9 C 92/2024-45 — Okresní soud v Příbrami

1. Tento rozsudek obsahuje zkrácené odůvodnění v souladu s § 157 odst. 4 zákona č. 99/1963 Sb., občanský soudní řád (dále jen „o. s. ř.“).2. Předmětem řízení bylo zrušení a vypořádání podílového spoluvlastnictví účastníků k nemovitým věcem v katastrálním území , adresa, , zapsaným na listu vlastnictví č. , hodnota, , a to konkrétně k pozemkům parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , Anonymizováno, /, Anonymizováno, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , parc. č. , hodnota, , jehož součástí je budova č. p. , Anonymizováno, , a parc. č. , hodnota, .3. Soud dospěl k následujícímu závěru o skutkovém stavu věci. Žalobce a žalovaná vlastní shora uvedené nemovité věci, každý podíl o velikosti ½. Nemovité věci jsou tvořeny jednou bytovou jednotkou a přilehlými pozemky. Jejich hodnota je nejméně 9 000 000 Kč. Ani jeden z účastníků nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení druhého.4. Podle § 1140 odst. 1 zákona č. 89/2012 Sb., občanského zákoníku (dále jen „o. z.“), nikdo nemůže být nucen ve spoluvlastnictví setrvat.5. Podle § 1143 o. z. nedohodnou-li se spoluvlastníci o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne o něm na návrh některého ze spoluvlastníků soud. Rozhodne-li soud o zrušení spoluvlastnictví, rozhodne zároveň o způsobu vypořádání spoluvlastníků.6. Podle § 1144 odst. 1 o. z. je-li to možné, rozhodne soud o rozdělení společné věci; věc ale nemůže rozdělit, snížila-li by se tím podstatně její hodnota.7. Podle § 1147 o. z. není-li rozdělení společné věci dobře možné, přikáže ji soud za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě; v odůvodněném případě může soud rozhodnout, že věc bude dražena jen mezi spoluvlastníky.8. Z citovaných ustanovení vyplývá, že spoluvlastníky nelze zásadně nutit, aby proti své vůli setrvávali ve spoluvlastnickém vztahu, a že žalobce nemusí tvrdit ani prokazovat důvody, pro které není další zachování spoluvlastnického vztahu opodstatněno. Je tedy namístě spoluvlastnictví zrušit a vypořádat. Při rozhodování o zrušení a vypořádání spoluvlastnictví není soud vázán žalobním návrhem a je povinen dodržet zákonné pořadí způsobů vypořádání. Soud musí nejprve zkoumat možnost rozdělení společné věci. Přihlédne přitom k velikosti podílů a účelnému využití věci. Není-li rozdělení společné věci dobře možné, pak ji soud přikáže za přiměřenou náhradu jednomu nebo více spoluvlastníkům. Nechce-li věc žádný ze spoluvlastníků, případně není-li solventní, nařídí soud prodej věci ve veřejné dražbě.9. Soud dospěl k závěru, že žaloba byla podána důvodně. Žalobce již nechce nadále setrvávat ve spoluvlastnictví s žalovanou, protože se však nedohodli na zrušení spoluvlastnictví mimosoudně, rozhodl o něm soud (výrok I.). Současně rozhodl o způsobu jeho vypořádání. Jak bylo uvedeno výše, soud je vázán zákonným pořadím způsobů vypořádání. Pokud jde o první způsob vypořádání, dospěl soud k závěru, že reálné rozdělení společných nemovitých věcí není možné. Jedná se totiž o jednu bytovou jednotku, přičemž možnost rozdělení oba účastníci vyloučili (neprojevili tedy zájem nést eventuální náklady na stavebně-technické úpravy). Přilehlé pozemky rovněž není možné rozdělit tak, aby byly účelně využitelné, snížila by se tak podstatně jejich hodnota. Ani druhý způsob vypořádání (přikázání věci za přiměřenou náhradu jednomu ze spoluvlastníků) není možný, jelikož ani jeden ze spoluvlastníků nemá dostatek finančních prostředků na vyplacení přiměřené náhrady druhému za jeho spoluvlastnický podíl. Soud proto nařídil prodej předmětných nemovitých věcí ve veřejné dražbě, přičemž výtěžek prodeje bude mezi účastníky rozdělen podle jejich spoluvlastnických podílů, tedy rovným dílem. V dané věci se nejedná o případ, kdy by nemovité věci měly být draženy jen mezi spoluvlastníky (takové okolnosti ani žádný z účastníků netvrdil).10. O nákladech řízení soud rozhodl tak, že žádnému z účastníků nepřiznal právo na jejich náhradu, jelikož se oba účastníci tohoto práva vzdali.