16 C 81/2025-75 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k soudu žalobu na zaplacení částky 133 921,56 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , Anonymizováno, uzavřena smlouva o úvěru na částku 94 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a žalobkyni dluží předmětnou částku.2. Při jednání ve věci samé sdělil soud výsledky přípravy jednání s tím, že úvěrovou smlouvu považuje za neplatnou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované a nepřiměřená ujednání sjednaná v rozporu s dobrými mravy.3. Právní zástupce žalované k věci uvedl, že nebyla zkoumána nákladová složka žalované, kdyby tomu tak bylo, úvěr by jí nemohl být poskytnut. Žalovaná je ochotna uhradit dlužnou jistinu ve splátkách po 500 Kč měsíčně, neboť má i další dluhy, ve zbývajícím rozsahu navrhl zamítnutí žaloby.4. Z návrhu na uzavření smlouvy včetně dodatku č. 1, oznámení o schválení úvěru včetně splátkového kalendáře, formuláře pro standartní informace o úvěru, karty klienta, hodnocení klienta, výpisu z registru , Anonymizováno, a , Anonymizováno, , dokladu o vyplacení úvěru, výzev k úhradě, výpisu z účtu žalované a oznámení o zesplatnění úvěru soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, byla mezi účastníky řízení uzavřena smlouva o úvěru na částku 94 000 Kč se smluvenými úroky ve výši 68,35 % a žalovaná se zavázala dluh uhradit ve 48 měsíčních splátkách po 5 949 Kč. Jistina jí byla vyplacena dne , datum, . V době uzavření smlouvy byla žalovaná starobní důchodkyní, důchod pobírala ve výši 17 722 Kč, byla rozvedená, bydlela sama ve vlastním bytě. Její výdaje nebyly doloženy, žalobkyně vyšla z normativních nákladů na životní minimum ve výši 4 860 Kč a na bydlení ve výši 4 621 Kč. V době uzavření smlouvy měla žalovaná další dluhy ve výši 859 974 Kč. Na předmětný dluh uhradila 5 949 Kč. Pro neplnění sjednaných povinností došlo ke dni 23. 3. 2025 k zesplatnění úvěru. Podle bodu 6.1 smlouvy o úvěru vzniklo žalobkyni právo domáhat se úhrady smluvní pokuty při prodlení se splátkou dluhu trvající minimálně 30 dnů ve výši 499 Kč, což požadovala za opožděnou 2. a 3.splátku, podle bodu 6.2 smlouvy se domáhala náhrady nákladů za prodlení ve výši 200 Kč za každou opožděnou splátku nad 15 dnů, konkrétně za 1., 2. a 3. splátku s tím, že v důsledku prodlení žalované s úhradou 2. splátky po dobu trvající 65 dnů došlo k zesplatnění úvěru, kdy podle bodu 6.4 smlouvy se stanovila nová jistina jako součet nesplacené jistiny a veškerých nezaplacených úroků, která se znovu úročila smluvenými úroky. Podle bodu 6.5 byla žalována rovněž smluvní pokuta ve výši 0,1% denně z nově vzniklé jistiny ve výši 109 515,33 Kč od 25. 3. 2025 do 13. 10. 2025.5. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.6. S ohledem na shora popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že uzavřená úvěrová smlouva je neplatná, neboť je třeba na ni hledět jako na smlouvu spotřebitelskou dle § 1810 a následujícího občanského zákoníku a zákona o spotřebitelském úvěru, kdy je třeba posuzovat jednotlivá ujednání v dané smlouvě tak, aby byla respektována zásada ochrany slabší strany, jíž je spotřebitel, který na rozdíl od poskytovatele úvěru není vybaven odborným personálem, znalostmi ekonomickými ani právními a v podstatě nemá možnost dosáhnout změny podmínek smluv poskytovatelem předem naformulovaných i z pohledu výhodnosti pro poskytovatele. Pokud finanční prostředky skutečně potřebuje, neboť se mu nedostávají, je ekonomicky slabý a nemá jinou možnost si je akutně obstarat, nezbývá mu než na podmínky předem poskytovatelem stanovené přistoupit. Za nevýhodné ujednání považuje soud zejména dvojí úročení nesplacené jistiny jednak smluvenými úroky ve výši 68,35 %, které se v případě prodlení dlužníka k nesplacené jistině připočtou a takto nově vzniklá částka se znovu úročí, což ve svém důsledku znamená, že jde o úroky ve výši 136,7 %, tedy o úroky