11 C 101/2025-21 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu, kterou se domáhala po žalovaném zaplacení částky 12 170 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi právní předchůdkyní žalobkyně, společností , právnická osoba, , IČO , IČO, , a žalovaným byla dne 26. 1. 2023 uzavřena Smlouva o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , na jejímž základě byla v postupných platbách žalovanému poskytnuta celková částka 135 724 Kč, kdy splatnost úvěru byla sjednána na 26. 1. 2025. Žalovaný poskytnuté finanční prostředky v řádném termínu nevrátil a dostal se tak do prodlení, ke dni podání žaloby uhradil žalovaný žalobkyni pouze částku 123 554 Kč. Upomínkou ze dne 12. 3. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Pohledávka za žalovaným byla postoupena smlouvou ze dne 23. 3. 2025 na žalobkyni. Žalobkyně se návrhem domáhala zaplacení nesplacené jistiny 12 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení od 13. 3. 2024, eventuálně zaplacení dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění zákonných podmínek ve smyslu § 115a o. s. ř. rozhodl soud bez nařízení jednání.1. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Na základě Smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , hodnota, , kterou s žalovaným uzavřela dne 26. 1. 2023 právní předchůdkyně žalobkyně, poskytla právní předchůdkyně žalobkyně v postupných platbách žalovanému celkovou částku 135 724 Kč. Žalovaný se zavázal úvěr řádně uhradit dle podmínek stanovených smlouvou. Ke dni podání žaloby uhradil žalovaný žalobkyni celkem 123 554 Kč. Upomínkou ze dne 12. 3. 2024 byl žalovaný informován o zesplatnění celého úvěru a vyzván k jeho okamžité úhradě. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.4. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru (dále jen „zákon o spotřebitelském úvěru“), neboť se jednalo o vztah mezi právní předchůdkyní žalobkyně coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.5. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.7. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.8. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.9. Podle § 1879 o. z. věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.10. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.11. S ohledem na shora zjištěný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, když v řízení bylo prokázáno, že v daném případě došlo k poskytnutí finančních prostředků právní předchůdkyní žalobkyně žalovanému, který je v plné výši nevrátil, byť smlouva o spotřebitelském úvěru uzavřená mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným je neplatná, neboť žalobkyně neprokázala, že by byla splněna povinnost prověřit řádně úvěruschopnost žalovaného. Nicméně soud má za to, že se jedná o bezdůvodné obohacení, k jehož vydání byl žalovaný žalobkyní vyzván informací o zesplatnění úvěru, přičemž sama žalovaná požadovala eventuálním petitem úhradu dlužné částky z titulu bezdůvodného obohacení. Soud má za prokázané, že právní předchůdkyně žalobkyně poskytla žalovanému finanční prostředky na jeho bankovní účet bez právního důvodu, které jí žalovaný nevrátil, čímž se na úkor právní předchůdkyně žalobkyně obohatil bez spravedlivého důvodu a získal majetkový prospěch, a proto je povinen žalobkyni vydat, oč se obohatil. Žalovaný zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se nikterak nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna. Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.12. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, kdy bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že žalovanou částku žalobkyni uhradil. S ohledem na uvedené tak soud považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu stran bezdůvodného obohacení vyhověl a žalovanému uložil povinnost uhradit žalobkyni bezdůvodné obohacení ve výši 12 170 Kč se zákonným úrokem z prodlení 14,75 % ročně z této částky od 13. 3. 2024, tj. den následující po dni z nějž je upomínka žalovanému, jíž bylo žalovanému oznámeno zesplatnění úvěru, tak, jak žalobkyně požadovala v žalobě, do zaplacení. Soud žalobkyni přiznal nárok na zaplacení zákonných úroků z prodlení, když žalovaný se dostal s úhradou splátek do prodlení, a to dle § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.13. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud dle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 615 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze tří úkonů právní služby po 400 Kč, tj. 1 200 Kč, tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč, náhrada 21 % DPH počítané z částky 1 500 Kč, tj. ve výši 315 Kč, a zaplaceného soudní poplatku 800 Kč.14. Lhůta k plnění byla podle § 160 odst. l o. s. ř. určena třídenní.