16 C 61/2025-62 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu na zaplacení částky 123 994,28 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o úvěru na částku 75 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobkyni dluží předmětnou částku.2. V dané věci soud nařídil jednání na , datum, , k němuž se žalovaná bez omluvy nedostavila. Lhůty na přípravu jednání byly splněny, proto soud jednal podle § 101 odst. 3 o.s.ř. v její nepřítomnosti.3. Z návrhu na uzavření smlouvy včetně dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standartní informace o úvěru, karty klienta, hodnocení klienta, výpisu z registru , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dokladu o vyplacení úvěru, výzev k úhradě, výpisu z účtu žalované a oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 75 000 Kč se smluvenými úroky ve výši 78,08 % a žalovaná se zavázala dluh uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 5 129 Kč. Jistina jí byla vyplacena v den uzavření smlouvy. V době uzavření smlouvy byla žalovaná invalidní důchodkyní, invalidní důchod 3. stupně činil 16 095 Kč, byla svobodná, bydlela sama ve vlastním bytě. Její výdaje nebyly doloženy, žalobkyně vyšla z normativních nákladů na životní minimum ve výši 4 860 Kč a na bydlení ve výši 3 915 Kč. V době uzavření smlouvy měla žalovaná další dluh ve výši 232 604 Kč. Na předmětný dluh uhradila 10 268 Kč. Pro neplnění sjednaných povinností došlo dne 28. 7. 2024 k zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo domáhat se úhrady smluvní pokuty při prodlení se splátkou dluhu trvající minimálně 30 dnů ve výši 499 Kč, což požadovala za opožděnou 1., 3. a 4. splátku, podle bodu 6.2 smlouvy se domáhal náhrady nákladů za prodlení ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku nad 15 dnů, konkrétně za opožděnou 1., 2., 3. a 4. splátku s tím, že v důsledku prodlení žalované s úhradou 3. splátky po dobu trvající 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru, kdy podle bodu 6.4 smlouvy se stanovila nová jistina jako součet nesplacené jistiny a veškerých nezaplacených úroků, která se znovu úročila smluvenými úroky. Podle bodu 6.5 byla žalována rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nově vzniklé jistiny ve výši 88 960 Kč od 30. 7. 2024 do 1. 8. 2024.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, neboť je třeba na ni hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a následujícího občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba posuzovat jednotlivá ujednání v dané smlouvě tak, aby byla respektována zásada ochrany slabší strany, jíž je spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu, než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. Za nevýhodné ujednání považuje soud zejména dvojí úročení nesplacené jistiny jednak smluvenými úroky ve výši 78,08 %, které se v případě prodlení dlužníka k nesplacené jistině připočtou a takto nově vzniklá částka se znovu úročí, což ve svém důsledku znamená, že jde o úroky ve výši 156,16 %, tedy o úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, což judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy za nejvýše přípustné úroky považoval úroky ve výši 60 % jistiny. Je evidentní, že takto ujednané úroky fakticky plní funkci smluvní pokuty, neboť jsou vázány k prodlení dlužníka a je to jedna z dalších sankcí, které smlouva ve prospěch věřitele umožňuje, neboť kromě toho je sjednána i smluvní pokuta při prodlení nad 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, dále právo věřitele domáhat se úhrady nákladů za prodlení a i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. Z uvedeného tedy vyplývá, že jednotlivé sankce jsou kumulovány nad zákonem přípustnou mez, což způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Tu navíc soud shledává i v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť žalobkyně se omezila pouze na zjištění jejího příjmu, kterým byl invalidní důchod 3. stupně, neprověřovala její faktické výdaje a ani nezohlednila další finanční zatížení žalované ve výši 232 604 Kč (viz. výpis z , Anonymizováno, ). Ohledně výdajů vyšla jen z normativních nákladů stanovených zákonem, které však ve vztahu k nákladům na bydlení naprosto neodpovídají realitě. Tímto postupem žalobkyně porušila povinnost plynoucí jí z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobila neplatnost uzavřené smlouvy.6. S ohledem na shora uvedené shledal soud za důvodnou pouze tu část žaloby, která se týká se doposud neuhrazené jistiny ve výši 64 732 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků řízení právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto právo by příslušelo úspěšnější žalované, která však byla ve věci zcela nečinná a vznik ani výši nákladů řízení neprokázala, žalobkyni s ohledem na vyšší míru neúspěchu právo na náhradu nákladů nevzniklo.