12 C 28/2025-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně se žalobou podanou u soudu dne 29. 7. 2025 domáhala po žalovaném zaplacení 31 440 Kč s příslušenstvím s odůvodněním, že se žalovaným uzavřela dne 1. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, (dále také „Smlouva“), na základě které poskytla žalovanému peněžní prostředky ve výši 30 000 Kč. Žalovaný se zavázal poskytnuté prostředky vrátit ve 48 měsíčních splátkách po 1 751 Kč. Žalovaný vrátil celkem 40 273 Kč. Žalobkyně s ohledem na prodlení žalovaného se splácením dne 28. 4. 2025 pohledávku zesplatnila. Žalovanou částku představuje jistina 27 562,03 Kč (vzniklá součtem původní jistiny 23 810,50 Kč a přirostlým úrokem ke dni zesplatnění úvěru ve výši 3 751,53 Kč), smluvní pokuty ve výši 998 Kč, náhrada nákladů vzniklých v souvislosti s prodlením žalovaného 400 Kč s příslušenstvím, smluvní pokuta 0,1 % denně z jistiny 27 562,03 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení a úrok z původní dlužné jistiny 23 810,50 Kč od 30. 4. 2025 do zaplacení. Úvěruschopnost žalovaného posuzovala žalobkyně na základě informací sdělených žalovaným, z databází umožňujících posouzení úvěruschopnosti, registru SOLUS a NRKI. Žalovaný dluh ani přes výzvu neuhradil.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil.3. Za splnění podmínek § 101 odst. 3 zákona č. 99/1963 Sb., občanského soudního řádu (dále jen „o. s. ř.“), soud projednal věc při jednání dne 6. 11. 2025 v nepřítomnosti žalovaného a na základě provedeného dokazování zjistil následující skutečnosti.4. Žalobkyně uzavřela s žalovaným prostřednictvím webových stránek dne 1. 2. 2023 smlouvu o úvěru č. , hodnota, , na základě které žalovanému poskytla peněžní prostředky 30 000 Kč. Totožnost žalovaného při uzavření smlouvy byla ověřena z jeho občanského průkazu. Žalovaný se zavázal poskytnuté peníze vrátit ve 48 měsíčních splátkách, výše splátky činila 1 751 Kč s roční úrokovou sazbou 64,32 %, přičemž celkem se tak zavázal vrátit 84 048 Kč (vše zjištěno ze smlouvy o úvěru č. , hodnota, , z dodatku č. 1, z oznámení o schválení úvěru, splátkového kalendáře, dokladu o vyplacení úvěru, z informace o vyplacení – zaslané sms, z důkazu o přijaté sms pro vyplacení a kopie občanského průkazu žalovaného). Žalobkyně vyzvala žalovaného k zaplacení dlužné částky a upozornila ho na možnost zesplatnění celého úvěru v případě jejího nezaplacení (zjištěno z dopisu žalobkyně ze dne 22. 4. 2025 a 25. 3. 2025). Žalobkyně celý úvěr zesplatnila ke dni 28. 4. 2025 a tuto skutečnost oznámila žalovanému (zjištěno z oznámení ze dne 28. 4. 2025). Žalobkyně vyzvala žalovaného k úhradě dlužné částky před podáním žaloby (zjištěno z předžalobní výzvy ze dne 9. 7. 2025 a z podacího archu z téhož dne). Žalovaný žalobkyni zaplatil celkem 40 273 Kč (zjištěno z karty klienta). Žalovaný byl v době uzavírání Smlouvy svobodný, měl čistý měsíční příjem ze zaměstnání 26 000 Kč, splátky žalobkyni z předchozích úvěrů činily 4 209 Kč měsíčně, náklady na bydlení 3 800 Kč, byl bez záznamu v registru , Anonymizováno, a jeho , Anonymizováno, skóre v registru , Anonymizováno, činilo 509 (zjištěno z dokumentu „Hodnocení klienta“, z výplatních pásek za období 11 a 12/2022, z výpisu záznamů z registru , Anonymizováno, , z výpisu z , Anonymizováno, ).5. Z ostatních provedených důkazů soud nezjistil žádné rozhodné skutečnosti, dokazování přitom bylo provedeno v rozsahu dostatečném pro rozhodnutí věci.6. