13 C 108/2025-18 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobou podanou ke zdejšímu soudu se žalobkyně domáhala po žalovaném zaplacení částky 21 744 kč s příslušenstvím s tím, že právní předchůdkyně žalobkyně, společnost , Anonymizováno, , právnická osoba, ., IČO , IČO, poskytla žalovanému prostřednictvím svých webových stránek dne , datum, částku 15 000 Kč na bankovní účet žalovaného. Pohledávka byla na základě smlouvy o postoupeních pohledávek ze dne , datum, postoupena žalobkyni. Žalovaný se však dostal do prodlení. Žalovaná částka tvoří nesplacenou jistinu ve výši 15 000 Kč, poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úroku ve výši 443,84 Kč. Zároveň žalobkyně uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaný se k žalobě nevyjádřil. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Z obsahu předložených listinných důkazů soud zjistil následující skutkový stav věci. Ze smlouvy o spotřebitelském úvěru č. , spisová značka, , bylo zjištěno, že byla uzavřena dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalovaným prostřednictvím webové stránky právní předchůdkyně žalobkyně. Na základě této smlouvy byly žalovanému poskytnuty na jeho bankovní účet finanční prostředky ve výši 15 000 Kč, které měl vrátit do 1. 12. 2023. Nad rámec jistiny měl zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 6 300,16 Kč a úrok ve výši 443,84 Kč (celkem 43,18 % jistiny). Ze smlouvy o postoupení pohledávek uzavřené dne , datum, mezi právní předchůdkyní žalobkyně a žalobkyní soud zjistil, že pohledávka za žalovaným byla touto smlouvou platně postoupena na žalobkyni, o čemž byl žalovaný informován dopisem. Z podacího lístku a dopisu označeného jako výzva k úhradě před podáním žaloby soud zjistil, že žalovanému byla poslána předžalobní výzva dne 25. 12. 2024. Žalovaný na svůj dluh neuhradil ničeho. Pohledávka se dne 1. 12. 2023 stala splatnou. Žalobkyně tvrdila, že její právní předchůdkyně řádně zkoumala úvěruschopnost žalovaného.4. Při právním posouzení věci vycházel soud ze zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „občanský zákoník“) a ze zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, ve znění pozdějších předpisů. Soud dospěl k závěru, že mezi žalobkyní a žalovaným byla platně uzavřena smlouva o úvěru ve smyslu § 2395 a násl. občanského zákoníku. Dle § 2395 občanského zákoníku se smlouvou o úvěru úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky, a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. Na předmětnou smlouvu o úvěru je zároveň nutno hledět jako na smlouvu spotřebitelskou ve smyslu ustanovení § 1810 a násl. občanského zákoníku, neboť tuto smlouvu uzavřely žalobkyně jako subjekt jednající v rámci své obchodní podnikatelské činnosti a žalovaný jako spotřebitel (osoba, která při uzavírání smlouvy nejednala v rámci své obchodní nebo jiné podnikatelské činnosti).6. Ohledně příslušenství pohledávky soud aplikoval § 1970 občanského zákoníku ve výši stanovené nařízením vlády č. 351/2013 Sb.7. Podle § 1879 zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník, věřitel může celou pohledávku nebo její část postoupit smlouvou jako postupitel i bez souhlasu dlužníka jiné osobě (postupníkovi). Pohledávka za žalovaným byla v souladu s § 1879 a násl. tohoto občanského zákoníku platně postoupena žalobkyni, která je tak aktivně věcně legitimována.8. Na základě shora popsaného skutkového stavu věci dospěl soud k závěru, že podaná žaloba je důvodná. Žalobkyně předloženými listinnými důkazy prokázala uzavření smlouvy o spotřebitelském úvěru. Žalovaný povinnosti vyplývající z této smlouvy řádně neplnil, když právní předchůdkyni žalobkyně nezaplatil řádně a včas půjčené finanční prostředky společně s poplatkem za zprostředkování úvěru. Úrok i poplatek byly sjednány v souladu se zákonem, přičemž soud odkazuje na rozhodnutí Nejvyššího soudu ČR, sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, podle něhož již úroky, které nepřesahují 60 %, byly sjednány v souladu s dobrými mravy.9. Stran tvrzení žalobkyně o výši dlužné částky soud vyšel ze zásady negativní, když bylo na žalovaném, aby tvrdil a prokázal, že svůj dluh žalobkyni zaplatil, případně že na svůj dluh zaplatil více, než kolik odpovídá žalobkyní tvrzená výše pohledávky. Žalovaný však zůstal ve sporu pasivní, k žalobě se žádným způsobem nevyjádřil a žalobní tvrzení tak nebyla nijak zpochybněna.Soud tak považoval tvrzení žalobkyně za dostatečně prokázaná listinnými důkazy, a proto žalobě v plném rozsahu vyhověl, a to včetně nároku na zákonný úrok z prodlení podle § 1970 o. z. Výše byla stanovena dle nařízení vlády č. 351/2013 Sb. ke dni prodlení (dne následující po splatnosti). Lhůtu k plnění soud určil třídenní podle § 160 odst. 1 o. s. ř.10. O náhradě nákladů řízení rozhodl soud podle § 151 odst. l o. s. ř. za použití § 142 odst. 1 a § 142a odst. 1 o. s. ř. a přiznal žalobkyni, jež byla v řízení zcela úspěšná, nárok na náhradu nákladů řízení v částce 2 443 Kč. Při rozhodování o nákladech řízení postupoval soud oproti návrhu podle § 14b vyhlášky č. 177/1996 Sb., neboť řízení bylo zahájeno ustáleným vzorem žaloby, kterou podává táž žalobkyně ve skutkově i právně obdobných věcech. Náklady řízení sestávají ze dvou úkonů právní služby (převzetí a příprava zastoupení, předžalobní výzva) po 300 Kč, tj. 600 Kč, jednoho úkonu právní služby po 400 Kč (žaloba), tří paušálních náhrad výdajů po 100 Kč, tj. 300 Kč a náhrady 21 % DPH počítané z částky 1 300 Kč, tj. ve výši 273 Kč, a zaplaceného soudního poplatku 870 Kč Lhůta k plnění byla dle § 160 o. s. ř. určena třídenní, s povinností plnit k rukám právní zástupkyně žalobkyně dle § 149 odst. 1 o. s. ř.