16 C 55/2025-29 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu o zaplacení částky 22 509 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na 20 000 Kč se sjednaným poplatkem ve výši 660 Kč, který měla žalovaná splatit do třiceti dnů, což neučinila a neuhradila ani další sjednané služby, a to 5x poplatek za bezpečnou splátku po 99 Kč, 2x poplatek za korunový odklad po 1 980 Kč, 2x poplatek za 10% odklad po 980 Kč, účelně vynaložené náklady ve výši 300 Kč a smluvní pokutu ve výši 0,1 % denně účtovanou k 19. 1. 2025 a 21. 2. 2025, vždy po 568 Kč. Na předmětný dluh bylo žalovanou zaplaceno 6 002 Kč.2. V dané věci soud nejprve rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto jej soud zrušil a za podmínek stanovených § 115a) o.s.ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o úvěru, sazebníku žalobce, výpisu z jeho obchodního rejstříku, karty žalované, platební historie, předžalobní výzvy a výpisu odeslané pošty soud zjistil, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena elektronicky smlouva o úvěru na částku 20 000 Kč, kdy se žalovaná zavázala tento vrátit ve lhůtě 30 dnů a zaplatit poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 660 Kč. Úvěr jí byl v den uzavření smlouvy vyplacen na účet, který uvedla v žádosti a který byl již v minulosti žalobcem ověřen na základě jiného právního vztahu mezi účastníky řízení. Před poskytnutím úvěru vyšel žalobce při zkoumání úvěruschopnost žalované z dat, která jí sdělila žalovaná s tím, že výše jejího příjmu činí 31 000 Kč, příjem ostatních blíže nespecifikovaných členů domácnosti 56 000 Kč, žalovaná nehradila žádné splátky jiným společnostem, negativní byla její lustrace v , Anonymizováno, , , Anonymizováno, , měla dvě vyživovací povinnosti, její životní náklady nebyly zjišťovány. Smlouvou byly sjednány i další služby, a to poplatek ve výši 99 Kč měsíčně za bezpečnou splátku, možnost tzv. korunového odkladu až o 30 dnů se smluveným poplatkem ve výši 1 980 Kč, kdy podmínkou bylo uhrazení alespoň 1 Kč, čehož žalovaná využila dne 20. 8. 2024 a 18. 10. 2024, možnost 10% odkladu o 30 dní se sjednaným poplatkem ve výši 980 Kč za každé využití pod podmínkou uhrazení částky 2 980 Kč, kdy žalovaná dne 20. 9. a 20. 11. 2024 uhradila po 3 000 Kč. Smlouvou byly sjednána i platba za účelně vynaložené náklady na vymáhání pohledávky ve výši 300 Kč a smluvní pokuta ve výši 0,1 % denně z dlužné jistiny. Na předmětný dluh uhradila žalovaná celkem 6 002 Kč. Před podáním žaloby byla písemně vyzvána k uhrazení dluhu, ovšem bezvýsledně.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci soud žalobě vyhověl jen zčásti, když má za to, že žalobce neprokázal řádné zkoumání úvěruschopnosti žalované před poskytnutím úvěru, neboť vyšel jen z jí tvrzených údajů, které neověřil, při posuzování její bonity přihlížel k příjmům ostatních členů domácnosti ve výši 56 000 Kč, aniž by byly tyto příjmy doloženy, není patrno, kdo jsou tito členové ani jaký mají k žalované vztah. Nikdo k jejímu závazku nepřistoupit a údaj o jakémsi nedoloženém příjmu cizích osob je tak pro posouzení schopnosti žalované splatit úvěr zcela irelevantní. Žalobce navíc nezkoumal výdaje žalované, která v žádosti uvedla, že má dvě vyživovací povinnosti, nezohlednil výdaje na jejich obživu, jejich životní náklady ani náklady na bydlení. Tímto postupem porušil povinnost stanovenou mu § 87 z. č. 257/2016 Sb. o spotřebitelském úvěru, v důsledku čehož je uzavřená úvěrová smlouva absolutně neplatná. Strany závazkového vztahu tak mají právo na vrácení poskytnutého plnění. Žalobce se tak mohl domáhat vrácení poskytnuté jistiny ve výši 20 000 Kč, od níž bylo odečteno 6 002 Kč, které již žalovaná uhradila. Žalobu tedy soud považoval za důvodnou co do částky 13 998 Kč a ve všech zbývajících nárocích ji ze shora uvedených důvodů zamítl.6. Ve smyslu § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud žalobci právo na náhradu nákladů řízení ve výši 654,84 Kč, neboť byl ve věci úspěšný v 62%, zatímco žalovaná v 38%. Při plném úspěchu by žalobcovy náklady řízení činily dle § 14 b) odst. 1 vyhlášky č. 177/96 Sb. 3 úkony právní služby (převzetí zastoupení, sepis předžalobní výzvy a sepis žaloby) po 400 Kč, 3 režijní paušály po 100 Kč, 21% DPH ve výši 315 Kč a zaplacený soudní poplatek ve výši 901 Kč, celkem 2 716 Kč, přičemž bylo přiznáno 24% z této částky.