16 C 77/2025-30 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu na zaplacení částky 56 199,74 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi její právní předchůdkyní, společností , právnická osoba, . a žalovaným byla dne , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru na částku 50 000 Kč, z níž si žalovaný neplnil sjednané povinnosti a žalobkyni dluží předmětnou částku.2. Po zjištění stanoviska účastníků k zamýšlenému postupu soudu dle § 115a) o.s.ř., proti němuž neměli žádné námitky, byl veřejně vyhlášen toliko rozsudek.3. Z návrhu na uzavření smlouvy včetně dodatku č. , hodnota, , oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standartní informace o úvěru, karty klienta, hodnocení klienta, výpisu z registru , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dokladu o vyplacení úvěru, výzev k úhradě, výpisu z účtu žalovaného a oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, byla mezi společností , právnická osoba, . a žalovaným uzavřena smlouva o úvěru na částku 50 000 Kč se smluvenými úroky ve výši 76,05 % a žalovaný se zavázal dluh uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 3 344 Kč. V době uzavření smlouvy byl žalovaný zaměstnán v pracovním poměru, jeho příjem činil 21 000 Kč čistého měsíčně, byl svobodný, žil v pronájmu. Jeho výdaje nebyly doloženy, žalobkyně vyšla z normativních nákladů na životní minimum ve výši 4 860 Kč a na bydlení ve výši 3 915 Kč. V době uzavření smlouvy měl žalovaný další dluhy ve výši 1 400 766 Kč. Na předmětný dluh uhradil 26 408 Kč. Pro neplnění sjednaných povinností došlo k zesplatnění úvěru. Smlouva o úvěru obsahuje v bodě 6.1 ujednání o smluvní pokutě při prodlení se splátkou dluhu trvající minimálně 30 dnů ve výši 499 Kč, v bodě 6.2 ujednání o náhradě nákladů za prodlení ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku nad 15 dnů, v bodě 6.4 ujednání o možnosti zesplatnění dluhu při prodlení trvajícího 65 dnů s tím, že se stanoví nová jistina jako součet nesplacené jistiny a veškerých nezaplacených úroků, která se znovu úročí smluvenými úroky, v bodě 6.5 ujednání o smluvní pokutě ve výši 0,1% denně z nově vzniklé jistiny. Pohledávka za žalovaným byla smluvně postoupena žalobkyni, o čemž byl žalovaný písemně vyrozuměn4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, neboť je třeba na ni hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a následujícího občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba posuzovat jednotlivá ujednání v dané smlouvě tak, aby byla respektována zásada ochrany slabší strany, jíž je spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. Za nevýhodné ujednání považuje soud zejména dvojí úročení nesplacené jistiny jednak smluvenými úroky ve výši 76,05 %, které se v případě prodlení dlužníka k nesplacené jistině připočtou a takto nově vzniklá částka se znovu úročí, což ve svém důsledku znamená, že jde o úroky ve výši 152,10 %, tedy o úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, což judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy za nejvýše přípustné úroky považoval úroky ve výši 60 % jistiny. Je evidentní, že takto ujednané úroky fakticky plní funkci smluvní pokuty, neboť jsou vázány k prodlení dlužníka a je to jedna z dalších sankcí, které smlouva ve prospěch věřitele umožňuje, neboť kromě toho je sjednána i smluvní pokuta při prodlení nad 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, dále právo věřitele domáhat se úhrady nákladů a i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. Z uvedeného tedy vyplývá, že jednotlivé sankce jsou kumulovány nad zákonem přípustnou mez, což způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Tu navíc soud shledává i v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalovaného, neboť žalobkyně se omezila pouze na zjištění jeho příjmu, neprověřovala jeho faktické výdaje a ani nezohlednila další finanční zatížení ve výši 1 400 766 Kč (viz. výpis z , Anonymizováno, ). Ohledně výdajů vyšla jen z normativních nákladů stanovených zákonem, které však ve vztahu k nákladům na bydlení naprosto neodpovídají realitě. Tímto postupem žalobkyně porušila povinnost plynoucí jí z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobila neplatnost uzavřené smlouvy.6. S ohledem na shora uvedené shledal soud za důvodnou pouze tu část žaloby, která se týká se doposud neuhrazené jistiny ve výši 23 592 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.7. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. nepřiznal soud žádnému z účastníků právo na náhradu nákladů řízení, neboť toto právo by příslušelo úspěšnějšímu žalovanému, který však byl ve věci zcela nečinný, vznik ani výši nákladů řízení neprokázal.