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále podle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní coby podnikatelem a žalovaným coby spotřebitelem.7. Podle § 2395 o. z. se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky8. Podle § 2 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru je spotřebitelským úvěrem odložená platba, peněžitá zápůjčka, úvěr nebo obdobná finanční služba poskytovaná nebo zprostředkovaná spotřebiteli.9. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů.10. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Soud k neplatnosti přihlédne i bez návrhu. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.11. Podle § 1968 o. z. dlužník, který svůj dluh řádně a včas neplní, je v prodlení. Dlužník není za prodlení odpovědný, nemůže-li plnit v důsledku prodlení věřitele. Podle § 1970 o. z. po dlužníkovi, který je v prodlení se splácením peněžitého dluhu, může věřitel, který řádně splnil své smluvní a zákonné povinnosti, požadovat zaplacení úroku z prodlení, ledaže dlužník není za prodlení odpovědný. Výši úroku z prodlení stanoví vláda nařízením; neujednají-li strany výši úroku z prodlení, považuje se za ujednanou výše takto stanovená.12. Podle § 1958 odst. 2 o. z. neujednají-li strany, kdy má dlužník splnit dluh, může věřitel požadovat plnění ihned a dlužník je poté povinen splnit bez zbytečného odkladu.13. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. V řízení žalobkyně prokázala, že přenechala žalovanému 30 000 Kč. Předmětná smlouva o úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalovaného (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). Žalobkyně tvrdila, že před poskytnutím úvěru zkoumala úvěruschopnost žalovaného nahlédnutím do registrů a dále z údajů sdělených žalovaným. Ze shora uvedených důkazů bylo nicméně vyplynulo, že žalobkyně od žalovaného vyžádala pouze výpis z účtu potvrzující příjem peněžních prostředků a dvě výplatní pásky, přičemž se nikterak nezabývala výdaji žalovaného. Takový způsob však není řádným posouzením úvěruschopnosti. V daném případě tedy žalobkyně vůbec nezjišťovala, jaké jsou skutečné výdaje žalovaného, spoléhala se jen na jím sdělené údaje a nijak nezohlednila též skutečnost, že žalovaný již u žalobkyně úvěr má, kdy má splácet částku 4 209 Kč měsíčně. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je však taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr a nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, nýbrž tyto sám prověří. Úvěr přitom smí spotřebiteli poskytnout jen tehdy, když odbornou péčí schopnost žadatele posoudí a z jeho zjištění je zřejmé, že žadatel bude schopen úvěr splácet. Jinými slovy, poskytovatel by měl vždy úvěruschopnost dlužníka aktivně zjišťovat a prověřovat, nikoliv se spokojit s jeho prohlášeními. Povinnost poskytovatele posoudit před uzavřením smlouvy schopnost spotřebitele splácet dluh představuje pro spotřebitele i určitou záruku, že poskytovatel bude při poskytování úvěru postupovat tak, aby jej do určité míry chránil před neschopností splácet. Primárním chráněným zájmem je zde ochrana spotřebitele před neodpovědným poskytnutím úvěru, které by vedlo k jeho ekonomickým problémům (např. insolvenci) se všemi negativními důsledky. Žalobkyně tedy poskytla žalovanému peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Žalovanému tak vznikla povinnost vrátit poskytnutou jistinu 30 000 Kč. Žalovaný postupnými splátkami uhradil žalobkyni celkem částku 40 273 Kč, takže svůj závazek vůči žalobkyni zcela splnil, a proto byla žaloba v plném rozsahu jako nedůvodná zamítnuta.14. O náhradě nákladů řízení mezi účastníky rozhodl soud v souladu s § 142 odst. 1 o. s. ř. za použití § 151 odst. 1 o. s. ř. tak, že si každý z účastníků ponese náklady řízení ze svého, neboť žalovaný měl sice plný úspěch ve věci, ale žádné náklady potřebné k bránění práva nevynaložil.