sjednané v rozporu s dobrými mravy, což judikoval Nejvyšší soud ve svém rozhodnutí vydaném pod sp. zn. 21 Cdo 1484/2004, kdy za nejvýše přípustné úroky považoval úroky ve výši 60 % jistiny. Je evidentní, že takto ujednané úroky fakticky plní funkci smluvní pokuty, neboť jsou vázány k prodlení dlužníka a je to jedna z dalších sankcí, které smlouva ve prospěch věřitele umožňuje, neboť kromě toho je sjednána i smluvní pokuta při prodlení nad 30 dnů ve výši 499 Kč za každou splátku, dále právo věřitele domáhat se úhrady nákladů za prodlení a i smluvní pokuty ve výši 0,1 % denně. Z uvedeného tedy vyplývá, že jednotlivé sankce jsou kumulovány nad zákonem přípustnou mez, což způsobuje neplatnost uzavřené úvěrové smlouvy. Tu navíc soud shledává i v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť žalobkyně se omezila pouze na zjištění jejího příjmu, kterým byl starobní důchod, neprověřovala její faktické výdaje a ani nezohlednila další finanční zatížení žalované ve výši 859 974 Kč (viz. výpis z , Anonymizováno, ). Ohledně výdajů vyšla jen z normativních nákladů stanovených zákonem, které však ve vztahu k nákladům na bydlení naprosto neodpovídají realitě. Tímto postupem žalobkyně porušila povinnost plynoucí jí z § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobila neplatnost uzavřené smlouvy.7. S ohledem na shora uvedené shledal soud za důvodnou pouze tu část žaloby, která se týká se doposud neuhrazené jistiny ve výši 88 051 Kč a ve zbývajícím rozsahu žalobu zamítl.8. Podle § 142 odst. 2 o.s.ř. přiznal soud úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení ve výši 36 %, kdy při plném úspěchu by se jednalo o 4 úkony po 6 460 Kč podle § 7 bod 5 vyhl. č. 177/1996 Sb. za převzetí právního zastoupení, sepis předžalobní výzvy, sepis žaloby a účast na jednání soudu dne 10. 12. 2025, 4 režijní paušály po 450 Kč podle § 13 odst. 4 této vyhlášky, 6 půlhodin po 150 Kč na náhradu za promeškaný čas jízdou právní zástupkyně žalobkyně k jednání soudu a zpět podle § 14 odst. 3 vyhlášky, cestovného k jednání soudu a zpět při ujetých 142 km s průměrnou spotřebou 7,4 l/100 km, v ceně paliva 35,80 Kč/1l a náhradou 5,80 Kč za 1 km jízdy, celkem 1 200 Kč, 21 % DPH z těchto částek ve výši 6 245,40 Kč a soudní poplatek ve výši 6 697 Kč, úhrnem 42 682,40 Kč. 36 % z této částky činí 15 365,70 Kč. Soud přitom nepřiznal jeden úkon právní služby a jeden režijní paušál za doplnění žaloby ohledně zkoumání úvěruschopnosti žalované, neboť tato skutková tvrzení měla být již součástí žaloby samotné a pokud tomu tak nebylo, není možné přičítat to k tíži žalované.9. Ohledně nákladů řízení navrhovala žalovaná postup dle § 150 o.s.ř. s tím, že by neměla být zavázána povinností uhradit náklady řízení žalobkyni, která řádně nezkoumala její úvěruschopnost, neboť kdyby tomu tak bylo, k uzavření smlouvy by nedošlo. S tímto stanoviskem soud nesouhlasí, žalovaná si byla vědoma toho, že si u žalobkyně půjčila částku 94 000 kč, z níž uhradila pouze jednu splátku, a i když soud shledal úvěrovou smlouvu neplatnou, došlo na straně žalované co do nesplacené jistiny k bezdůvodnému obohacení, což je třeba mít na zřeteli. Žalobkyně sice řádně nezkoumala úvěruschopnost žalované, ta si ale vzala úvěr i přesto, že byla značně zadlužena a musela si být vědoma minimálně povinnosti vrátit poskytnuté plnění. Z tohoto důvodů rozhodl soud o nákladech řízení dle § 142 odst. 2 o.s.ř. podle poměru úspěchu a neúspěchu každé z účastnic řízení.10. Pokud jde o návrh žalované, aby jí byly umožněny splátky dluhu po 500 Kč měsíčně, nebylo mu vyhověno, neboť by jej splácela 176 měsíců, tedy po dobu téměř 15 let, což by bylo v rozporu s ochranou práva žalobkyně na vrácení bezdůvodného obohacení, kdy soud přihlíží rovněž k tomu, že žalovaná uzavírala smlouvu za jasně vymezených podmínek, byla jí známa výše úrokové sazby i výše splátky, kterou však aktuálně navrhuje snížit o více než 90 %.