 Kč a poplatku za umožnění splácet v místě bydliště 2 082,86 Kč. Žalobkyně dále uplatnila nárok na smluvní pokutu ve výši 9 000 Kč, zákonný úrok z prodlení ve výši 15 % ročně z částky 12 558,33 Kč ode dne 23. 4. 2024 do zaplacení a úroku ve výši 8 % ročně z částky 12 075,92 Kč ode dne 23. 4. 2024 do zaplacení.2. Žalovaná neuznala žalobou uplatněný nárok. Potvrdila, že jí právní předchůdkyně žalobkyně přenechala 18 000 Kč a že již vrátila 11 550 Kč.3. Soud projednal věc při jednání dne 28. 11. 2024 a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Právní předchůdkyně žalobkyně podepsala s žalovanou dne 28. 1. 2022 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalované téhož dne přenechala v hotovosti 18 000 Kč (zjištěno z úvěrové smlouvy a ze shodných tvrzení účastníků). Žalovaná se zavázala poskytnuté peníze vrátit včetně úroku ve výši 913 Kč, poplatku za poskytnutí úvěru ve výši 8 820 Kč, poplatku za administrativní činnost ve výši 2 487 Kč a poplatku za umožnění splácet v hotovosti v místě bydliště ve výši 3 240 Kč, a to ve 14měsíčních splátkách po 2 390 Kč. Celková částka splatná žalovanou tak činila 33 460 Kč (vše zjištěno z téže smlouvy). Dle žádosti o úvěr vyplněné dne 28. 1. 2022 činil měsíční příjem žalované 14 433 Kč a měsíční výdaje 11 093 Kč (z toho náklady na bydlení a energie 3 000 Kč, náklady na dopravu, jídlo a osobní náklady 6 320 Kč a srážky ze mzdy 1 773 Kč). Žalovaná nehradila splátky řádně a včas. Do začátku soudního řízení vrátila 11 550 Kč (zjištěno z přehledu splácení a ze shodných tvrzení účastníků). Dle smlouvy o postoupení pohledávek ze dne 20. 5. 2024 včetně seznamu postoupených pohledávek právní předchůdkyně žalobkyně postoupila pohledávku za žalovanou žalobkyni. Dle dopisu ze dne 10. 9. 2024 žalobkyně vyzvala žalovanou k zaplacení 36 304,95 Kč, a to do dne 25. 9. 2024. Dle podacího lístku odeslala tento dopis žalované dne 11. 9. 2024.5. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalované z údajů sdělených žalovanou a z pracovní smlouvy a z výplatních pásek. Žádné listiny však k žalobě nebyly připojeny, žalobkyně je neměla k dispozici. Věřitel před poskytnutím úvěru přitom musí zjišťovat, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žadatele o úvěr. Nesmí spoléhat jen na údaje tvrzené žadatelem, vždy je musí ověřit, což právní předchůdkyně žalobkyně neučinila. Takový postup není řádným posouzením úvěruschopnosti.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovanou coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba byla podána po právu jen z části. V řízení žalobkyně prokázala, že její právní předchůdkyně přenechala žalované 18 000 Kč. Smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Právní předchůdkyně žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V daném případě právní předchůdkyně žalobkyně žádným způsobem nezjišťovala, jaké jsou skutečné příjmy a výdaje žalované, spoléhala se jen na jí sdělené údaje. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky.14. Právní předchůdkyně žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalované tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu (§ 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru). Vrátila 11 550 Kč. Soud jí proto uložil povinnost zaplatit žalobkyni 6 450 Kč (18 000 – 11 550), a to včetně zákonného úroku z prodlení (§ 1970 o. z.) ve výši 12,75 % ročně ode dne 26. 9. 2024 do zaplacení (výše zákonného úroku z prodlení byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení). Splatnost soud určil dle § 1958 odst. 2 o. z. podle výzvy k plnění, v níž žalobkyně poskytla žalované lhůtu k zaplacení do 25. 9. 2024. Protože žalovaná svou povinnost ve stanovené lhůtě nesplnila, dostala se následujícího dne do prodlení. Lhůtu k plnění soud stanovil podle § 160 odst. 1 věta za středníkem o. s. ř. v měsíčních splátkách po 1 500 Kč splatných vždy ke každému 25. dni v měsíci počínaje měsícem následujícím po právní moci toh