16 C 97/2025-69 — Okresní soud v Příbrami

1. Žalobkyně podala k Okresnímu soudu v Havlíčkově Brodě žalobu o zaplacení částky 11 419,58 Kč s příslušenstvím s tím, že mezi účastníky řízení byla dne , datum, uzavřena smlouva o revolvingovém úvěru na částku 14 000 Kč, z níž si žalovaná neplnila sjednané povinnosti a dluží jí tak předmětnou částku.2. Okresní soud v Havlíčkově Brodě usnesením z 29. 7. 2025, č.j. EPR 240306/2024–43 vyslovil místní nepříslušnost a spis postoupil zdejšímu soudu s tím, že v době podání žaloby bydlela žalovaná na adrese , adresa, . Soud následně ve věci rozhodl elektronickým platebním rozkazem, který se nepodařilo doručit do vlastních rukou žalované, proto jej zrušil a za podmínek stanovených § 115a) o. s. ř. veřejně vyhlásil toliko rozsudek.3. Ze smlouvy o revolvingovém úvěru, včetně úvěrových podmínek, karty klienta, platební historie, výpisu z , Anonymizováno, , potvrzení o ověření bonity žalované, zesplatnění úvěru a předžalobní výzvy včetně potvrzení o jejím odeslání soud zjistil a vzal za prokázané, že dne , datum, došlo mezi účastníky řízení k uzavření smlouvy o revolvingovém úvěru s dohodnutým úvěrovým rámcem ve výši 14 000 Kč a smluvenými úroky ve výši 26,28 % ročně s minimální měsíční splátku 4 % z dlužné částky, minimálně 400 Kč, přičemž ve smlouvě byla potvrzena transakce, a to nákup telefonu , Anonymizováno, , Anonymizováno, v ceně 14 040 Kč, na nějž žalovaná uhradila 500 Kč, takže čerpala úvěr ve výši 13 540 Kč, který se zavázala uhradit v 18 měsíčních splátkách po 813 Kč od 20. 9. 2023 se sjednanou úrokovou sazbou 10,08 %. V době poskytnutí úvěru byla žalovaná na mateřské dovolené, svobodná, s jednou vyživovací povinností, její příjem byl 11 030 Kč, výdaje na bydlení 10 000 Kč a ostatní výdaje 6 000 Kč, bydlela v podnájmu a příjmy dalších členů domácnosti, kteří nebyli specifikováni, činily 23 000 Kč. K 19. 6. 2024 došlo k zesplatnění úvěru, na nějž žalovaná zaplatila celkem 5 398 Kč a před podáním žaloby byla žalovaná vyzvána k úhradě dluhu.4. Podle § 2395 občanského zákoníku, smlouvou o úvěru se úvěrující zavazuje, že úvěrovanému poskytne na jeho požádání a v jeho prospěch peněžní prostředky do určité částky a úvěrovaný se zavazuje poskytnuté peněžní prostředky vrátit a zaplatit úroky.5. S ohledem na popsaný skutkový stav věci dospěl soud k závěru, že žaloba byla podána důvodně, pouze co do výše nesplacené jistiny, tedy co do částky 8 142 Kč, když uzavřenou smlouvu o revolvingovém úvěru považuje za absolutně neplatnou pro nedostatečné zkoumání úvěruschopnosti žalované, jejíž výdaje v době poskytnutí úvěru převyšovaly její příjmy, přesto jí byl úvěr poskytnut. Podle karty klienta činily výdaje žalované celkem 16 000 Kč, ta byla na mateřské dovolené a pobírala 11 030 Kč, do její bonity byl započítán příjem dalších osob domácnosti ve výši 23 000 Kč, aniž by bylo patrno, o koho se jedná, jaký mají k žalované vztah a z jakého důvodu je tento příjem zohledněn za situace, kdy k závazku žalované nikdo nepřistoupil a příjem dalších členů domácnosti nebyl doložen. Stejně tak nebyl dokladován ani příjem žalované, věřitel vycházel pouze z údajů, které uvedla. Z majetkových poměrů žalované přitom plynulo, že není schopna úvěr splácet, pokud její vydání jsou vyšší než příjmy, a jestliže chtěl žalobce započítávat příjmy dalších členů domácnosti, měl ověřit, kdo to je a zda je to osoba, která může být se žalovanou případně zavázána. Jestliže tuto povinnost nesplnil, porušil tím ustanovení § 87 odst. 1 zákona o spotřebitelském úvěru a způsobil absolutní neplatnost uzavřené smlouvy. V důsledku toho jsou strany sporu povinny vrátit si poskytnuté plnění, kdy žalované byl poskytnut úvěr ve výši 13 540 Kč, na ten zaplatila 5 398 Kč a žalobci dluží 8 142 Kč. Ohledně této části bylo žalobě vyhověno, ve všech ostatních nárocích byla z důvodu shora uvedených zamítnuta.6. Nadto soud poukazuje i na určitou rozporuplnost smluvních ujednání, kdy bylo v úvěrové smlouvě uvedeno, že byl dohodnut bezúčelový revolvingový úvěr na 14 000 Kč se sjednanými splátkami 4%, minimálně 400 Kč měsíčně a 26,28% úroky, v další části smlouvy bylo však sjednáno účelové čerpání úvěru s jinou výší splátek i úroků. Smlouva tak působí zmatečně a je otázkou, v jakém rozsahu jsou jí schopni běžní spotřebitelé porozumět. To však samo o sobě nebylo důvodem, proč soud vyhodnotil smlouvu jako neplatnou, kdy důvod neplatnosti spatřuje v nedostatečném zkoumání úvěruschopnosti žalované.7. Ve smyslu § 142 odst. 2 o. s. ř. přiznal soud úspěšnější žalobkyni právo na náhradu nákladů řízení za její právní zastoupení, a to ve výši 945,84 Kč. Žalobkyně byla v řízení úspěšná co do 71 % a neúspěšná v 29 %, přičemž při plném úspěchu by náklady řízení činily 2 252 Kč a sestávaly by ze tří úkonů právní služby po 300 Kč podle § 14b) odst. 1 vyhlášky č. 177/1996 Sb, tří režijních paušálu po 100 Kč, zaplaceného soudního poplatku ve výši 800 Kč a 21% DPH ve výši 252 Kč, 42 % z této částky činí 945,85 Kč.