13 C 153/2025-22 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 12 640 Kč s příslušenstvím z titulu Smlouvy o spotřebitelském úvěru, kterou žalovaná uzavřela s žalobkyní dne , datum, , přičemž na základě této smlouvy byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč. Žalovaná měla nad rámec jistiny zaplatit částku 5 200 Kč. Žalovaná zaplatila částku ve výši 23 000 Kč, kterou žalobkyně započetla na jistinu jen částečně, zbytek na smluvní pokutu a na náklady spojené s uplatněním pohledávky. Dále uplatnila nárok na zákonný úrok z prodlení.2. Žalovaná se k podané žalobě nevyjádřila. Za splnění podmínek ustanovení § 115a o. s. ř. soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání.3. Z důkazů provedených při jednání soud zjistil následující skutkový stav. Dle smlouvy o spotřebitelském úvěru ze dne , datum, uzavřené mezi žalovanou a žalobkyní byla žalované poskytnuta částka ve výši 20 000 Kč (potvrzeno z výpisu plateb). Žalovaná se ho zavázala zaplatit včetně poplatků za poskytnutí částky ve výši 5 200 Kč. Celkem tedy měla zaplatit částku 25 200 Kč v pravidelných měsíčních splátkách. Žalovaná však nesplácela splátky řádně a včas. Dle výpisu z plateb vyplývá, že žalovaná zaplatila celkem 23 000 Kč. Žalované byla zaslána (vyplývá z podacího lístku) upomínka ze dne 19. 4. 2024 a stejně tak jí byla zaslána i předžalobní výzva ze dne 30. 1. 2025.4. Na výzvu soudu, aby žalobkyně doložila, že při uzavření Smlouvy zkoumala úvěruschopnost žalované, reagovala tak, že nebude doplňovat žádné tvrzení a nechť je Smlouva prohlášena za neplatnou.5. Zjištěný skutkový děj soud posoudil s ohledem na datum uzavření smlouvy podle zákona č. 89/2012 Sb., občanský zákoník (dále jen „o. z.“), a dále dle zákona č. 257/2016 Sb., o spotřebitelském úvěru, neboť se jednalo o vztah mezi žalobkyní jako podnikatelem a žalovanou jako spotřebitelem.6. Podle § 86 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytovatel před uzavřením smlouvy o spotřebitelském úvěru nebo změnou závazku z takové smlouvy spočívající ve významném navýšení celkové výše spotřebitelského úvěru posoudí úvěruschopnost spotřebitele na základě nezbytných, spolehlivých, dostatečných a přiměřených informací získaných od spotřebitele, a pokud je to nezbytné, z databáze umožňující posouzení úvěruschopnosti spotřebitele nebo i z jiných zdrojů. Poskytovatel poskytne spotřebitelský úvěr jen tehdy, pokud z výsledku posouzení úvěruschopnosti spotřebitele vyplývá, že nejsou důvodné pochybnosti o schopnosti spotřebitele spotřebitelský úvěr splácet. Podle odstavce 2 věty první tohoto ustanovení poskytovatel při posouzení úvěruschopnosti spotřebitele posuzuje zejména schopnost spotřebitele splácet sjednané pravidelné splátky spotřebitelského úvěru, a to na základě porovnání příjmů a výdajů spotřebitele a způsobu plnění dosavadních dluhů. Podle § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru poskytne-li poskytovatel spotřebiteli spotřebitelský úvěr v rozporu s § 86 odst. 1 větou druhou, je smlouva neplatná. Spotřebitel může uplatnit námitku neplatnosti v tříleté promlčecí lhůtě běžící ode dne uzavření smlouvy. Spotřebitel je povinen vrátit poskytnutou jistinu spotřebitelského úvěru v době přiměřené jeho možnostem.7. Soud posoudil zjištěný skutkový stav podle uvedených zákonných ustanovení a dospěl k závěru, že žaloba nebyla podána po právu. Žalobkyně sice prokázala, že přenechala žalované částku 20 000 Kč, smlouva o spotřebitelském úvěru však nebyla uzavřena platně. Žalobkyně totiž neprověřila s odbornou péčí úvěruschopnost žalované (schopnost poskytnutý úvěr splácet), jak jí ukládal zákon o spotřebitelském úvěru, což má za následek absolutní neplatnost dané smlouvy (k tomu srov. rozsudek Soudního dvora EU ze dne 5. 3. 2020 ve věci C679/18). V tomto směru soud odkazuje také na rozhodnutí Krajského soudu v Praze z 18. 2. 2020, č. j. 22 Co 295/2019-86, podle něhož v případě, že věřitel dostatečně neověří úvěruschopnost žalované, dochází k absolutní neplatnosti uzavřených smluv, stejně tak jako na rozhodnutí Ústavního soudu, sp. zn. III US 4129/2018 týkající se povinnosti věřitelů řádně zkoumat úvěruschopnost dlužníků. Součástí odborné péče poskytovatele úvěru je přitom taková obezřetnost, že poskytovatel před uzavřením smlouvy zjišťuje údaje o příjmech a výdajích žadatele o úvěr, nicméně nespoléhá se na údaje o schopnosti splácet úvěr tvrzené žadatelem, ale sám tyto údaje prověří.8. Žalobkyně tedy poskytla žalované peněžní prostředky na základě neplatného titulu. Vzhledem k tomu, že je smlouva absolutně neplatná, odpadl důvod, na základě kterého žalobkyně přenechala žalované peněžní prostředky. Žalovaná se tedy na její úkor bezdůvodně obohatila o jistinu ve výši 20 000 Kč. Vrátila však již 23 000 Kč, tedy o 3 000 Kč více, než o kolik se obohatila. Z uvedeného důvodu je tedy zřejmé, že žalovaná poskytnutou jistinu již zcela uhradila, žádné bezdůvodné obohacení tak nevzniklo a soud proto žalobu v této věci zcela zamítnul.9. Podle § 142 odst. 2 o. s. ř. pak soud rozhodl o nákladech řízení mezi účastníky tak, že žádný z nich nemá právo na náhradu nákladů řízení, neboť přestože žalovaná byla ve věci zcela úspěšná, ze spisu nevyplývá, že by jí v souvislosti s tímto řízením vznikly jakékoliv náklady.