16 C 56/2025-58 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobce podal ke zdejšímu soudu žalobu na zaplacení částky 47 643,71 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi jeho právním předchůdcem, společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce na 40 000 Kč, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud po zjištění stanoviska účastníků řízení k jeho zamýšlenému postupu podle § 115a) o. s. ř., proti němuž neměli žádných námitek, veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o zápůjčce z , datum, , výzvy k okamžitému splacení dluhu z 10. 2. 2022, předžalobní výzvy z 21. 3. 2025 a smlouvy o postoupení pohledávek včetně přílohy soud zjistil a vzal za prokázané, že mezi právním předchůdcem žalobce společností , právnická osoba, a žalovaným byla dne , datum, uzavřena smlouva o zápůjčce na částku 40 000 Kč se sjednaným úrokem ve výši 9 803 Kč, poplatkem za zpracování, doručení, administrativní činnost a flexibilní splácení ve výši 13 404 Kč a poplatkem za vedení zákaznického účtu a komfortního splácení ve výši 5 580 Kč, kdy celkovou dlužnou částku ve výši 68 787 Kč měl žalovaný uhradit v 18 splátkách po 3 822 Kč měsíčně, poslední splátka byla sjednána na 3 813 Kč. Podle zákaznické karty byl žalovaný v době uzavírání smlouvy trvale hlášen na ohlašovně , právnická osoba, , adresa, , doručovací adresu měl na jiné adrese, než byl jeho trvalý pobyt, měl jednu vyživovací povinnost, byl svobodný, bydlel sám v nájmu, podnikal jako OSVČ, kdy byl jednatel firmy s příjmem 26 100 Kč, počet zdrojů příjmu byl uveden jako jeden, dalšími čistými příjmy domácnosti byla částka 37 200 Kč, takže úhrnem příjmy do domácnosti činily 63 300 Kč. Žalovaný splácel ještě další zápůjčky po 3 100 Kč měsíčně a jeho odhadované měsíční výdaje byly 3 900 Kč, věřiteli předložil daňové přiznání za rok 2017. Smlouvou z , datum, byla pohledávka za žalovaným postoupena žalobci. Žalovaný doposud na předmětný dluh uhradil 42 091 Kč.4. Podle § 2390 a § 2392 odst. 1 věty první občanského zákoníku, přenechá-li zapůjčitel vydlužiteli zastupitelnou věc tak, aby ji užil podle libosti a po čase vrátil věc stejného druhu, vznikne smlouva o zápůjčce. Při peněžité zápůjčce lze sjednat úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená smlouva o zápůjčce je absolutně neplatná, neboť věřitel, tedy právní předchůdce žalobce, řádně nezkoumal úvěruschopnost žalovaného, když nezjistil jeho výdaje na bydlení a živobytí a k jeho příjmu připočetl ještě příjem další, který nebyl ničím nepodložen. Údaje o příjmu žalovaného si vzájemně protiřečí, když na jedné straně je v zákaznické kartě uvedeno, že žalovaný žije sám a má jen jeden zdroj příjmu, k němuž doložil daňové přiznání, na druhou stranu bylo fakticky vycházeno z příjmů dvou, kdy není patrno, z čeho další příjem ve výši 37 200 Kč pochází. Tento postup je v rozporu se zákonem o spotřebitelském úvěru a způsobuje neplatnost dané smlouvy. Ta je neplatná i pro nepřiměřená ujednání, neboť kromě jistiny zavazovala žalovaného k úhradě dalších plateb ve výši 28 787 Kč, tedy ve výši 71,97% jistiny, kdy veškerá vedlejší plnění, ač jsou smlouvou různě nazývána, fakticky plní funkci úroků, jelikož přináší věřiteli zisk. Poplatek za poskytnutí úvěru ve výši 24,5% jistiny mnohonásobně převyšuje obvyklou 5% výši, administrativní činnost se prolíná jak v poplatku sjednaného ve výši 13 404 Kč (administrativní činnost), tak i v poplatku ve výši 5 580 Kč (vedení zákaznického účtu), rozdíl mezi službou komfortního a flexibilního splácení není patrný a nebylo doloženo, že by takové služby byly žalovanému poskytnuty. Z těchto důvodů považuje soud sjednané poplatky za úroky, kdy podle judikatury nejvyššího soudu jsou úroky sjednané nad 60% jistiny v rozporu s dobrými mravy a způsobují neplatnost smlouvy. V důsledku toho jsou smluvní strany povinny vrátit si poskytnuté plnění, takže žalovaný byl povinen vrátit žalobci, jemuž byla pohledávka smluvně postoupena, částku 40 000 Kč, fakticky na předmětný dluh zaplatil 42 091 Kč, tedy více, než mu bylo poskytnuto. Z tohoto důvodu byla žaloba zcela zamítnuta.6. Podle § 142 odst. 1 o. s. ř. rozhodl soud, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení, kdy žalobci, který byl ve věci neúspěšný, toto právo nepřísluší, žalovaný byl doposud ve věci nečinný a l vznik nákladů řízení neprokázal.